výroční zpráva 2009 ( 4,12 MB ) - Zoo Ostrava

ještě před vylétnutím a jejich společném umístění na improvizované hnízdo v místě vypuštěnía po aklimatizaci ve vypuštění ptáků z voliéry.Mládě supa hnědého bylo převezeno do oblasti Verdonského kaňonu a bylo vypuštěno do přípravnévypouštěcí rozletové voliéry společně s dalším mládětem odchovaným v Zoo Bochum. Podobně jakou orlosupů i v tomto případě byli supi krmeni, sledováni, seznamovali se s okolím a během rozlétávání taku nich došlo ke vštípení nového domova. V oblasti Verdonského kaňonu žije slibná populace supů bělohlavýcha také nově vytvořená populace supů hnědých, kterou ostravské mládě posílilo. Všichni supi však zde žijí jens podporou ochránců přírody, kteří supy trvale krmí. Tím je na druhou stranu umožněna od počátku nověvypouštěným supům socializace - už před vypuštěním z voliéry mohou mladí jedinci sledovat početné volněžijící supy, krmené v blízkosti voliéry. Platí totiž, že zatímco orlosupi jsou v hnízdním období teritoriální, supihnědí žijí polokoloniálně (a supi bělohlaví koloniálně). Oba supi hnědí byli z voliéry vypuštěni 18.10.2009,tedy po více než měsíci seznamování se a rozlétávání po dovozu do kaňonu. Tato metoda vypouštění tedyspočívá v odebrání obvykle více různých mláďat od rodičů až po jejich vylétnutí, jejich společnémumístění v rozletové voliéře v místě vypuštění a po aklimatizaci ve vypuštění ptáků z voliéry.Po vylétnutí se samozřejmě ptáci dál sledují. Za tímto účelem se dobře označí kroužkem a mikročipem prorozpoznání zblízka a odbarvením vybraných letek nebo ocasních per peroxidem, což je při letu ptáků zespodudobře viditelné. Ideální je také aplikace vysílačky. Ta umožní zachytit signál na vzdálenost mnoha kilometrů.Moderní vysílačky jsou lehounké a miniaturní, takže ptáky nijak neomezí.Tento chovatelský, ale také organizační úspěch naší zoo je ve svém důsledku pro naši zemi a pro celý kulturnísvět mimořádnou událostí. Jde o názornou ukázku toho, že pokud člověk přestane bránit přírodě v životu,pokud jen trošku napraví své chyby z minulosti, může se příroda lokálně zotavit a může být i nadále přírodními kulturním dědictvím pro naše děti, pro příští generace. A možná že naše děti se budou k přírodě chovatpřátelštěji, než jejich rodiče a prarodiče. Věřím, že i k tomuto cíli zoologické zahrady dopomohou.47