Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
sauilo 6/2005<br />
Krátký výlet mezi kelty<br />
Úvodem<br />
Starověké kulturní tradice, i přes zdánlivý časový odstup,<br />
disponují bohatým inventářem inspirace pro dnešního člověka.<br />
České země po pádu železné opony zahltilo množství knih,<br />
přednášek a seminářů vztahujících se k mimokřesťanským<br />
formám vzývání či uctívání božstev. Za obohacující či alespoň<br />
přinášející seriózní informace se však daly označit jen<br />
nemnohé.<br />
Keltové, jejich způsob života, kultura a zvyky mající nádech<br />
mystična přitahují mnoho pozornosti. Někteří badatelé v nich<br />
spatřují barbary obětující svým bohům lidské bytosti<br />
a drancující vesnice i s jejich obyvateli, jiní se snaží proniknout<br />
do jejich spirituality a symbolika keltského panteonu jim bývá<br />
zástěrkou pro vyjádření vlastní touhy po životě ve volnosti<br />
a přírodě. Snad nejvíce zavádějící pak bývají snahy o oživení<br />
keltské magie a různých systémů, které údajně z jejich<br />
symboliky vycházejí. Zde se často klade důraz na osobní<br />
prožitek, a málo se zdůrazňuje fakt, že symboly, které známe<br />
zejména z archeologických nálezů či z písemností římských<br />
válečníků a křesťanských mnichů, měly bezesporu ještě jiné<br />
významy, než které jim přisuzují lidé pokoušející<br />
se o rekonstrukci nejen keltského způsobu života, ale i jejich<br />
myšlení. Přesto zastávám názor, že takové počínání má smysl,<br />
pokud si je jedinec praktikující víru podobnou keltské vědom<br />
omezeností daných nedostatkem dochovaného materiálu,<br />
z něhož by mohl čerpat podrobnější informace. Tím se totiž<br />
zároveň otevírá prostor k sice volnějším, avšak o to víc<br />
osobitějším projevům náboženského cítění.<br />
Víme, že v průběhu prvního tisíciletí existovalo několik<br />
básnických škol, v nichž se tzv. bardové učili nejen historii<br />
svého národa, ale i mytická vyprávění o původu světa,<br />
nazpaměť. První písemné záznamy se datují do doby kolem<br />
7.stol.n.l., a vznikají povětšinou na půdě klášterní. Jak zmiňuje<br />
Greenová ve své knize Keltské mýty, je třeba odolat pokušení<br />
spojovat písemné záznamy s archeologickými doklady<br />
pro pohanské keltské náboženství. (str.13) Oghamských nápisů<br />
se dochovalo 66, jak jsem se dozvěděla na přednáškách<br />
o staroirském písemnictví, a celkově se písemnosti zaměřují<br />
na oblast Irska a Walesu, což jsou západní keltské periferie.<br />
Tudíž ani z nich nelze přesně zmapovat náboženský život<br />
Keltů. Archeologové sice nacházejí pozůstatky po Keltech<br />
na mnoha místech nejen Evropy, ale ani ony nemohou jistotně<br />
vypovídat. Římané zase píší zejména o Galii, což je velmi<br />
dobré pro celkové srovnání.<br />
Na počátku<br />
Časové rozmezí největšího rozmachu keltské kultury<br />
se obvykle datuje od 700 před Kr. až 500 po Kr. Závisí<br />
to samozřejmě na oblasti – někde již v této době zcela převládlo<br />
křesťanství, jinde, např. v Irsku, se keltský vliv udržel ještě<br />
o několik století déle. Ohledně vývoje jejich náboženství<br />
a kultury vůbec stále panuje mnoho nejasností – mimo jiné<br />
i proto, že Keltové před příchodem křesťanů prakticky nepsali.<br />
Písmo oghamu se rozšířilo snad pouze mezi vrstvu kněží, a i ti<br />
kladli větší důraz na ústní tradici. Znalosti o tomto náboženství<br />
jsou tak čerpány ze 3 zdrojů: římských zápisků o „barbarských“<br />
sousedech, domácích irských a welšských mýtů, zapsané<br />
křesťanskými mnichy ve středověku, a archeologickými<br />
vykopávkami.<br />
Existuje však mnoho charakteristik, které se keltskému<br />
panteonu dají přiřknout. Např. Filip zmiňuje ve své knize,<br />
že ,,přesná specializace a rozsah působnosti bohů je něco<br />
středomořského a obvyklého spíše v městském prostředí, co<br />
původním Keltům bylo zcela cizí nebo jimi bylo dodatečně<br />
přijímáno." (str. 143) i proto není jednoduché pátrat po jednom<br />
celistvém keltském panteonu. Mnozí bohové a bohyně mívali<br />
lokální význam, který se většinou vztahoval k jedné podstatě či<br />
prazákladu, a tím pomáhal meziklanové interpretaci<br />
a komunikaci. Víme také, že velmi důležitou roli hrála u Keltů<br />
komunikace se zásvětím, tedy s říší mrtvých. Víra v určitá<br />
božstva byla chápána mimo jiné jako pojítko s předky - viz<br />
jedna z verzí keltské přísahy: ´Přísahám při bozích, jimž můj lid<br />
je přísahou zavázán.´(The Celts, str. 79)<br />
O stránku dříve se autor /Filip/ zmiňuje o "určité jednotě víry",<br />
projevující se např. vírou v účinnost usmíření bohů děkovnými<br />
oběťmi umístěnými např. do jezer či řek, či na místa zasvěcená<br />
bohům, jak se o tom píše v irských ´Místopisných historkách´<br />
/Dinnshenchas/. Spojení bohů s výtvory přírody - řekami,<br />
stromy a poli, naznačuje, že nahlíželi na bohy jako na chtonická<br />
stvoření, opakem k římskému pojetí nebeských božstev. Sám<br />
Caesar poznamenal, že Gallové /kontinentální Keltové/ věřili,<br />
že jsou potomky ´Dis Pater´, boha podsvětí a noci, což může<br />
poukazovat na fakt, že Keltové měřili čas na noci, a nikoliv<br />
na dny. Avšak je to opět jen jedna z mnoha interpretací.<br />
- 31 -
Change language