Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
sauilo 6/2005<br />
Zprudka se otočím, a zcela zapomenu na to, že jsem nahá. Proti<br />
mě stojí Khuldwik. Alespoň má jeho podobu.<br />
,,Co tu dělám?" zeptám se, aniž bych otevřela ústa.<br />
,,Přišel čas sdělit ti druhou část poselství," čtu z jeho očí. Pak<br />
stočím pohled na jeho hruď. na krku mu visí torquet, ten, který<br />
se mi ještě před chvílí houpal u pasu.<br />
Vycítí, na co se dívám. ,,Splnil svůj účel. Dovedl tě k lesním<br />
lidem a předal jim poselství o naději. Ngys tuir branghir. Vraťte<br />
se domů. Jednoduché zaříkání, dodávající síly umírajícím<br />
i zbloudilým. Nedílná součást každého rituálu vedoucího<br />
k poznání sebe sama."<br />
Odmlčel se a popošel blíž.<br />
Tušila jsem, že se konečně<br />
dozvím, kam nasměroval mé<br />
kroky.<br />
,,Když jsi tu byla naposledy,<br />
vycítil jsem v tobě<br />
silnou energii, s níž ne-umíš<br />
zacházet natolik, abys ji u-<br />
měla nasměrovat tam, kam<br />
je potřeba. Víš o ní však<br />
dost, abych ti mohl svěřit<br />
poklad svého lidu. Nedal<br />
jsem ti na vybranou, uznávám,"<br />
dodá omluvně. Asi<br />
čekal, že něco namítnu,<br />
já však jen stála a dívala<br />
se na něho.<br />
,,Lidé z měst a vesnic již<br />
přesáhli práh snesitelné bolesti. Zabíjejí sami sebe, aniž<br />
si uvědomují jak a proč. Obyvatelé lesa znají způsob, jak<br />
zahojit rány ducha a obnovit spojení s Přírodou, ale nemají dost<br />
síly vystoupit ze svých skrýší na povrch. je třeba, aby jim<br />
někdo dodal potřebnou energii."<br />
Popošel blíž. Uvědomila jsem si, že je také nahý.<br />
,,Ten někdo jsi ty. Naučila ses jejich znalostem a dokážeš<br />
je využít ve svůj prospěch. Odhalila jsi své slabiny, díky<br />
kterým bys mohla podlehnout svodům těla a neřízené mysli,<br />
a jsi ochotná se stále učit."<br />
Jeho slova rozechvívala každou buňku mého těla. Dosud jsem<br />
si toto všechno neuvědomovala, ale věděla jsem, že mluví<br />
pravdu. Znal mě mnohem lépe než já sama, ale kupodivu<br />
mi to působilo radost. Cítila jsem doslova soutok našich<br />
energií, a necítila jsem potřebu na cokoliv se ptát.<br />
Stáli jsme těsně u sebe. Náhle jsem si všimla, že mu z úst teče<br />
tenká stružka krve. Vztáhla jsem ruku, abych mu ji setřela.<br />
,,Khuldwiku," zašeptala jsem. Dívala jsem se mu zpříma do očí,<br />
a cítila jsem, jak se všechno točí. Snažila jsem se nalézt pevný<br />
bod v hlubinách jeho duše, ale nepodařilo se. Opět jsem<br />
se kamsi propadla...<br />
,,Khuldwiku!" slyšela jsem se, jak křičím. Otevřela jsem oči<br />
a zprudka se posadila.<br />
,,Konečně," ozve se vedle mě úlevně. na zemi sedí Khuldwig<br />
a pozoruje mě. z jeho pohledu cítím obavy.<br />
,,Co..konečně?" zeptám se poněkud vyjeveně.<br />
,,Konečně ses probrala," vydechne. ,,Báli jsme se, že se z toho<br />
už nevykřešeš." dodá s ne příliš podařeným úsměvem.<br />
Rozhlížím se kolem, stále dost zmatená. Sedím na jakési<br />
podložce uvnitř chýše, okolo mě stojí několik osob, z nichž<br />
poznávám jen Khuldwika a jeho matku.<br />
,,Co se to se mnou stalo?" vypravím ze sebe po chvíli.<br />
Namísto odpovědi mě čísi ruce opět položí.<br />
,,Spojení se zdařilo," uslyším hlas Khuldwikovy matky.<br />
,,Má dost síly dokončit, co začala."<br />
Pokusím se znovu vstát.<br />
,,Jen lež, děvče," usměje<br />
se při mém dalším pokusu<br />
vstát. ,,Potřebuješ hodně<br />
síly. Zítra tě čeká cesta<br />
do neznáma."<br />
,Tu v poslední době podnikám<br />
nějak často," povzdechnu<br />
si odevzdaně jen tak<br />
pro sebe. Když mi položí<br />
ruku na rameno, nevzmůžu<br />
se na jakýkoliv projev odporu.<br />
v duchu si snažím<br />
vzpomenout, od-kud ten<br />
stisk znám, ale než se mi<br />
to podaří, spánek se zmocní<br />
mého vědomí a já se nechám<br />
unášet do říše snů.<br />
Ráno mě vzbudí šimrající paprsky a vůně čajových lístků.<br />
Za sebou slyším šustot chystané snídaně. Otočím se a naskytne<br />
se mi pohled na Khuldwikovu matku, jak cosi chystá u ohniště.<br />
Když si všimne, že jsem se probudila, povzbudivě se na mě usměje.<br />
,,Už bys měla vstát, ať vyrazíte včas."<br />
,,A kam máme vyrazit? a s kým?" zeptám se okamžitě.<br />
Opět se usměje, tentokrát nad mou nedočkavostí.<br />
,,Ty a Khuldwig musíte jet za králem Ulsteru a doručit<br />
mu zprávu o tom, že jeho syn žije."<br />
,,Je někde tady?" neubráním se další otázce.<br />
,,Ano..i ne," odpoví vyhýbavě. ,,Důležitější je, předat mu tento<br />
vzkaz," přisotupí ke mně a podá mi svinutý pergamen. Ráda<br />
bych se dozvěděla, co obsahuje, ale můj zájem přehluší libá<br />
vůně pečeného masa. Tenntokrát snad konečně dostanu něco<br />
k snědku! Hladově se zadívám směrem k ohništi, za což<br />
se mi dostane odměny ve formě obrovské pečínky. i přes<br />
veškerou snahu se na ni vrhnu jako pořádně vyhladovělá vlčice.<br />
Khuldwikova matka se posadí naproti mě, pomalu přežvykujíc<br />
svou porci, a pozoruje mě se shovívavým úsměvem.<br />
Když se dosyta najím, neubráním se hlasitému odříhnutí. Pach<br />
z vlastních úst mi připomene zápach rozkládajících se těl<br />
a já se vytasím s další otázkou.<br />
,,Proč se tam objevila ta mrtvá hříbata?"<br />
Pohlédla mi do očí. ,,Čekala jsem, kdy se na to zeptáš,"<br />
pronesla k mému údivu.<br />
- 37 -
Change language