Základy aplikované ergonomie - Výzkumný ústav bezpečnosti práce ...

1. Historie vývoje ergonomie
Poátky uplatování ergonomických pístup lze vystopovat už v raných fázích
vývoje lidstva. Nejedná se samozejm o pojetí, jak je známe dnes, nicmén
uzpsobování pracovních nástroj potebám jejich uživatele nebo úpravu lidských
obydlí pro zvýšení pohodlí jejich obyvatel lze považovat za primitivní ergonomické
operace. Již pralovk si uvdomoval, že si musí upravit pracovní nástroj tak, aby
vyhovoval jeho možnostem a potebám [10]. Také vynález kola a jeho využití pro
konstrukci zaízení k peprav materiálu lze v tomto ohledu považovat za významný
milník ve zvyšování pohodlí lovka pi práci.
Ergonomie, jak ji známe dnes, se však zaala uplatovat až v pozdním stedovku.
Ve vrcholném stedovku pevažovalo pedávání zkušeností a dovedností pi výkonu
práce z otce na syna (individuální rozvoj a zlepšení), pozdji se však zaaly rozvíjet
mistrovské školy, takže pedávání zkušeností již probíhalo z mistra na tovaryše, což
vedlo k oborovému rozvoji dovedností. asté války však s sebou nesly i vysoké
požadavky na rychlost a objem vykonané práce, jako napíklad pi stavb most,
opevnní, pesunu vojsk, materiálu apod., piemž kvalita výkonu byla v tomto
ohledu až druhotná. Prmyslová revoluce (konec 18. století) pak pinesla adu zmn.
Zavádí se centralizovaná výroba, kdy emeslník/dlník si již pestává sám vyrábt
pracovní nástroje a oddluje se výroba od cílových uživatel nástroj a stroj.
Produkce univerzálních a jednotných výrobk (nástroj) narušila vazby ve vztahu
lovk-stroj. Toto období pineslo také rozvoj kapitalismu a soutživost výrobc na
trhu [23]. Proto se majitelé továren snažili v maximální míe využívat lidské kapacity,
bez ohledu na možnosti a poteby pracovník. Akoli pracovní síla byla v té dob
levná a snadno dostupná, pesto se koncem 19. století objevily názory, že pro
maximální pracovní výkony je nutné upravovat také pracovní prostedí a pracovní
režimy. Tento pístup se stal základem tzv. vdeckého ízení a organizace práce.
Zavedl jej Frederic Taylor na pelomu 19. a 20. století. V roce 1886 Taylor definoval
svou teorii vdeckého ízení, která se stala základem pro práce jeho následovník,
mezi které patili F. Gilbreth (Time-motion study, r. 1920), H. Fayol (Principy ízení
práce, 80. a 90. léta 19. stol.) i M. Weber.
6