Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
VÝROČÍ<br />
Nedožité jubileum prof. Ing. Oldřicha Poupě, DrSc.<br />
V historii železniční zabezpečovací techniky představuje zakladatel<br />
československého výzkumu progresivní zabezpečovací techniky,<br />
automatizace železniční dopravy a vysokoškolský profesor Ing. Oldřich<br />
Poupě, DrSc. (27. února 1920 – 6. července 2000) mimořádnou osobnost.<br />
Byl první, kdo u nás uceleně zpracoval teorii kolejových obvodů a zavedl<br />
do nich magnetické zesilovače. Je znám jako původce koncepce<br />
přejezdového zabezpečovacího zařízení a vlakového zabezpečovače.<br />
Za jeho pracovní éry mu bylo uděleno 23 pa -<br />
tentů a jako řádný vysokoškolský profesor sepsal<br />
sám nebo s prof. Ing. Václavem Chudáčkem<br />
sedm monografií, z nichž např. v roce 1970<br />
získali Cenu České matice technické za vysokoškolskou<br />
učebnici „Zabezpečovací technika<br />
v železniční dopravě, l. díl“.<br />
Do zaměstnání nastoupil za protektorátu<br />
v roce 1939. Pracoval u pražské firmy ERA.<br />
Po válce, v roce 1947, dokončil studia elektrotechniky<br />
na ČVUT a zakrátko se stává vedoucím<br />
vývoje u družstva SIGNAL v Praze. Věnuje se<br />
přejezdovým zabezpečovacím zařízením pro<br />
jednokolejné tratě, a to s využitím kolejového<br />
obvodu typu Westrack, který nepotřeboval nákladnou<br />
kabelizaci. V té době vývojová skupina<br />
n. p. Tesla v Jablonném nad Orlicí, vedená<br />
Ing. Svárovským a později Ing. Karlem Plachetkou,<br />
realizovala návrh Ing. Poupě: jedinečné<br />
automatické výstražné světelné přejezdové<br />
zabezpečovací zařízení – typ VÚD. Výstavba<br />
jednoho zařízení tehdy trvala průměrně<br />
9 až 10 dnů, přičemž největší problémy činilo<br />
nadzemní vedení pro kontroly a zřízení napájení<br />
z veřejné distribuční sítě. Postupně se vyvinulo<br />
několik variant zařízení a od roku 1969 pozitivní<br />
signalizace (výstražník třísvětlový a bez poruchového<br />
štítu). Centrální elektrické vytápění<br />
vozů osobních vlaků u nezávislé trakce vyvolalo<br />
nutnost dalších úprav zařízení.<br />
Po deliminaci výzkumného programu (1952)<br />
do nově budovaného Výzkumného a zkušebního<br />
ústavu železniční dopravy (později Výzkum<br />
ný ústav dopravní – VÚD) začal pracovat na vývoji<br />
nízkofrekvenčního liniového vlakového<br />
zabezpečovače (LVZ). Odzkoušení se uskutečnilo<br />
v úseku <strong>Praha</strong>-Smíchov–Velká Chuchle<br />
a vývoj ukončen v roce 1955. Pak začínají v úseku<br />
Pečky–Velim dvouleté provozní zkoušky.<br />
Skončily úspěšně a ministerstvo použití LVZ<br />
u ČSD schválilo a zajistilo výrobu ověřovací série<br />
(1960). VÚD prostřednictvím Ing. Poupě nárokoval<br />
nutnost kontroly rychlosti vlaku. Vznikají<br />
další etapy modernizační etapy LVZ: tranzistorizace<br />
měniče a zesilovače LVZ, kontrola rychlosti,<br />
indikace rychlosti v přibližovacím úseku stanice,<br />
náhrada selénů polovodiči, bezkontaktní relé Q<br />
atd. Na celé řadě realizačních a vývojových pracích<br />
se rovněž podílel podnik Automatizace<br />
železniční dopravy (AŽD).<br />
Od roku 1961 ČSD nejprve postupně dovybavují<br />
automatický blok o LVZ a pak se stává<br />
jeho nedílnou součástí (výstavbu zajišťoval<br />
podnik AŽD). V prosinci 1962 je zahájen zkušební<br />
provoz LVZ z Prahy do České Třebové.<br />
Málo je známo, že v letech 1958 až 1960<br />
Ing. Poupě zpracovává teorii neohraničeného<br />
kolejového obvodu a výzkumně dořešuje impulsní<br />
soustavu nazvanou „vlakové hradlo VÚD“.<br />
Zařízení ČSD ověřovaly v úseku Bohuňovice–<br />
Šternberk. Přes úspěšné výsledky však zařízení<br />
předběhlo dobu a do trvalého provozu nebylo<br />
uvedeno.<br />
Pedagogická činnost jubilanta započala<br />
v letech 1956 a 1957, kdy se stává externím<br />
učitelem na Vysoké škole železniční v Praze.<br />
S prof. Ing. Václavem Chudáčkem se stává<br />
spolutvůrcem dvou profilových předmětů.<br />
V roce 1963 obhajuje disertační práci na téma<br />
„Přenos signálu neohraničeným kolejovým<br />
obvodem“ a získává hodnost doktora věd.<br />
O dva roky později je jmenován řádným vysokoškolským<br />
profesorem pro obor železniční zabezpečovací<br />
technika a odchází do Vysoké školy<br />
dopravní v Žilině. Tím také končí jeho vedení kolektivu<br />
zabývajícího se automatizací dopravy<br />
a zabezpečováním jízdy vlaků na trati včetně<br />
přenosu návěstních pojmů na hnací vozidlo.<br />
Zapojuje se do mezinárodní vědeckovýzkumné<br />
práce a stává se vedoucím katedry bloky a spoje<br />
Vysoké školy dopravní resp. Vysoké školy<br />
dopravy a spojů v Žilině (1970 až 1985).<br />
Za dlouholetou pedagogickou a výzkumnou<br />
činnost mu byla udělena státní cena.<br />
Kolem roku 1975 vyvrcholily potíže s provozem<br />
kolejových obvodů automatického bloku<br />
na tzv. uhelném tahu ze Severočeského revíru,<br />
neboť spad elektrárenského uhlí z netěsných<br />
vozů do kolejiště způsobuje vysokou měrnou<br />
svodovou impedanci. Pan profesor Poupě<br />
nabízí pomoc. Konstruuje translační nadstavbu<br />
automatického bloku (TRAN), který se osvědčil.<br />
Jednou z jeho posledních prací je řešení<br />
neohraničených kolejových obvodů ověřovaných<br />
na trati z Přelouče do Prachovic.<br />
Prof. Ing. Oldřich Poupě, DrSc., člen Komise<br />
dopravy Slovenské akademie věd, britského<br />
Institutu železničních návěstních inženýrů<br />
a několika vědeckých rad vysokých škol,<br />
vychoval řadu úspěšných inženýrů, kteří jeho<br />
myšlenky a záměry rozvíjejí a aplikují v současné<br />
generaci zabezpečovací techniky. Z nich by<br />
pan profesor měl jistě radost.<br />
Ing. Ivo Laníček<br />
bývalý ředitel<br />
Odboru sdělovací a zabezpečovací techniky<br />
Federálního ministerstva dopravy<br />
REPORTÉR AŽD PRAHA • 2/<strong>2010</strong> | 31 |
Change language