Bezpečnostní politika České republiky – výzvy a problémy

Základními zdroji tvorby bezpečnostní politiky České republiky jsou
kromě hodnocení analýz bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik na
jedné straně národní zájmy a na straně druhé determinace členstvím v Severoatlantické
alianci a členstvím v Evropské unii.
Základním dokumentem NATO, který je nutné při tvorbě bezpečnostní politiky
ČR respektovat, je Nová strategická koncepce NATO pro 21. století
schválená na washingtonském summitu 24. dubna 1999 a závěry pražského
summitu. Padesát let po svém vzniku přijalo devatenáct členských států v pětašedesáti
bodech novou závaznou strategickou koncepci pro příští století. Jsou v
ní definovány základní cíle a principy NATO:
1. Zajištěním bezpečnosti vytvářet jeden z nezbytných základů pro
stabilní euroatlantické prostředí založeném na zdokonalování
demokratických institucí a mírovém řešení sporů.
2. V souladu s článkem 4 Washingtonské smlouvy sloužit jako přirozené
fórum pro konzultace spojenců o problémech životních zájmů.
3. Zajistit v souladu s články 5 a 6 smlouvy každému členu obranu
před jakoukoli hrozbou agrese.
4. Přispívat k účinné prevenci konfliktů a aktivně se angažovat v
krizovém managementu včetně operací k překonání krizí.
Koncepce profesionální armády
Čtrnáct let od listopadových událostí a jedenáct let po zrodu AČR schválila
vláda 12. listopadu 2003 dokument Koncepce výstavby profesionální Armády
České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná
na změněný zdrojový rámec, jíž se realizuje první skutečně zásadní
reforma.
Jistý údiv nad počtem let je determinován faktem, že již v říjnu 1992 byla
v Institutu pro strategická studia publikována práce Transformace Československé
armády – Vznik republikových armád, v níž se dvěma samostatným
armádám doporučovaly tři varianty dalšího rozvoje. Zpracovatelé se klonili
k alternativě třetí, označené písmenem C.
Tato varianta představovala výstavbu nekonvenční a výrazně redukované
armády snížením počtů z 1,0 % na 0,3 až 0,5 % populace s netradičním řešením.
Spočívalo ve věrohodném obranném modelu a v progresivních změnách v
chápání strategické koncepce obrany, které by plnily kritéria úspornosti, synergie
a vojenskostrategické účinnosti. Touto úsporností by se tehdy uvolnily
prostředky k odvrácení či oslabení hospodářských ohrožení, zbavily by sousední
státy strachu a potřeby odvety a zároveň by zůstala věrohodná vojenská
obranyschopnost.
15