Bezpečnostní politika České republiky – výzvy a problémy

setiletí nové země, a to i nepřátelsky naladěné vůči Západu, v regionech,
které mají pro vývoj světa a světové ekonomiky významné místo
– zde mám na mysli především Blízký východ, jihovýchodní a východní
Asii. Svět se tak opět přibližuje do doby studené války, kdy
stále existovala reálná hrozba globálního válečného konfliktu s použitím
zbraní hromadného ničení, včetně jaderných. Faktem zároveň
je, že ve světové politice je možné od konce minulého století zaznamenat
ústup od rozsáhlých odzbrojovacích smluv, které jsou nahrazovány
smlouvami spíše politického než právního charakteru, což
ředitel stockholmského ústavu pro výzkum míru (SIPRI) A. Rotfeld
označil za velmi nebezpečnou tendenci.
8. Při hodnocení hrozeb bychom neměli podléhat jakémusi automatismu či
strnulosti. Neměly by být jednostranně zdůrazňovány pouze některé
hrozby, např. terorismus, hrozba rozšiřování ZHN atd., bez náležitého
vyhodnocení dalších sílících hrozeb, jako je např. existence diktátorských
režimů, sociálně-ekonomické hrozby (extrémní chudoba), působení
organizovaného zločinu, politická kriminalita, technologické katastrofy,
environmentální hrozby (globální oteplování), kulturní hrozby
(růst nacionalismu, fundamentalismu), informační bezpečnost, zranitelnost
finančních trhů apod. Nebezpečnost některých zmíněných hrozeb
je možné ilustrovat i na faktech: např. jen v roce 2002 bylo na internetu
zaznamenáno 87 525 útoků hackerů, kteří způsobili škody ve
výši téměř 50 miliard dolarů, celkový obrat světového organizovaného
zločinu se pohybuje okolo 500 miliard dolarů ročně, což jsou zhruba
dvě procenta světového HDP. Prorůstání organizovaného zločinu do
politiky a společnosti je tedy minimálně srovnatelné, ne-li nebezpečnější,
než samotný terorismus.
9. Reakce na zmíněné hrozby otevírá problém adekvátní reakce. Např. pochopení
faktu, že asymetrické hrozby ze strany teroristických organizací
vůči státům, infrastruktuře, občanům, ale také ozbrojeným silám a
složkám vyžadují i asymetrické reakce, a že komplexnost vnějších i
vnitřních bezpečnostních hrozeb, které mohou ohrožovat stabilitu
společnosti nastoluje potřebnost vybudovat komplexní systém bezpečnosti
země. Jedná se o velmi složitý cíl který má zvláště u nás
svou historickou, politickou, ekonomickou, právní, i psychologickou
dimenzi. Poslední dvě dimenze přitom mají v době respektující dodržování
lidských práv velmi silný význam – musí se hledat rovnováha
mezi zajištěním bezpečnosti občanů a státu a zachováním občanských
práv a svobod. Že se jedná o složitý a senzitivní problém není pochyb –
pregnantně to před časem vyjádřil bývalý ředitel ÚZSI a nynější ministr
vnitra F. Bublan slovy, že svoboda je svobodou jenom tehdy, když je
nabídnuta všem, tedy i těm, kteří ji zneužívají. Pomineme-li svou snahu
o bezpečnost, ztratíme i svou svobodu. Stále je nutné hledat rovnováhu
25