VYUŽITÍ DRUHOTNÝCH ZDROJU ENERGIE

Regenerátory
U nich se děje výměna tepla mezi spalinami a vzduchem periodicky akumulací tepla
ve výplni regenerátoru. Podle provedení je rozdělujeme takto:
a) regenerátory s pevnými komorami,
b) regenerátory otočné (typ Ljungstroem).
Regenerátory s pevnými komorami (obr.18)
Jsou to v podstatě dvě komory vyplněné mřížovím ze žáruvzdorných tvarovek. Na
obrázku je příklad regenerativního ohřevu vzduchu u ohřívací pece s bočním umístěním
hořáků. Spalování plynu je střídavě (periodicky) na levé a pravé straně. Přívod plynu se na
jednotlivé strany řídí tzv. revertovacím uzávěrem plynu, odtah spalin střídavě z levé a pravé
strany se usměrňuje pomocí revertovací klapy v odtahu spalin do komína. Spaliny tak z jedné
strany pece proudí prostorem pece kolem ohřívaného materiálu a jsou na druhé straně pece
odsávány podtlakem komína kouřovými kanály ve zdivu pece přes regenerační komoru a
revertační klapu do komína. Spaliny odevzdávají citelné teplo akumulací do výplně
regenerátoru. Po určité době se provede revertování, tzn. uzavře se revertovací uzávěr na
přívodu plynu na straně pece, která byla vytápěna plynem, přehodí se spalinová klapa a
spalovací vzduch tak proudí přes vyhřátou výplň kouřovými kanálky na druhou stranu pece.
Jako poslední operace se otevře revertovací uzávěr plynu na druhé straně pece a tím se změní
proud spalin a vzduchu. Revertování se provádí podle průběhu teploty předehřátého vzduchu.
Pokud je teplota vzduchu již nízká, provede se revertování. U ohřívacích pecí pecí pro tepelné
zpracování je doba revertování cca po 1 až 2 hodinách, u ocelářských pecí cca 10 až 30 minut.
Uvedený typ regenerátorů se běžně používal u Siemens-Martinských pecí v ocelárnách
a tandemových pecí a také dosud používá u starých typů pecí pro ohřev a tepelné zpracování
ingotů a polotovarů, dále pak u ohřívačů větru vysokých pecí.
Nevýhody regenerátorů:
‣ proměnlivá teplota ohřátého vzduchu na začátku a konci periody (rozdíl 150 až 200 o C),
‣ ztráta asi 5% objemu ohřátých spalin při revertování,
‣ velký objem a hmotnost regenerátoru – zaujímá velký prostor.
Otočné regenerátory (Obr. 19)
Nejznámější je typ Ljungstroem. Skládá se z rotoru vyplněného zvlněnými ocelovými
plechy tloušťky 0,5 až 0,7 mm, mezi nimiž vznikají kanálky široké 3 mm, ve vyjímečných
případech až 5 mm. Výška plechů bývá zpravidla 600 až 1 200 mm. Rotor vykonává 3 až 4
otáčky za minutu a při otáčení jednou polovinou proudí spaliny, které předávají teplo výplni.
Po otočení o 180 stupňů se příslušná ohřátá část dostane do vzduchové komory regenerátoru.
Vzduch, který pak proudí kanálky regenerátoru se akumulovaným teplem ohřívá.
Předností je, že rozdíl teplot mezi vstupem spalin a výstupem vzduchu může být
značně nižší než u předchozího typu regenerátoru (40 až 50 o C). Nepodléhají také tak snadno
korozím. Střídavým směrem proudění spalin a vzduchu kanálky se teplosměnné plochy
samočinně čistí. Obestavěný prostor je menší.
Nevýhodou je také ztráta netěsnostmi, které rostou s rostoucím přetlakem
předehřívaného vzduchu.
2) Využití citelného tepla spalin k vytápění, ohřevu TUV, resp. pro technologické účely
Odpadní teplo se v tomto případě předává:
a) vodě – výměníky tepla spaliny – voda,
b) páře – parní kotle na odpadní teplo (spalinové kotle).
Výměníky tepla (obr. 20 a) až c) )
V podstatě se jedná o klasické výměníky tepla, zpravidla trubkami prochází voda,
kolem trubek spaliny. Výpočet teplosměnné plochy se provádí stejným způsobem jako u
21