VYUŽITÍ DRUHOTNÝCH ZDROJU ENERGIE

‣ b) ekonomickými podmínkami, tzn. že provozní náklady využívaného zdroje musí být
nižší než při využívání jiných zdrojů energie, které pochází z PEZ. V tomto případě je
důležitý rozbor ekonomické efektivnosti řešení, tzn. za jakou dobu se investice, vložené
do řešení úsporami zaplatí.
‣ c) v některých případech je využitelnost dána podmínkami životního prostředí (např. při
zpracování odpadů z technologických zařízení – využití odpadních olejů, využití
skládkového plynu, při spalování průmyslových a komunálních odpadů, odpadů z čistíren
odpadních vod apod.)
Možnosti využitelnosti jsou u nízkopotenciálního tepla z důvodu malé koncentrace energie
v nositeli energie nízké. Pro určité množství využitelné energie se jedná o velké množství
látky, tím vychází zařízení k využití odpadní energie velkých rozměrů. Jsou pak vyšší
zejména investiční náklady a často také provozní náklady. Se zvyšujícím potenciálem energie
se možnosti využitelnosti zvyšují.
Pro názornost uvedeme:
1) Využití citelného tepla chladící vody o teplotě 60 o C ochlazením o 10 o C ve výměníku
tepla při množství vody m=1kg.s -1 představuje využitelnou energii 209 kW.
2) Využití citelného tepla spalin o teplotě 500 o C na 120 o C při množství spalin m=1kg.s -1
představuje využitelnou energii v hodnotě 450 kW.
3) Využití chemického tepla koksárenského plynu o výhřevnosti cca 16 MJ.m -3 (n) při
množství m=1kg.s -1 představuje energii ve výši 32 000 kW.
4) Využití chemického i citelného tepla konvertorového plynu , který odchází
z konvertoru ocelárny o teplotě cca 1 600 o C a výhřevnosti cca 8 MJ.m -3 (n) představuje
při množství m=1kg.s -1 cca 6 700 kW chemické energie plynu a cca 1 870 kW
citelného tepla, čili celkově využitelná energie cca 8 750 kW.
Z tohoto příkladu porovnání je zřejmé, že pro využití stejného množství druhotné energie
je nutno u nízkopotenciálního tepla zpracovat mnohonásobně více odpadní látky (např. u
příkladu 1) proti 3) 150 krát ).
Často je také pro využití DEZ důležitá podmínka využitelnost v daném místě. Např. pro
využití odpadního tepla spalin z průmyslových pecí k ohřevu vody nebo k výrobě páry a
následné vytápění objektů jsou pro letní měsíce podmínky pro využití energie nepříznivé,
protože v tomto období lze toto teplo využívat jen pro ohřev teplé užitkové vody (TUV). Tím
se snižuje celoroční využití těchto zdrojů a ekonomická efektivnost takové investice.
S hlediska časového nesouladu výskytu DEZ a možností jejich využití (např. produkce
koksárenského plynu je dána technologií výroby – poměrně rovnoměrný průběh produkce
plynu, zatímco spotřeba značně v průběhu času kolísá) lze tyto disproporce překlenout např.
akumulací energie (plynojemy, parní a teplovodní akumulátory). Plynojemy vyrovnávají
disproporce v rozsahu ½ až několik hodin (vysokopecní plynojemy a plynojemy na
konvertorový plyn), resp. směnové a denní výkyvy (plynojemy na koksárenský plyn, bioplyn
apod.)
Další možnost překlenutí těchto disproporcí je např. spalování přebytků topných plynů
v kotlích elektrárny, nebo v případě nedostatku doplnění spotřeby z veřejného plynovodu
zemního plynu.
Zdroje sekundární energie
Největším producentem DEZ je hutní průmysl.
V tomto odvětví je produkce sekundární energie v těchto úsecích výroby:
1. Koksovny – koksárenský plyn – chemické i citelné teplo (výhřevnost 16 MJ.m -3 (n),
teplota 1000 o C) citelné teplo koksu, teplota okolo 1000 o C.
2. Vysoké pece – vysokopecní plyn – chemické a citelné teplo (výhřevnost 3,5 MJ.m 3 (n)
150 o C,), citelné teplo chladící vody, citelné teplo vysokopecní strusky, teplota cca
1200 o C, citelné teplo surového železa teplota cca 1150 o C, citelné teplo spalin ohřívačů
3