You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9<br />
352<br />
kde sovětští vojáci pobývali, byl nesmírný nepořádek.<br />
Z reportážních magnetofonů a mikrofonů a z dalších<br />
elektronických přístrojů mnohdy zbyly trosky. Budovu<br />
bylo nutné nejdříve vyklidit, vyčistit, dezinfikovat a zinventarizovat.<br />
9. září 1968 se do hlavní budovy vrátili zaměstnanci<br />
a bylo obnoveno vysílání z původních pracovišť. Téhož<br />
dne v 11.00 hod. bylo svoláno shromáždění <strong>rozhlas</strong>ových<br />
pracovníků do velkého hudebního studia. Za přítomnosti<br />
ústředního ředitele Zdeňka Hejzlara, vládního zmocněnce<br />
Odona Závodského, ministra kultury Miroslava<br />
Galušky a vedoucího oddělení ÚV KSČ Dušana Havlíčka<br />
hovořil především člen předsednictva a tajemník<br />
ÚV KSČ Zdeněk Mlynář. Poděkoval za heroický výkon<br />
všem, kteří se podíleli na srpnovém vysílání, a požádal<br />
o pomoc v postupné normalizaci poměrů cestou realistické<br />
politiky a důsledného plnění moskevské dohody.<br />
Zároveň zcela otevřeně prohlásil, že si <strong>rozhlas</strong>oví pracovníci<br />
zasluhují větší odměnu než tato slova, ale v dohledné<br />
době se dočkají spíše opaku.<br />
Již v prvním období po srpnu 1968 řada <strong>rozhlas</strong>ových<br />
pracovníků odešla natrvalo do ciziny. Zemi opustilo<br />
celkem 86 <strong>rozhlas</strong>áků. Byla mezi nimi řada známých<br />
jmen, z nichž uveďme publicisty Slávu Volného, Richarda<br />
Ernesta, dirigenty Karla Krautgartnera a Jiřího Stárka,<br />
hudebníky Zdeňka Bruderhanse a Luďka Hulana (ten se<br />
ovšem později vrátil), režiséry Pavla Pecháčka a Danicu<br />
Kostovou, korespondenty Karla Jezdinského a Viléma<br />
Fuchse. V seznamu emigrantů, který <strong>rozhlas</strong>ové vedení vypracovalo<br />
a předkládalo vyšším stranickým orgánům, bylo<br />
ovšem také uvedeno tehdy zcela neznámé jméno Pavel<br />
Minařík, pomocný pracovník krajského studia v Brně, ve<br />
skutečnosti ovšem, jak se později ukázalo, agent StB, který<br />
v emigraci proslul přípravou atentátu na redakci Svobodné<br />
Evropy v Mnichově.<br />
Oceněním práce <strong>rozhlas</strong>áků ve složitém období srpnových<br />
dnů byla Cena míru, kterou 4. listopadu 1968<br />
Čs. <strong>rozhlas</strong>u udělil Mezinárodní svaz novinářů. 25. listopadu<br />
1969 byla <strong>rozhlas</strong>u tato cena opět odebrána.<br />
Z dalších událostí celo<strong>rozhlas</strong>ového významu z bezprostředně<br />
následujících let je třeba zmínit jednu negativní<br />
okolnost: k 1. prosinci 1970 bylo zrušeno Studijní<br />
oddělení Čs. <strong>rozhlas</strong>u.<br />
V roce 1973 si <strong>rozhlas</strong> připomněl 50. výročí své existence.<br />
18. května byl ve Kbelích v místech prvního <strong>rozhlas</strong>ového<br />
vysílání odhalen památník a na Slovanském<br />
ostrově v Praze byla u stejné příležitosti uspořádána<br />
výstava.<br />
Legislativní postavení <strong>rozhlas</strong>u 23<br />
Bez ohledu na ostrý zlom, který pro polednový vývoj<br />
celé republiky znamenaly srpnové události roku 1968,<br />
probíhal a do svého finále spěl proces federativního<br />
uspořádání státu. Měl pochopitelně své důsledky i v organismu<br />
Československého <strong>rozhlas</strong>u.<br />
Po 28. říjnu 1968, tj. po formálním vyhlášení federalizace<br />
ČSSR, a tím i udělení relativní samostatnosti<br />
Slovensku, vydala 28. prosince 1968 Slovenská národní<br />
rada Zákon SSR č. 207/1968 Sb., o zřízení ministerstev<br />
a jiných ústředních orgánů státní správy, který v § 13<br />
praví:<br />
„Dosavadní oblastní ředitelství Čs. <strong>rozhlas</strong>u, televize,<br />
filmu a ČTK působí jako orgány Slovenské republiky<br />
až do další zákonné úpravy podle dosavadních<br />
předpisů. Oblastní ředitele ČsRo, ČST, ČSF a ČTK na<br />
Slovensku jmenuje na návrh ministerstva vláda SSR<br />
a za výkon této funkce odpovídají ministru kultury<br />
SSR.“<br />
Jako protějšek slovenskému zákonu vydala také<br />
Česká národní rada dne 8. ledna 1969 zákon č. 2/1969 Sb.,<br />
o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní<br />
správy, který však neobsahuje ustanovení o jmenování<br />
ředitelů ČsRo, ČST, ČSF a ČTK národními orgány ani<br />
o jejich podřízenosti národním ministerstvům, ale místo<br />
toho praví v § 19:<br />
„(…) právní poměry organizací, zabývajících se<br />
v České socialistické republice <strong>rozhlas</strong>ovým a televizním<br />
vysíláním a agenturním zpravodajstvím, a jejich<br />
vztahy k ústředním orgánům České socialistické republiky<br />
upraví zákon České národní rady.“<br />
Takový zákon však nikdy nebyl vydán; proto ředitel<br />
Českého <strong>rozhlas</strong>u (ve funkci náměstka ústředního ředitele<br />
Československého <strong>rozhlas</strong>u) ani Český <strong>rozhlas</strong><br />
nebyli nikdy – až do roku 1990 – opřeni o ustanovení<br />
zákona, ale jen o vnitřní statut Čs. <strong>rozhlas</strong>u.<br />
Od září 1968 neměl <strong>rozhlas</strong> v Praze ani ústředního<br />
ředitele, a proto vládní zmocněnec pro Čs. <strong>rozhlas</strong> Odon<br />
Závodský pověřil (ve snaze odstranit asymetrii vůči<br />
Slovensku) 29. prosince 1968 s účinnosti od 1. ledna<br />
1969 prozatímním vedením Československého <strong>rozhlas</strong>u
Change language