30.03.2015 Views

CRo kniha - Český rozhlas

CRo kniha - Český rozhlas

CRo kniha - Český rozhlas

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9<br />

358<br />

internacionalismus a nesmiřitelnou třídní nenávist ke<br />

kapitalismu.<br />

Ve shodě s tímto principem řízení byly hlavní směry<br />

programové činnosti <strong>rozhlas</strong>u určovány usneseními plenárních<br />

zasedání ÚV KSČ, jež obsahovala pasáže týkající<br />

se hromadných sdělovacích prostředků.<br />

Organizace <strong>rozhlas</strong>u<br />

Po organizační stránce setrval <strong>rozhlas</strong> u členění, které<br />

bylo kodifikováno na počátku sedmdesátých let a které<br />

ho rozdělilo do několika velkých celků:<br />

útvary generálního ředitele – sem spadal zpravodajský,<br />

publicistický a propagandistický federální komplex<br />

ÚVPZP (Ústřední vysílání politického zpravodajství<br />

a publicistiky), který vysílal na stanici Hvězda; redakce<br />

dodávala zpravodajství ostatním národním okruhům.<br />

Český <strong>rozhlas</strong> – sestával z Hlavní redakce programu,<br />

Hlavní redakce hudebního vysílání, Hlavní redakce literárně-dramatického<br />

vysílání, Hlavní redakce vysílání<br />

pro děti a mládež, Hlavní redakce zábavy a Ústředí krajských<br />

studií.<br />

Slovenský <strong>rozhlas</strong> – působil v obdobné struktuře<br />

jako Český <strong>rozhlas</strong>, ale jeho postavení bylo v rámci<br />

asymetrického federativního uspořádání mnohem autonomnější.<br />

Dále pak Zahraniční vysílání a technické, ekonomické<br />

a správní složky.<br />

Princip řízení <strong>rozhlas</strong>u se vyznačoval přísně dodržovaným<br />

centralismem. Zaběhl se a ustálil mechanismus<br />

vnitřních odpovědností a systém schvalování všeho,<br />

co bylo připraveno do vysílání a posléze odvysíláno.<br />

V rámci tohoto mechanismu nesl rozhodující odpovědnost<br />

šéfredaktor, jemu se odpovídali vedoucí dílčích<br />

redakcí, těm pak jednotliví redaktoři. Žádný pořad<br />

nemohl být odvysílán, pokud jeho text nenesl podpisy<br />

všech tří zodpovědných pracovníků na různých stupních<br />

řízení. Oficiální orgán, který by představoval cenzurní<br />

dohled, neexistoval. Tiskový dozor, kterým byly po<br />

srpnu pověřeny k tomuto účelu zřízené instituce ČÚTI,<br />

později i FÚTI – tedy Český, resp. Federální, úřad pro<br />

tisk a informace – svou činností nemohl obsáhnout<br />

rozsáhlou <strong>rozhlas</strong>ovou produkci a jeho působení se ve<br />

vztahu k <strong>rozhlas</strong>u v průběhu let zformalizovalo. Hlavním<br />

prvkem, který držel všechny zodpovědné pracovníky<br />

ve stavu neustálé pozornosti a bdělosti nad tím, aby se<br />

obsah odvysílaných pořadů nedostal do kolize s oficiální<br />

politickou linií a strategií, byla autocenzura, tedy prostý<br />

lidský strach o profesionální existenci.<br />

Rozhodování o tom, jaké příspěvky a jaké pořady by<br />

mohly vzbudit u nadřízených orgánů nelibost a stát se<br />

zdrojem postihů, bylo vcelku přehledné a jednoznačné<br />

v oblasti publicistiky a zpravodajství. Složitější situace<br />

byla v tzv. uměleckých programech.<br />

Vedoucí redaktoři a šéfredaktoři, kteří se ve funkcích<br />

v průběhu celých sedmdesátých let střídali, pročítali<br />

s apriorní podezíravostí texty mnoha literárních a dramatických<br />

pořadů, které vznikly zejména v šedesátých<br />

letech, předháněli se v odhalování možných nežádoucích<br />

podtextů a vyznění a dávali smazat velké množství cenných<br />

nahrávek. Jedním z motivů soustředěné likvidace<br />

pořadů se stalo i jakékoli spoluautorství (či herecké<br />

působení) osobností, jež se v konci šedesátých let, resp.<br />

v letech následujících staly z hlediska normalizačního<br />

režimu „nežádoucími“. Těchto osobností bylo poměrně<br />

hodně. Nikdy neexistoval jejich oficiální seznam, jeho<br />

neoficiální verze se však pestře rozšiřovala. Likvidace<br />

„ideologicky škodlivých“ pořadů, především <strong>rozhlas</strong>ových<br />

her a pořadů literárních, velmi citelně a nenapravitelně<br />

poškodila <strong>rozhlas</strong>ový archiv. Patří ke cti několika<br />

jedinců z řad redaktorů, režisérů a dramaturgů, že některé<br />

pořady, nad jejichž osudem se stahovala mračna,<br />

uchovali na soukromých magnetofonových nahrávkách.<br />

Některé z nich se po roce 1989 podařilo zrekonstruovat<br />

a využít ve vysílání.<br />

Byl zaveden systém pravidelného hodnocení vysílaného<br />

programu za účasti všech členů hlavních redakcí<br />

– v týdenní frekvenci na úrovni hlavních redakcí zpravodajství,<br />

ve stejném rytmu pak také na úrovni rubrik<br />

v hlavních redakcích propagandy pražského a bratislavského<br />

<strong>rozhlas</strong>u. Tzv. umělecké redakce pořádaly<br />

hodnotící debaty jednou měsíčně. Součástí hodnocení,<br />

spojeného s plánováním dalšího časového období, byly<br />

rovněž pravidelné poslechy nových pořadů. Na rozdíl od<br />

poslechů redakčních, které sloužily zpravidla věcnému<br />

posouzení a vznesení kvalifikovaných připomínek, byly<br />

pro poslechy na poradách vedení hlavních redakcí, zejména<br />

však pro poslechy na vedení Českého, resp. Slovenského<br />

<strong>rozhlas</strong>u vybírány pořady, u nichž se předem<br />

předpokládal nějaký problém. V kruzích redaktorů tak<br />

brzy dostaly označení „trestný poslech“.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!