Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9<br />
358<br />
internacionalismus a nesmiřitelnou třídní nenávist ke<br />
kapitalismu.<br />
Ve shodě s tímto principem řízení byly hlavní směry<br />
programové činnosti <strong>rozhlas</strong>u určovány usneseními plenárních<br />
zasedání ÚV KSČ, jež obsahovala pasáže týkající<br />
se hromadných sdělovacích prostředků.<br />
Organizace <strong>rozhlas</strong>u<br />
Po organizační stránce setrval <strong>rozhlas</strong> u členění, které<br />
bylo kodifikováno na počátku sedmdesátých let a které<br />
ho rozdělilo do několika velkých celků:<br />
útvary generálního ředitele – sem spadal zpravodajský,<br />
publicistický a propagandistický federální komplex<br />
ÚVPZP (Ústřední vysílání politického zpravodajství<br />
a publicistiky), který vysílal na stanici Hvězda; redakce<br />
dodávala zpravodajství ostatním národním okruhům.<br />
Český <strong>rozhlas</strong> – sestával z Hlavní redakce programu,<br />
Hlavní redakce hudebního vysílání, Hlavní redakce literárně-dramatického<br />
vysílání, Hlavní redakce vysílání<br />
pro děti a mládež, Hlavní redakce zábavy a Ústředí krajských<br />
studií.<br />
Slovenský <strong>rozhlas</strong> – působil v obdobné struktuře<br />
jako Český <strong>rozhlas</strong>, ale jeho postavení bylo v rámci<br />
asymetrického federativního uspořádání mnohem autonomnější.<br />
Dále pak Zahraniční vysílání a technické, ekonomické<br />
a správní složky.<br />
Princip řízení <strong>rozhlas</strong>u se vyznačoval přísně dodržovaným<br />
centralismem. Zaběhl se a ustálil mechanismus<br />
vnitřních odpovědností a systém schvalování všeho,<br />
co bylo připraveno do vysílání a posléze odvysíláno.<br />
V rámci tohoto mechanismu nesl rozhodující odpovědnost<br />
šéfredaktor, jemu se odpovídali vedoucí dílčích<br />
redakcí, těm pak jednotliví redaktoři. Žádný pořad<br />
nemohl být odvysílán, pokud jeho text nenesl podpisy<br />
všech tří zodpovědných pracovníků na různých stupních<br />
řízení. Oficiální orgán, který by představoval cenzurní<br />
dohled, neexistoval. Tiskový dozor, kterým byly po<br />
srpnu pověřeny k tomuto účelu zřízené instituce ČÚTI,<br />
později i FÚTI – tedy Český, resp. Federální, úřad pro<br />
tisk a informace – svou činností nemohl obsáhnout<br />
rozsáhlou <strong>rozhlas</strong>ovou produkci a jeho působení se ve<br />
vztahu k <strong>rozhlas</strong>u v průběhu let zformalizovalo. Hlavním<br />
prvkem, který držel všechny zodpovědné pracovníky<br />
ve stavu neustálé pozornosti a bdělosti nad tím, aby se<br />
obsah odvysílaných pořadů nedostal do kolize s oficiální<br />
politickou linií a strategií, byla autocenzura, tedy prostý<br />
lidský strach o profesionální existenci.<br />
Rozhodování o tom, jaké příspěvky a jaké pořady by<br />
mohly vzbudit u nadřízených orgánů nelibost a stát se<br />
zdrojem postihů, bylo vcelku přehledné a jednoznačné<br />
v oblasti publicistiky a zpravodajství. Složitější situace<br />
byla v tzv. uměleckých programech.<br />
Vedoucí redaktoři a šéfredaktoři, kteří se ve funkcích<br />
v průběhu celých sedmdesátých let střídali, pročítali<br />
s apriorní podezíravostí texty mnoha literárních a dramatických<br />
pořadů, které vznikly zejména v šedesátých<br />
letech, předháněli se v odhalování možných nežádoucích<br />
podtextů a vyznění a dávali smazat velké množství cenných<br />
nahrávek. Jedním z motivů soustředěné likvidace<br />
pořadů se stalo i jakékoli spoluautorství (či herecké<br />
působení) osobností, jež se v konci šedesátých let, resp.<br />
v letech následujících staly z hlediska normalizačního<br />
režimu „nežádoucími“. Těchto osobností bylo poměrně<br />
hodně. Nikdy neexistoval jejich oficiální seznam, jeho<br />
neoficiální verze se však pestře rozšiřovala. Likvidace<br />
„ideologicky škodlivých“ pořadů, především <strong>rozhlas</strong>ových<br />
her a pořadů literárních, velmi citelně a nenapravitelně<br />
poškodila <strong>rozhlas</strong>ový archiv. Patří ke cti několika<br />
jedinců z řad redaktorů, režisérů a dramaturgů, že některé<br />
pořady, nad jejichž osudem se stahovala mračna,<br />
uchovali na soukromých magnetofonových nahrávkách.<br />
Některé z nich se po roce 1989 podařilo zrekonstruovat<br />
a využít ve vysílání.<br />
Byl zaveden systém pravidelného hodnocení vysílaného<br />
programu za účasti všech členů hlavních redakcí<br />
– v týdenní frekvenci na úrovni hlavních redakcí zpravodajství,<br />
ve stejném rytmu pak také na úrovni rubrik<br />
v hlavních redakcích propagandy pražského a bratislavského<br />
<strong>rozhlas</strong>u. Tzv. umělecké redakce pořádaly<br />
hodnotící debaty jednou měsíčně. Součástí hodnocení,<br />
spojeného s plánováním dalšího časového období, byly<br />
rovněž pravidelné poslechy nových pořadů. Na rozdíl od<br />
poslechů redakčních, které sloužily zpravidla věcnému<br />
posouzení a vznesení kvalifikovaných připomínek, byly<br />
pro poslechy na poradách vedení hlavních redakcí, zejména<br />
však pro poslechy na vedení Českého, resp. Slovenského<br />
<strong>rozhlas</strong>u vybírány pořady, u nichž se předem<br />
předpokládal nějaký problém. V kruzích redaktorů tak<br />
brzy dostaly označení „trestný poslech“.
Change language