Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
a některá krajská studia.) Z hlavních vysílačů fungovaly<br />
všechny – včetně VKV.<br />
O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9<br />
340<br />
Věra Šťovíčková, Jeroným Janíček, Karel Jezdinský<br />
a redaktoři zpravodajské směny začali od půl<br />
čtvrté připravovat ranní vysílání. V půl páté byly vysílače<br />
zapnuty a vysílání bylo zahájeno. Kromě základních informací<br />
bylo okamžitě – a pro většinu obyvatel poprvé<br />
v celém znění – přečteno stanovisko ÚV KSČ odsuzující<br />
vstup cizích vojsk na naše území. Kromě několikrát čteného<br />
prohlášení se ve vysílání od prvních chvil ozývaly<br />
výzvy ke klidu, k nástupu do práce, disciplíně a uvážlivosti.<br />
Od samého rána začaly do <strong>rozhlas</strong>u docházet (telefonicky<br />
a telegraficky) rezoluce vyjadřující jednoznačnou<br />
podporu stanovisku ústavních orgánů. Objevily se<br />
první výzvy k okamžitém svolání XIV. sjezdu KSČ. Tyto<br />
informace se neprodleně dostávaly do vysílání.<br />
Současně však – těsně před 5.00 hod. – se poprvé na vlně<br />
210 metrů ozývá ilegální vysílač, který se hlásí pod názvem<br />
Vltava, a špatnou češtinou a slovenštinou začíná šířit<br />
prohlášení agentury TASS a další informace, které mají za<br />
úkol politicky podporovat akt okupace a předkládají tuto<br />
agresi jako projev „bratrské pomoci“. Vysílačka, působící<br />
kdesi v okolí Drážďan, nabídla jako jedno z prvních stanovisek<br />
provolání vrchních velení pěti zemí, podílejících<br />
se na agresi, adresované Čs. lidové armádě s výzvou, aby<br />
se nedala zneužít provokatéry a aby byla připravena ke<br />
společné akci proti všem útokům na socialistické vymoženosti.<br />
Vysílání Čs. <strong>rozhlas</strong>u na její působení upozorňuje<br />
poprvé v 5.11 hod. a poté pravidelně varuje: „…upozorňujeme<br />
posluchače, že s Československým <strong>rozhlas</strong>em nemá<br />
toto vysílání nic společného.“<br />
Kolem šesté hodiny ráno Československý <strong>rozhlas</strong><br />
odvysílal osobní vzkaz Alexandra Dubčeka, kterým<br />
se obracel na všechny pracující, aby nastoupili na svá<br />
pracoviště.<br />
Mezitím už ovšem také přicházely zprávy o prvních<br />
zastřelených, o střetech okupačních vojsk s civilisty.<br />
Úkolem všech, kteří v tuto chvíli tyto zprávy zprostředkovávali<br />
posluchačům, bylo především zabránit dalším<br />
tragédiím.<br />
Před 7.00 hod. se ruské tanky – po peripetii na horním<br />
konci Václavského náměstí, kde vojáci rozstříleli fasádu<br />
Národního muzea v domnění, že útočí na <strong>rozhlas</strong> – pomalu<br />
sunuly k <strong>rozhlas</strong>ové budově. V postupu jim bránil<br />
21. 8. 1968 před budovou pražského <strong>rozhlas</strong>u<br />
dav lidí, z něhož občas vylétaly kameny a jiné předměty.<br />
Nebezpečí konfrontace těžké vojenské techniky<br />
s neozbrojeným davem hrozivě narůstalo. Vojáci začali<br />
střílet do vzduchu, do oken <strong>rozhlas</strong>u a protějších budov.<br />
Stopy po střelách zůstávají na fasádě domu číslo 17 na<br />
Vinohradské třídě patrné i po více než třiceti letech.<br />
Jiří Dienstbier: „Vyšel jsem na balkón a všiml si,<br />
že tanky, předtím rozestavěné, se nad vinohradským<br />
tunelem řadí do kolony. Také živá barikáda pochopila,<br />
že teď to může být vážné. Lidé zmlkli a podvědomě se<br />
tiskli k sobě, jako by tím mohli čelit tunám oceli. Tanky
Change language