CRo kniha - Český rozhlas

O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9
366
Hvězda (se znělkou z pochodu Směr Praha). Ta nahradila
dosavadní okruh Československo I.
Hvězda začala vysílat 1. září 1970, nejprve v podobě
téměř shodné s programem Československo I, teprve od
ledna 1971 přešla na novou programovou koncepci založenou
na proudovém vysílání. Od tohoto data provázelo
vysílání Hvězdy posluchače téměř po celý den: s výjimkou
intervalu od 2.00 do 4.30 hod. nabízelo především
v důsledně dvojjazyčné podobě informace (dvaadvacet
zpravodajských relací denně), komentáře, publicistiku.
Dominující složkou se stala zábavná hudba, která měla
mít podle proklamovaných záměrů především zábavný
a rekreativní charakter. Od počátku roku 1973 Hvězda
vysílala celých 24 hodin denně, od ledna 1980 stereofonně.
Přestavba okruhů pak pokračovala v roce 1972. Dne
4. září v 8.55 hod. vstoupila do vysílání znělkou ze Smetanovy
stejnojmenné symfonické básně stanice Vltava,
v Bratislavě pak ve stejný okamžik zahájilo vysílání
stanice Děvín (znělkou ze Suchoňovy opery Svätopluk).
Obě stanice tak nahradily dosavadní tzv. Třetí program,
přičemž přebraly jeho poslání, jímž bylo „poskytování
estetických zážitků posluchačům v míře co nejbohatší,
rozšiřování poznání a vzdělání socialistického člověka“.
Touto proměnou byla dovršena snaha o diferenciaci
jednotlivých vysílacích okruhů, úsilí o jejich vyhranění
a profilování. Od tohoto okamžiku tvořilo vysílání Československého
rozhlasu pět programových okruhů: celostátní
zpravodajská stanice Hvězda, dva národní okruhy
vysílající na středních vlnách – Praha a Bratislava (jejich
zaměření se zásadně nezměnilo) a další dva národní kulturní
okruhy šířící svůj program na VKV (v pásmu OIRT,
tedy tzv. VKV I) – Vltava a Děvín. Součástí Československého
rozhlasu pak bylo deset krajských studií (včetně
stanic slovenských), zvláštní studia pro Prahu a Bratislavu
a konečně Zahraniční vysílání Radio Praha.
O programu sedmdesátých let
Čím rychleji postupovala obměna rozhlasového osazenstva,
tím více upadala úroveň vysílání především ve
zpravodajství a publicistice. Politická náplň byla naddimenzována
a časté opakování ideologických floskulí
působilo metodou vymývání mozku. Příliv redaktorů
a vedoucích pracovníků z výrobních profesí způsobil,
že vysílání připomínalo první polovinu padesátých
let, a to včetně obnovy stranicky angažovaných písní
a dělnických kantát (viz například skladby P. Nyklese).
Příznačné bylo tvůrčí uplatnění stranických funkcionářů
a dělnických zástupců v programu a zařazování
velkého množství propagandistických příspěvků ze
zemí socialistického tábora. Příkladem poklesu úrovně
rozhlasového programu působením snaživých, politicky
prověřených autorů třetího řádu bylo silvestrovské vysílání
roku 1974.
Hlediskům nesmiřitelně zpolitizovaného pohledu
podléhaly i redakce připravující tzv. umělecký program.
Zřetel na „ideologickou nezávadnost“ byl vedením
uplatňován i v období tradičních křesťanských svátků
(Vánoce, Velikonoce). Pro ilustraci ocitujme pasáže
z Rámcových směrnic pro tvorbu vánočních, silvestrovských
a novoročních programů z roku 1975: „Vánoce
považovat za svátky pokoje a míru, odpočinku a regenerace
fyzických a duševních sil pracujících. I v tomto
období však ukazovat na agresivní síly imperialismu,
na nepřátele pokroku a míru. Programy koncipovat
ve smyslu prohlubování socialistické výchovy posluchačů,
samozřejmě s respektováním specifiky svátečních
dnů. K lidovým tradicím přistupovat z třídního
hlediska v souladu s hlavními zásadami ideové výchovy
občanů socialistického státu. (…) Celkovým
vyzněním vysílání prosazovat socialistický charakter
vánočních svátků, soustředit se na tematiku našich
pokrokových a revolučních tradic, připravit působivé
pořady motivované současnými politickými záměry,
socialistickým vlastenectvím a bojem pokrokových sil
celého světa. (…) celkové vyznění programu nepřelyrizovat,
nenavozovat laciné sentimentální nálady, (…)
nezařazovat pořady oživující podvědomí církevního
chápání vánoc.“ 32
Pro srovnání uveďme, jak se s těmito požadavky programové
redakce vypořádaly. Stanice Praha vysílala v průběhu
Štědrého dne 1975 mj. tyto pořady: Listy přátelství
a lásky (z korespondence významných osobností české
literatury); Mikuláš Dačický z Heslova: Prostopravda – literární
montáž; Jan Seidel: Zpěvy vánoční na slova lidové
poezie; pohádka Zlatovláska; Posvícení v Hudlicích – premiéra
úpravy původně loutkové hry; Milostné dvojzpěvy
z oper; Jakub Arbes: Štědrý večer bratří Mánesů; Josef
Suk: Serenáda Es dur; Vánoční zamyšlení zasl. umělce