CRo kniha - Český rozhlas

O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9
370
věnovali ve svých hodnoceních nejvyšší rozhlasoví
představitelé i při oceňování v rozhlasových Žatvách,
tedy pravidelných vnitropodnikových soutěžích o nejlepší
pořad.
„V uplynulých rokoch vyrástlo u nás v rozhlase zopár
redaktorov a komentátorov (Steiner, Červenka, Bauman,
Hejný, Karimová, Kryštofová, Havligerová, Hvizdoš, Šanderová),
ktorí sú schopní pomerne fundovane písať o stále
složitejších ekonomických problémoch. (…) Máme skúsených,
dokonca i zahraničnou praxou preverených autorov,
jako sú súdruhovia Horák, Angel Kostka, Jiří Cebrovský,
Alois Tomášek, i súdruhov mladších, profesionálne skúsenosti
iba zhromažďujúcich.“ 34
Ve světle pořadů, jež si v průběhu osmdesátých let vydobyly
ocenění v rozhlasových Žatvách, můžeme připomenout
jména dalších rozhlasových zpravodajců, publicistů
a dokumentaristů oné doby: Luboš Lidický, Petr Voldán,
Pavel Landa, Ilja Jenča, Josef Nývlt, František Prachař,
František Vonderka, Pavel Seifer, Karel Mastný, Jitka Pražáková,
Dana Frantálová, Jana Čechová, Marie Kysilková,
Vladimír Bernášek, Zdeněk Vilímek, Jana Špačková, Libuše
Petrová, Boris Riegler, Dušan Všelicha, Václav Klement,
Václav Kvasnička, Jan Franěk, Marie Houšková, Alena
Müllerová, Pavel Šmíd, Petr Lukeš, Michal Čermák, Zbyněk
Honys, Jaroslav Šturma, Aleš Voves, Vladimír Věrčák, Jaroslav
Skalický, David Šťáhlavský, František Tvrz a další.
V druhé polovině osmdesátých let se do většiny rozhlasových
komentářů a do velké části publicistických
pořadů začínala hojně prolínat módní „přestavbová“
frazeologie. Kritičnost, nové myšlení, intenzifikace, dynamika,
náročnost patřily mezi nejoblíbenější pojmy, jež
nesměly chybět téměř v žádném vyjádření k vnitropolitické
situaci. Někteří publicisté se s výzvou k „novému
myšlení“ obraceli i dovnitř, nabádavě hovořili ke svým
kolegům: „Doba se změnila. Materiály bez problémů,
bez zaujetí, bez vnitřního napětí a dynamiky již
posluchači nestačí. (…) Je nesporné, že to nutí i ty
nejzkušenější z nás učit se. Obávám se, že ne všichni
si to uvědomili. Jestli vůbec někde, pak v rozhlasové
žurnalistice platí dvojnásob: kdo chvíli stál, stojí nejen
opodál, nýbrž hodně vzadu. (...) Jsem prostě názoru,
že s přestavbou může každá redakce začít ihned.“ 35
Míra kritičnosti rozhodně vzrůstala. V pořadech byla
pojmenovávána celá řada negativních jevů, zejména
v ekonomické oblasti. Stále častěji se zveřejňovaly varovné
jevy, jež souvisely s ekologickou situací v zemi.
Sportovní redaktor K. Malina komentuje dojezd etapy Závodu míru.
Karlovy Vary, květen 1986
Obsah připravovaných relací byl ovšem stále podroben
silné autocenzuře a příspěvky, které poukazovaly na příliš
křiklavé projevy nedostatků, především takové, které by
svým obsahem jen naznačily zpochybnění kompetentnosti
řídící činnosti nejvyšších vládních a stranických
činitelů, byly z vysílání eliminovány. Otevřenost projevu,
nové kritické myšlení a další tak hojně proklamované zásady
rozhlasové žurnalistiky zůstávaly převážně v rovině
prohlášení.
V červnu roku 1989 vznikla a ve veřejnosti se rychle
šířila petice Několik vět. S přibývajícím počtem jejích
signatářů rozhlas, aniž zveřejnil text petice, vysílal odsuzující
stanoviska. Velice opatrný postup volilo vedení
Čs. rozhlasu v poskytování informací o dění v Polsku,
Maďarsku a NDR. (Například existoval pokyn neuvádět
počty účastníků protestních demonstrací.)