CRo kniha - Český rozhlas

O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9
380
méně 80 % pořadů bylo možno bez jakýchkoli změn
reprizovat i v polistopadové době). Od samého počátku
normalizace se jí pak dařilo zabránit tomu, aby se stala
poslušným přívěskem Svazu čs. spisovatelů, usilujícího
o monopol na literaturu. Z toho důvodu se stávala často
terčem kritiky jak funkcionářů svazu, tak občas také
vedení rozhlasu. Dominantně se orientovala na klasické
hodnoty našeho a světového písemnictví, dbala o vysokou
úroveň textovou i realizační, vysílala však i autory
málo žádoucí a dávala mnoho příležitostí i řadě autorů
vysloveně zakázaným (samozřejmě pod krycími jmény).
Chartista Josef Hiršal byl například pod dvěma desítkami
jmen v normalizačním dvacetiletí nejvysílanějším
překladatelem!
Redakce připravovala (měřeno stopáží) velký objem
pořadů. K nejposlouchanějším pořadům s nejdelší tradicí
patřily večerní třicetiminutové četby na pokračování,
v nichž se v úpravách a krácení představovalo
velmi široké spektrum literárních děl počínaje literaturou
klasickou až po díla současná, a to z nejrůznějších
jazykových a kulturních oblastí. Pravidelné časy byly
určeny povídkové tvorbě, kterou redakce částečně
čerpala z děl už vydaných, do jisté míry však iniciovala
i povídkovou tvorbu původní, a to vypisováním soutěží,
jejichž podnětem bylo zpravidla některé výročí. Spolupořadatelem
soutěží býval Český literární fond, který
poskytoval prostředky na ocenění autorů.
V redakci vznikaly také pořady komponované.
Největší tradici měly v tomto směru Schůzky s literaturou,
které redakce považovala za jakousi vizitku
své práce. Zde se uplatňovaly poměrně pestré tvary
a možnosti prezentace literárních děl, například novela
upravená jako herecký monolog, průřez románovým
dílem koncipovaný jako komentovaná četba, medailony
významných osobností české i světové literatury apod.
V roce 1988 vznikl náročný komponovaný typ pořadu
v rozsahu 90 minut. Pod názvem Klaviatury v něm
redakce posluchači nabízela takové kompozice slova
a hudby, „které mu umožnily vychutnat nejrůznější podoby
a varianty vztahů, souvislostí a souzvuků mezi
oběma sesterskými uměními a poskytly mu přitom
i dostatečný časový prostor k jejich zažití.“ 46
Posluchačsky velmi oblíbeným pořadem se staly
Stránky na dobrou noc (vysílány od 20. června 1976
– nejprve jako letní program, od července 1977 se staly
pravidelnou součástí vysílání), zařazené na pozdní večer
na stanici Praha. V desetiminutovém pořadu a ve špičkové
interpretaci zaznívaly v pořadu ukázky prózy i poezie,
úryvky z literatur všech kontinentů a dob od antické
literatury až po díla současná.
Rozhlas se zásluhou literární redakce věnoval systematicky
též poezii. V rámci sdělovacích prostředků
měl v tom směru nesporný primát a dlouholetou tradici.
Uváděny byly pořady pěti-, patnácti- a třicetiminutové.
Dále byly koncipovány dlouhodobé cykly pod názvem
Básník mého srdce (výběr a interpretace poezie známými
hereckými osobnostmi), Básník nad svým rukopisem
(autorská čtení a konfese), Básník a překladatel
(o principech tlumočení zahraniční poezie).
Ani literární redakce se přirozeně nemohla vyhnout nekompromisní
společenské objednávce, tedy povinnosti
přispívat svým programem k uctívání a připomínkám
nejrůznějších výročí, podporovat linii stranické politiky.
S těmito úkoly se redakce vypořádávala formou různých
cyklů. Mezi ně patřila například řada Poezie bojující, dále
několik cyklů představujících prózu autorů ze Sovětského
svazu, neboť v té době velkých výročí „vystoupila do popředí
zejména propagace úspěchů SSSR, což v podmínkách
HRLDV znamená především systematické seznamování
posluchačů s pokrokovým odkazem slavné ruské klasické
literatury i s novými vývojovými trendy současné tvorby“ 47 .
Z těchto motivů vznikl v rámci Schůzek s literaturou v roce
1982 cyklus Paměť krajiny, „jakýsi literární místopis, volný
triptych literárních pásem, v nichž autorka (překladatelka
Zdeňka Psůtková) sledovala postupně tři krajinné okruhy
– střední Rus, jižní oblast kolem Oděsy a Sibiř – ve snaze
postihnout, jak se jejich genius loci odráží v díle významných
spisovatelů.“ 48 Jakkoli redakce vždy zaštítila podobně
orientované cykly nezbytnou „uvědomělou“ frazeologií,
výběr autorů a uváděná díla představovala v naprosté převaze
skutečně kvalitní literatury té které oblasti – v Paměti
krajiny byly zařazeny úryvky z próz Leskova, Bunina, Paustovského,
Katajeva, Šiškova, Šukšina... Podobně je možno
charakterizovat také cyklus Mosty s podtitulem Procházka
literaturami národů SSSR (14 částí, vysíláno na přelomu let
1982–1983).
Pouhé vyjmenování titulů či autorských jmen by vytvořilo
neobyčejně dlouhý seznam. Redakce neopomněla
přinést portrét a ukázky z děl každé významné osobnosti
české prózy i poezie. Byla recitována díla i těch básníků,
které z nejrůznějších důvodů představitelé oficiální