You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
O B D O B Í N O R M A L I Z A C E 1 9 6 8 – 1 9 8 9<br />
372<br />
Vyskočila, Ludvíka Aškenazyho, Václava Havla, Karola<br />
Sidona…) Program obsahoval celou řadu zábavných<br />
titulů, adaptací klasického dramatického repertoáru, detektivní<br />
hry, znovu se objevily oblíbené pořady redakce<br />
A-Zet (Rada moudrých, Piš a slyš). Redakce zábavy<br />
nadále vysílala pořad Jiřího Štuchala Šťastnou cestu. 38<br />
V přípravě mystifikačních pořadů pokračovala i armádní<br />
redakce pořadem Dnes opět Vinárna U pavouka – Cimrmanův<br />
Liptákov.<br />
Tradičním vrcholem snažení redakce zábavy se stávaly<br />
silvestrovské pořady. V případě přípravy silvestrovského<br />
pořadu v roce 1968 se dlouho rozvažovalo, zda by<br />
nebylo lépe na protest proti okupaci nevysílat jej vůbec.<br />
Nakonec však připraven a odvysílán byl. Obsahoval<br />
četné velmi zřetelné politické narážky a satirické šlehy,<br />
které reflektovaly aktuální situaci a společenskou náladu.<br />
Právě tento silvestrovský program se stal v pozdějších<br />
kritických pohledech na působení <strong>rozhlas</strong>u v letech<br />
1968–1969 pro normalizátory exemplárním příkladem<br />
působení tzv. pravicově-oportunistických tendencí.<br />
Cenzurní zásahy a omezování programu začaly po<br />
dubnovém plénu ÚV KSČ. Vzdor tomu poslala redakce<br />
<strong>rozhlas</strong>ových her ještě na podzim roku 1969 do prestižní<br />
soutěže Prix Italia hru Jiřího Vilímka Neodvratný skon<br />
maratónského běžce (režie J. Horčička, zvuková spolupráce<br />
R. Nikodém), politickou moralitu na téma falšováni<br />
pravdy a historie ve jménu údajně dobré, pokrokové<br />
věci. Hra získala v Mantově hlavní cenu Prix Italia.<br />
Ostré kádrování přineslo rychlou frekvenci výměn<br />
na postech středních řídících pracovníků: z funkce šéfredaktora<br />
Slovesného uměleckého programu byl rychle<br />
odstraněn Josef Balvín a na jeho místo dosedl Václav<br />
Hons, který útvar rozdělil na dva úseky: redakci A-Zet<br />
a redakci humoru a satiry svěřil řediteli krajského studia<br />
v Ústí nad Labem (v šedesátých letech) Miroslavu Kratochvílovi,<br />
který měl důvěru stranických orgánů. Druhý<br />
úsek, zahrnující dramaturgii <strong>rozhlas</strong>ových her a literární<br />
redakci, dostal na starost Miroslav Stuchl. Ten byl začátkem<br />
roku 1970 z této funkce odvolán a přeřazen na<br />
post dramaturga, posléze v roce 1972 dostal z <strong>rozhlas</strong>u<br />
z politických důvodů výpověď.<br />
Ve své funkci nezůstal dlouho ani Václav Hons. Po<br />
něm na místo šéfredaktora HRLDV nastoupil 15. dubna<br />
1970 Oldřich Rafaj. Ten si k témuž datu do funkce vedoucího<br />
dramaturga přivedl Josefa Jelena, někdejšího<br />
katolického kněze. Polovina dubna 1970 je datem, kdy<br />
došlo k pronikavému obratu. Rafaj jako nesmlouvavý<br />
normalizátor bedlivě střežil, aby se do vysílání nedostalo<br />
jediné jméno osoby, která se byť nepatrně ocitla<br />
v aktivním kontaktu s obrodným procesem. Z vysílání<br />
mizela jména nejen autorů, ale také mnoha herců. U repríz<br />
nebyla hlášena a v <strong>rozhlas</strong>ovém časopisu uváděna<br />
jména „nepohodlných“ redaktorů, dramaturgů, režisérů<br />
a účinkujících.<br />
Rafajova normalizační horlivost se však časem ukázala<br />
přílišná i pro vedení <strong>rozhlas</strong>u. V roce 1974 ho ve<br />
funkci šéfredaktora nahradila jeho dosavadní zástupkyně<br />
(někdejší vedoucí redakce sovětských literatur)<br />
Lýdie Vernerová.<br />
Ani post vedoucího dramaturga nebyl poklidným místem.<br />
Josef Jelen na něm vydržel něco málo přes rok (byl<br />
odvolán k 31. červenci 1971 – patrně proto, že redakci<br />
<strong>rozhlas</strong>ových her řádně nezakormidloval k dostatečné<br />
angažovanosti). Ve funkci šéfdramaturga se pak v rychlém<br />
sledu vystřídali (vždy na základě pověření) Dalibor<br />
Chalupa, Karel Gissübel, Jaroslava Strejčková.<br />
V polovině roku 1972 se vedoucím dramaturgem stal<br />
Vladimír Remeš, který přišel z mimo<strong>rozhlas</strong>ového prostředí<br />
a bez podstatnějších <strong>rozhlas</strong>ových zkušeností.<br />
Také na postech redaktorů a dramaturgů prodělaly<br />
redakce slovesného programu četné změny. Z redakce<br />
A-Zet byli k odchodu donuceni její vedoucí Alena Maxová,<br />
Ivo Fischer (jeho pořad Piš a slyš skončil stým<br />
vydáním na konci roku 1969) a Dita Skálová. V redakci<br />
humoru a satiry nastoupil do funkce vedoucího Karel<br />
Bradáč namísto dosavadního vedoucího Vladimíra<br />
Rohleny. Odešli odtamtud Jiří Melíšek a o něco později<br />
Jiří Štuchal.<br />
Literární redakci začal místo Josefa Štefánka řídit<br />
její dřívější redaktor Donát Šajner, pozdější tajemník<br />
Svazu čs. spisovatelů. Odešel odtud Jindřich Pokorný.<br />
Z režisérů byli propuštěni Josef Henke, Jan Fuchs,<br />
Viktor Dusil, Jiří Josek. Všechny tyto personální změny<br />
se do značné míry odrazily v poklesu úrovně programu.<br />
Kontakty se zahraničím, které úspěšně navázala díky<br />
mezinárodním úspěchům dramaturgie <strong>rozhlas</strong>ových her,<br />
se zpřetrhaly. Od roku 1971 se výměna textů uskutečňovala<br />
pouze s <strong>rozhlas</strong>y socialistických zemí.<br />
Československý <strong>rozhlas</strong> se v sedmdesátých letech<br />
(podobně jako tomu bylo po roce 1948) nezúčastňoval
Change language