Kapitoly z obecné pedagogiky - Pf UJEP

tak, aby rozšiřoval své znalosti a dovednosti , utvářel své postoje a přizpůsoboval se
měnícímu se, složitému a vzájemně závislému světu.
„Má-li být vzdělávání úspěšné, musí být založeno na čtyřech základních typech učení,
které se v průběhu života každého jedince stanou v jistém smyslu pilířem jeho rozvoje:
Učit se poznávat, což znamená osvojovat si nástroje poznání a pochopení; učit se jednat,
abychom byli schopni tvořivým způsobem zasahovat do svého prostředí; učit se žít společně,
abychom dokázali spolupracovat s ostatními a mohli se tak podílet na všech lidských
činnostech; učit se být, abychom se mohli podílet na utváření vlastní osobnosti. Všechny čtyři
pilíře zároveň tvoří jeden celek, protože jsou vzájemně spjaty a prolínají se.“
(In: „Učení je skryté bohatství“. Zpráva Mezinárodní komise UNESCO – Vzdělávání pro 21.
století. Praha: PF UK, 1997, s. 49)
Shrnutí:
Vymezení pojmů výchova a vzdělávání (vzdělání) ukazuje, jaké existují rozdíly
v jejich chápání. Výchovu chápeme jako specificky lidskou aktivitu, jejíž podstata spočívá
v navozování a řízení záměrných změn a procesů v osobnosti jedince. Výchova může být také
pojímána jako průnik dvou dílčích procesů, a to vzdělávání a výchovy v užším smyslu.
Vzdělávání se vztahuje k formování především kognitivních stránek osobnosti, k rozvíjení
poznávacích schopností jedince, k formování schopnosti a dovednosti jednat na základě
znalostí a názorů založených na poznání. Výchova v užším smyslu znamená rozvoj osobnosti
především v oblasti mravní, estetické, pracovní, světonázorové, tělesné apod. Zaměřuje se na
utváření postojů ke světu, k lidem, k práci, na rozvíjení zájmů, hodnotové orientace, na
posilování pozitivních charakterových a volních vlastností.
Obecný cíl výchovy mnozí autoři zaměřují na všestranný rozvoj osobnosti, na
harmonické vyvážení tělesných a duševních vlastností, které vyjadřují potřeby současného
stavu a dalšího rozvoje společnosti.