Kapitoly z obecné pedagogiky - Pf UJEP

Aktivními činiteli systému výchovy je vychovatel ( učitel ve škole, rodič, pracovníka
volného času) a vychovávaný (dítě, žák základní školy, student střední školy, dítě
navštěvující sportovní oddíl aj.). Prostřednictvím realizačních aktivit vychovatelů a
vychovávaných se systém výchovy stává živým, aktivním, dynamickým.
V tradičním pojetí výchovy je vychovatel chápán jako řídící prvek a vychovávaný jako
prvek řízený. Výchova však není činnost jednostranná. V důsledku výchovného působení se
vychovávaný objekt mění. Vychovatel může svou výchovnou činnost uskutečňovat jen tehdy,
jestliže neustále reaguje na změny, kterých dosáhl u osobnosti vychovávaného. Výchova je
interakce vychovatele a vychovávaného při zachování řídící úlohy vychovatele.
Při takovém pojetí výchovy bychom měli vzít v úvahu skutečnost, že interakce je
proces obousměrný a vzájemný. Vzájemné působení předpokládá aktivitu vychovávaného i
vychovatele, to však neznamená, že se jedná o aktivitu totožnou. Výchovné působení směřuje
od subjektu k jinému subjektu, který je současně objektem tohoto působení, tedy od
vychovatele k vychovávanému a naopak. (Vorlíček, Ch., 2000, s. 65)
Budeme-li tedy analyzovat výchovu jako jakoukoliv jinou lidskou činnost a budeme-li
si zároveň jednotlivé kategorie každé lidské činnosti (cíl – podmínky – prostředky – výsledky)
konkretizovat ve vztahu k povaze procesu výchovy, zjistíme že každý ze základních prvků
tohoto obecného systému je nesmírně bohatý. To souvisí především se skutečností, že
samotný proces výchovy je nesmírně komplikovaný a mnohostranný.
Pro hlubší studium a podrobnou analýzu jednotlivých prvků systému
výchovy doporučujeme prostudovat publikace:
BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika. Ostrava: Amosium servis, 1992.
KOLÁŘ, Z. Úvod do studia pedagogiky. Ústí nad Labem: PF UJEP,1996.
PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava: Amosium servis, 1995.