Kapitoly z obecné pedagogiky - Pf UJEP

Osnova kapitoly:
1.1 Vývoj a vymezení pedagogiky jako vědy
1.2 Vztah pedagogiky k ostatním vědám
1.3 Pedagogické vědní disciplíny
__________________________________________________________________________
Doba potřebná k prostudování této kapitoly: 2 hodiny
__________________________________________________________________________
1.1 Vývoj a vymezení pedagogiky jako vědy
Pedagogika bývá definována jako věda o výchově. 1 Zkoumá výchovný proces jako
jeden z nejvýznamnějších společenských jevů. Analyzuje výchovný proces, hledá všeobecně
platné zákonitosti, pravidla, poučky, které odrážejí vztahy a souvislosti v konkrétní
pedagogické praxi.
Jako každá věda také pedagogika vznikala z praktických potřeb, které přinesl
společenský vývoj. Už od počátku dějin lidstva se setkáváme se snahou usměrnit rozvoj
dorůstajícího pokolení, působit na jeho vědomí, přesvědčení a chování ve shodě s potřebami a
ideály dané společnosti. Tato činnost se postupně institucionalizovala a profesionalizovala a
její problémy se stávaly předmětem teoretických úvah filozofů, pedagogů a dalších
odborníků. Tak vznikala pedagogická teorie jako zobecněný odraz výchovných jevů a
zákonitostí a jako nástroj, který napomáhá racionálně koncipovat, organizovat a zabezpečovat
výchovu dětí a mládeže (i dospělých).
I když je výchova v podstatě stará jako lidstvo samo, samostatná věda o výchově
vznikla až v novověku. Do té doby se pedagogické myšlení rozvíjelo v rámci filozofických a
teologických koncepcí.
Teprve v 19. století společně s rozvojem všech přírodních a společenských věd se
začíná pedagogika konstituovat jako samostatný vědní obor, ve kterém jsou řešeny základní
obecné, teoretické a metodologické problémy výchovy. Potřeby rozvíjející se buržoazní
společnosti v oblasti průmyslu, obchodu, administrativy i vojenství si vyžadovaly lidi
s odpovídajícím všeobecným i odborným vzděláním. To vše vyvolávalo nutnost zkoumat a
řešit tehdejší výchovně vzdělávací problémy, např. rozšiřování elementárního vzdělání,
postupné zavádění povinné školní docházky, výchova k určitému povolání, pedagogická
příprava učitele, efektivnost výchovně vzdělávacího procesu apod. (Grecmanová, H. a kol., s.
10-11)
Přestože už v dřívějších dobách nebylo pochybností o nutnosti neustálého
zkvalitňování výchovné práce, vznik samostatné vědní disciplíny – pedagogiky, která měla
1 Termín pedagogika pochází z antického Řecka, kde byl slovem paidagógos označován otrok, který pečoval o
syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy. Ze staré řečtiny se tento výraz přenesl do antické latiny –
paedagogus, ale již s rozšířeným významem (nejen otrok – průvodce, ale i učitel, vychovatel). Jak uvádí J.
Průcha (1997, s. 14) lze předpokládat, že již v antickém světě se vytvořila speciální profese pedagoga-učitele,
s požadovanou zvláštní kvalifikací. Nacházíme o tom doklady u řeckých, římských i jiných autorů.