KONEC PORNOGRAFICKÉ KAUZY V LAUDEROVÝCH ŠKOLÁCHROZHOVOR S PETREM KARASEMPetr Karas, bývalý učitel, zástupce a ředitel Lauderových škol vyhrál soudní spor, ve kterém byl obviněn zestahování pornografických souborů na školní server. Soud po více než dva roky trvajícím procesu zcela očistilP. Karase ze všech nařčení a jeho okamžité propuštění z Lauderovy školy prohlásil za zcela neopodstatněné.Soud potvrdil, že výpověď, kterou dala P. Karasovi tehdejší ředitelka školy V. Dvořáková, byla neoprávněná.S Petrem Karasem rozmlouval na dané téma Honza Neubauer.Krizi na obci odstartovala kauzav Lauderových školách (aniž všakbyla příčinou, spíše záminkou),ve které jste byl, mohu-li tos odstupem času tak nazvat,hlavním „protagonistou“.O co vlastně tehdy šlo? Jak totehdy začalo, jak to doopravdybylo a jaký závěr a rozhodnutípřinesl soudní rozsudek?Hlavním protagonistou proti své vůli,nutno dodat. V říjnu 2003 jsem byl zničehonicobviněn tehdejší ředitelkou paní Dvořákovouz údajného stahování pornografickýchsouborů na školní server a byla mi dánavýpověď (paragraf 53). Byl to šok, naprostojsem netušil, o co se jedná. Nedostal jsemšanci se hájit a do pěti minut jsem muselopustit školu. Ačkoliv se již druhý den přiznaladministrátor školní počítačové sítě, žesoubory stahoval on, ačkoliv reprezentaceobce a shromáždění členů vyzvalo tehdejšíředitelku LŠ, aby mě přijala zpět, museljsem projít martyriem trestních oznámenía žalob, které ukončil v červnu tohoto rokusoud – konečný verdikt konstatoval neplatnostvýpovědi.Dost dobře nechápu, kdyžse přiznal administrátor sítě,a to dokonce hned druhý den,proč obvinění vůči vám nebylostaženo. Z jakého důvodu tomutak nebylo? Proč bylo proti vámpostupováno tak nesmyslněa nespravedlivě?To byste se měl asi raději zeptat iniciátorů– tedy části tehdejšího vedení obce a školy.Ale domnívám se, že těch důvodů bylo více.Jako dlouholetý statutární zástupce řediteleLŠ a krátce její ředitel jsem se postavil naodpor proti zasahování do běžného choduškoly ze strany obce. Za to jsem zaplatil prohrouv konkurzu na ředitele LŠ (jaro 2003),ale na žádost většiny rodičů jsem zůstal veškole. Byl jsem tedy nepohodlným svědkemřízení školy novým vedením. Navíc mojívýpověď konzultovala paní Dvořákovás bývalým předsedou T. Jelínkem a bývaloutajemnicí O. Dostálovou – ti tomu vlastně„dali zelenou“. Proto by případná blamáž sestažením výpovědi, omluvou a odškodněnímnutně dopadla i na ně.Petr Karas (1973), narozen v Praze,kde studoval v letech 1992–98 oborhistorii a geografii na přírodovědeckéa filozofické fakultě Univerzity Karlovy,habilitoval se prací na téma Etnickáa religiózní diferenciace StátuIzrael. Následovalo postgraduálnístudium politické a regionální geografiena přírodovědecké fakultě UKa v roce 2005 studium školskéhomanagamentu na Pedagogickéfakultě UK.Na Lauderově škole vyučoval v školnímroce 1999/00 a 2003/04 dějepisa zeměpis, v roce 2001/02 byl statutárnímzástupcem ředitele a v roce2002/03 ředitelem školy. Od roku2004 je spolumajitelem a výkonnýmredaktorem nakladatelství P3K. Publikujeodborné texty.Martyrium trestních oznámenía žalob – kolik jich bylo?Na můj vkus poměrně hodně, předevšímvšak byl vývoj celé kauzy zcela absurdnía počínání vedení školy a jeho právníků jenstěží pochopitelné. Posuďte sám. Nejdřívejsem byl obviněn jako jediný původcea viník. (Proto jsem byl také vyhozen.) Pakbylo podáno trestní oznámení na mě, naadministrátora sítě a na neznámého pachatele.(Trestní oznámení bylo policií odloženojako neodůvodněné.) V další fázi škola žalovalajiž jen administrátora za způsobenouškodu (ten jí také zaplatil soudem vyměřenounáhradu). A nakonec paní Dvořákováv Roš Chodeš napsala, že mě nikdy neoznačilaza viníka (!), že jsem měl jen zodpovědnostjako ředitel (asi nečetla text výpovědi,kterou mi dala). Ale přitom celou dobu (doposlední chvíle), bezmála tři roky, trvalprávník školy u soudu na tom, že jsem seinkriminovaného skutku dopustil já. Dá setomu rozumět jinak, než jako snahu protáhnoutkauzu za každou cenu a poškodit mě conejvíc?To zní jako epizoda z KafkovaProcesu nebo prefabrikátz 50. let. Jak jste to období(dlouhé tři roky) prožíval?Nejdříve těžce – hledal jsem si prácia stále si opakoval, že se mi to celé snad jenzdá. Pak naštěstí na chvíli zvítězil na obcirozum, paní Dvořáková byla odvolánaa nová paní ředitelka Dejmalová mě přijalazpět. Po vítězství Koalice a dosazení paníNovákové i Dvořákové zpět do LŠ jsem zeškoly odešel – nehodlal jsem zažít dalšívykonstruované obvinění. A začala nováetapa – s kolegou jsme založili nakladatelstvíP3K, zaměřené na učebnice a judaika.Stále mě však pronásledovala nekonečnásoudní jednání a pomluvy několika lidí.Bylo jich sice málo, ale „ovládali“ v té doběškolu i obec. Naštěstí i to máme za sebou,a tak jsem uvěřil, že Boží mlýny opravdumelou.Jaký dopad měla tahle aféra naváš osobní život? A jak to neslarodina? Co váš tatínek, bývalýdlouholetý tajemník ŽOP, jak tentoto období snášel a prožíval?Opět nejhorší byly začátky. V obecnímtisku se celá kauza neustále omílala, mojerodina musela nesčíslněkrát vysvětlovati přátelům, kteří události znali jen z doslechu,o co vlastně šlo atd. Opravdu hroznébylo pořád dokola reagovat na útoky, byť jenněkolika málo jedinců. Tehdy jsem poznalna vlastní kůži, jak ničivou a devastující mocmá pomluva. Ale skoro na všem zlém jemožné najít i pozitivní věci. Rodina to vzala10Září 2006
Lauderovy školyjako křivdu, vůči které je nutné se bránit,kamarádi mě podpořili. Bez školy, která mipřed tím brala doslova každou hodinu, jsemse mohl daleko intenzivněji věnovat svémuosobnímu životu. Tatínka to zasáhlo hodně,už jen proto, že měl pocit, že jsem to odneslza něj a za jeho spory s panem Jelínkem. Aleo to větší je dnes jeho zadostiučinění.Jak reagují nyní ti, kdo proti vámvystupovali? Omluvil se někdoz nich? Byl někdo z tehdejšíchiniciátorů nebo aktérů této kauzyschopen přiznat svůj omyl nebovyjádřit lítost? (Slyšel jsemnapříklad, že V. Dvořáková naněkdejším jednáníreprezentace trvalana svém rozhodnutípropustit vás a přitomřekla, že pokudvyhrajete u soudu,omluví se vám.)Jediný, kdo se mi z nichomluvil, byl rabi JehudaJešarim. Tedy člověk, kterýnikomu nechtěl ublížit, jenbyl do kauzy vmanévrována byly mu podány nepravdivéinformace. Ten se již tehdydokázal postavit událostemčelem a osobně se mi,a opravdu upřímně, omluvit.Nikdo jiný... Ale jak jsempoznal iniciátory celé akce,omluvu jsem od nich ani neočekával.Tím spíše, že mnohýmz nich byl pravý stav věcí již dávnoznám a přesto v útocích pokračovali.Nyní, když na obci panujídemokratické poměry, zvažujetenávrat do školy?Nevím. Na jedné straně mají Lauderovyškoly od června tohoto roku kvalitní vedení,kterého si mohu vážit a u kterého je reálnýpředpoklad, že se podaří opět nastartovatrozvoj školy. Na druhé straně jsem školedoslova obětoval několik let životaa „odměna“ za to byla vskutku děsivá. Lhalbych, kdybych řekl, že žádná hořkost ve mněnezůstala. Nehledě na fakt, že někteří aktéřicelé kauzy stále zůstávají ve škole. Slíbiljsem paní ředitelce Dejmalové od zářívedení jednoho či dvou seminářů, ale většízapojení je jen málo pravděpodobné. Už jenz toho důvodu, že mám povinnosti vůčinakladatelství P3K, kde mě navíc prácemimořádně baví.Jaké pocity provázely soudníprojednávání a jak zněl konečnýverdikt soudu?Jsem rozhodně rád, že mám soudní sporza sebou. Především mě těší, že soud nejenuznal neplatnost výpovědi, což jsem odzačátku požadoval, ale také vyjádřil podivnad jednáním paní Dvořákové. Zde připojujicitát z rozhodnutí Obvodního soudu proPrahu 2, z 6. června 2006: „Soudu nebylzřejmý postup žalované (škola), když učinilatento právní úkon (výpověď panuKarasovi), aniž by měla bezpečně prokázané,že tvrzeného jednání se dopustil skutečněžalobce (P. Karas), neboť jde o takcitlivou věc, u níž si žalovaná musela býtvědoma, že žalobce velmi poškodí.“Tedy soud konstatoval to, co drtivá většinarozumných lidí opakovala od začátku.Ale pro část lidí ve vedení školy a obcenebylo tehdy cesty zpět. Nebyl to sporo argumenty, důkazy a fakta, ale o princip:„My máme moc a nikdo se nám nesmí postavit;kdo ano, toho zničíme.“Děkuji vám za jasné a upřímné odpovědi.A přeji vám i všem členům obce, abyo podobných zkušenostech už nikdyneslyšeli.◗ Honza NeubauerDRUHÁ ŠANCE POSLANCE VLČKABylo to letos 10. března, kdy Poslaneckásněmovna Parlamentu České republiky hlasovalao změně zákona č. 140/1961. Navrženázměna tohoto trestního zákona spočívalav doplnění § 260 odst. 1, kde měl být zaslovo „propaguje“ vložen text „komunismus,nacismus nebo jiné podobné“. Tímby byla komunistická strana, její ideologiea členové postaveni mimo zákon, obdobnějako se tak stalo v mnoha postkomunistickýchzemích. Účinnost § 261a (Kdo veřejněpopírá, zpochybňuje, schvaluje nebo sesnaží ospravedlnit nacistické nebo komunistickégenocidium nebo jiné zločinynacistů nebo komunistů proti lidskosti,bude potrestán odnětím svobody na šestměsíců až tři léta.) by iniciovanou změnouznačně posílila.Novela tohoto trestního zákona nebylapřijata díky poslancům ČSSD, KSČMa postoji US-DEU, kdy za tuto stranu se hlasovánízúčastnili a pro přijetí hlasovalipouze poslanci T. Fischerová, S. Karáseka P. Svoboda. Posledně jmenovaný se uždruhého kola hlasování nezúčastnil. A nyní,prosím, dávejme pozor. V prvním hlasováníbyla změna přijata, ale díky poslanci MiloslavuVlčkovi (ČSSD), který překvapivěprohlásil: „Pane předsedající, dámya pánové, dovolte mi, abych zpochybnil totohlasování, protože jsem chtěl hlasovat PROa na sjetině mám X,“ muselo následovatdruhé hlasování, kde již novela neprošla.Vzpomněl jsem si na toto jarní „hlasování“,když v polovině srpna bylo z poslaneckésněmovny hrdě oznámeno, že v pořadísedmou volbou byl předsedou této sněmovny– a tudíž i třetím nejvýše postavenýmpolitikem České republiky – zvolen poslanecMiloslav Vlček. V rozhlasovém rozhovorupo této volbě oznámil, že navzdory svémuomezenému mandátu hodlá sněmovnu „rozhýbatk práci“. Máme se tedy na co těšit!◗ Milan KALINAElul 576611