č.12 - Maskil

POHLED Z HAIFYNaše tradice označuje období mezi 17. tamuzem a 9. avem jako tři týdny smutku. Letos to nebyl pouze historickýnázev, ale trpká skutečnost.Den před 17. tamuzem, 12. července, pronikliteroristé Hizballáhu 200 metrů na izraelskéúzemí, poté začali ze zálohy palbu na našepohraničníky a během přestřelky byli dva našivojáci uneseni teroristy do Libanonu. (O něcodříve, při podobné akci, na hranici pásmaGazy byl teroristy Hamásu unesen voják GilatŠalit.) Paralelně začala Hizballáh ostřelovatraketami severní oblasti města Izraele. Nezůstalovšak pouze u příhraničí. Rakety Hizballáhudopadaly a dopadají na Ako, Nahariji,Nazaret, Afulu, Krajot, a samozřejmě naHaifu. Nasralláhovy rakety se nevyhnuly aničistě arabským vesnicím a městům. Bohuželasi někdo z naší rozvědky zaspal na vavřínechnebo podcenil nepřítele. Bez analytiků služeb,stačilo jen dobře naslouchat projevům HassanaNasralláha, který již půl roku před agresínevynechal jedinou příležitost, aby ve svýchprojevech nenabádal (a nám nehrozil) k únosůmizraelských vojáků a občanů. Tak nahrálNasralláhovi do ruky okamžik překvapení,který však neměl být. Všichni si dobře pamatujemena únos tří našich vojáků před šestilety. Hizballáh tehdy proradně držela dlouhéměsíce rodiny unesených i celý Izrael vefalešné naději, že naši vojáci jsou naživu.Izrael nakonec souhlasil s výměnou tří rakvís ostatky našich vojáků za desítky živých teroristů.Opravdu, jak osvícená morálka fundamentalistickéhoislámu! Ne že by podobnépřípady nebyly i dříve s Palestinci. Vše se odehrávalopodle zaběhnutého a osvědčeného scénáře.Za několik unesených tučné výkupnév podobě propuštěných teroristů, tedy 1:100nebo l:1 000. Všechny dřívější izraelské vlády,v jejichž čele stáli bývalí generálové, tak čionak, nakonec přistoupilyna tento, proteroristy výhodnýobchod (napříkladtzv. iskat Džibríl).Tentokrát se všakHamás i Hizballáhpřepočítaly. Nevýraznýšedivý byrokrat,nemající zasebou kariéru generála,předseda vládyEhud Olmert, nepřistoupilna tradičnívýměnný rituál 1:1000. Měl dokoncetakovou chucpe, ževydal příkaz k rozsáhlýmvojenskýmakcím proti agresorům, teroristům z Gazya Libanonu. Také náš bývalý předseda odborovéorganizace Histadrut Amir Perec, který sepo volbách stal ministrem obrany a ve svéaktivní vojenské službě to snad dotáhl pouzena kapitána, se nyní, v době ohrožení státu,ukázal jako opravdový generál. Nutno poznamenat,že ještě nedávno si z něj mnozí novinářia mediální komentátoři dělali až nechutnoulegraci. Amir Perec je druhým ministremobrany, který je sefard. On a jeho rodiče přijeliz Maroka. (Předešlý ministr Šaul Mofazpochází z Íránu.) Tato skutečnost, dle méhonázoru, hraje důležitou a pozitivní roli. Perecje totiž ministrem obrany, který se nedívá nanaše arabské nepřátele očima Evropana, byťv Izraeli narozeného, ale očima člověka, jenžvyšel z islámské země, znajícího jazyk, kulturu,obyčeje a mentalitu tamnějších obyvatel.V této souvislosti jsem si vzpoměl na Stalina,kterému Němci nabídli výměnu jeho zajatéhosyna Jakoba za generála Pauluse. Stalin mělprohlásit, že vojáka za generála nemění. Jakobzahynul v německém zajetí, ale Němci dostalilekci, že s Rusy takový obchod dělat nelze.Podobně i dnes Hamás a Hizballláh dostalylekci, kterou tak brzy nezapomenou. ÚnosyAmir Perec a Ehud Olmert (první a druhý zleva): civilisté, kteří se projevili jako skutečnígenerálovéRakety Hizballáhu se nevyhnuly ani čtvrti Wadí Nisnas,v níž žije část arabského obyvatelstva Haifylidí a vydírání přestaly být výnosným obchodempro teroristické bandy.Šestého srpna, po devíti relativně klidnýchdnech, kdy se do haifských ulic postupně vracelživot, opět dopadaly smrtící rakety Hizballáhuna toto město. Dvě Nasralláhovy raketytentokrát udeřily na čtvrť Wadí Nisnas, v nížžije část arabského obyvatelstva Haify, a kteráse stala symbolem mírového soužití židovskýcha arabských obyvatel našeho města. Přiútoku zde zahynuli dva lidé, 62letý Araba 68letá Arabka. V jiné části Haify při tomtoraketovém útoku byl zabit 30letý Žid z KyriatMockinu, který tu byl navštívit otce. Tři dnypo útoku, poté co Nasralláh politoval rodinydvou „šahídů“, vyzval haifské Araby, abyopustili své město a tak dali možnost k jehomasivnímu ostřelování. Co vlastně Nasrallahchce po haifských Arabech? Zničit jim domy,zničit jejich majetek a udělat z nich běžence vevlastní zemi. Výměnou jim nabízí zachováníholého života. Opravdu bratrská láska. Drtivávětšina haifských Arabů proto jednoznačněodmítla Nasralláhovy drzé návrhy. Tři nevinnéNasralláhovy oběti z posledního útoku potvrzují,že se jemu a jemu podobným nepodařípodrýt vůli haifských Židů a Arabů žít ve vzájemnéúctě a respektu a chce-li tomu Bůh, i takzemřít.◗ Rabín Daniel Mayer, HaifaFoto: www.cjnews.com6Září 2006