POHLED Z HAIFYNaše tradice označuje období mezi 17. tamuzem a 9. avem jako tři týdny smutku. Letos to nebyl pouze historickýnázev, ale trpká skutečnost.Den před 17. tamuzem, 12. července, pronikliteroristé Hizballáhu 200 metrů na izraelskéúzemí, poté začali ze zálohy palbu na našepohraničníky a během přestřelky byli dva našivojáci uneseni teroristy do Libanonu. (O něcodříve, při podobné akci, na hranici pásmaGazy byl teroristy Hamásu unesen voják GilatŠalit.) Paralelně začala Hizballáh ostřelovatraketami severní oblasti města Izraele. Nezůstalovšak pouze u příhraničí. Rakety Hizballáhudopadaly a dopadají na Ako, Nahariji,Nazaret, Afulu, Krajot, a samozřejmě naHaifu. Nasralláhovy rakety se nevyhnuly aničistě arabským vesnicím a městům. Bohuželasi někdo z naší rozvědky zaspal na vavřínechnebo podcenil nepřítele. Bez analytiků služeb,stačilo jen dobře naslouchat projevům HassanaNasralláha, který již půl roku před agresínevynechal jedinou příležitost, aby ve svýchprojevech nenabádal (a nám nehrozil) k únosůmizraelských vojáků a občanů. Tak nahrálNasralláhovi do ruky okamžik překvapení,který však neměl být. Všichni si dobře pamatujemena únos tří našich vojáků před šestilety. Hizballáh tehdy proradně držela dlouhéměsíce rodiny unesených i celý Izrael vefalešné naději, že naši vojáci jsou naživu.Izrael nakonec souhlasil s výměnou tří rakvís ostatky našich vojáků za desítky živých teroristů.Opravdu, jak osvícená morálka fundamentalistickéhoislámu! Ne že by podobnépřípady nebyly i dříve s Palestinci. Vše se odehrávalopodle zaběhnutého a osvědčeného scénáře.Za několik unesených tučné výkupnév podobě propuštěných teroristů, tedy 1:100nebo l:1 000. Všechny dřívější izraelské vlády,v jejichž čele stáli bývalí generálové, tak čionak, nakonec přistoupilyna tento, proteroristy výhodnýobchod (napříkladtzv. iskat Džibríl).Tentokrát se všakHamás i Hizballáhpřepočítaly. Nevýraznýšedivý byrokrat,nemající zasebou kariéru generála,předseda vládyEhud Olmert, nepřistoupilna tradičnívýměnný rituál 1:1000. Měl dokoncetakovou chucpe, ževydal příkaz k rozsáhlýmvojenskýmakcím proti agresorům, teroristům z Gazya Libanonu. Také náš bývalý předseda odborovéorganizace Histadrut Amir Perec, který sepo volbách stal ministrem obrany a ve svéaktivní vojenské službě to snad dotáhl pouzena kapitána, se nyní, v době ohrožení státu,ukázal jako opravdový generál. Nutno poznamenat,že ještě nedávno si z něj mnozí novinářia mediální komentátoři dělali až nechutnoulegraci. Amir Perec je druhým ministremobrany, který je sefard. On a jeho rodiče přijeliz Maroka. (Předešlý ministr Šaul Mofazpochází z Íránu.) Tato skutečnost, dle méhonázoru, hraje důležitou a pozitivní roli. Perecje totiž ministrem obrany, který se nedívá nanaše arabské nepřátele očima Evropana, byťv Izraeli narozeného, ale očima člověka, jenžvyšel z islámské země, znajícího jazyk, kulturu,obyčeje a mentalitu tamnějších obyvatel.V této souvislosti jsem si vzpoměl na Stalina,kterému Němci nabídli výměnu jeho zajatéhosyna Jakoba za generála Pauluse. Stalin mělprohlásit, že vojáka za generála nemění. Jakobzahynul v německém zajetí, ale Němci dostalilekci, že s Rusy takový obchod dělat nelze.Podobně i dnes Hamás a Hizballláh dostalylekci, kterou tak brzy nezapomenou. ÚnosyAmir Perec a Ehud Olmert (první a druhý zleva): civilisté, kteří se projevili jako skutečnígenerálovéRakety Hizballáhu se nevyhnuly ani čtvrti Wadí Nisnas,v níž žije část arabského obyvatelstva Haifylidí a vydírání přestaly být výnosným obchodempro teroristické bandy.Šestého srpna, po devíti relativně klidnýchdnech, kdy se do haifských ulic postupně vracelživot, opět dopadaly smrtící rakety Hizballáhuna toto město. Dvě Nasralláhovy raketytentokrát udeřily na čtvrť Wadí Nisnas, v nížžije část arabského obyvatelstva Haify, a kteráse stala symbolem mírového soužití židovskýcha arabských obyvatel našeho města. Přiútoku zde zahynuli dva lidé, 62letý Araba 68letá Arabka. V jiné části Haify při tomtoraketovém útoku byl zabit 30letý Žid z KyriatMockinu, který tu byl navštívit otce. Tři dnypo útoku, poté co Nasralláh politoval rodinydvou „šahídů“, vyzval haifské Araby, abyopustili své město a tak dali možnost k jehomasivnímu ostřelování. Co vlastně Nasrallahchce po haifských Arabech? Zničit jim domy,zničit jejich majetek a udělat z nich běžence vevlastní zemi. Výměnou jim nabízí zachováníholého života. Opravdu bratrská láska. Drtivávětšina haifských Arabů proto jednoznačněodmítla Nasralláhovy drzé návrhy. Tři nevinnéNasralláhovy oběti z posledního útoku potvrzují,že se jemu a jemu podobným nepodařípodrýt vůli haifských Židů a Arabů žít ve vzájemnéúctě a respektu a chce-li tomu Bůh, i takzemřít.◗ Rabín Daniel Mayer, HaifaFoto: www.cjnews.com6Září 2006
IzraelLIBANONŠTÍ ARABOVÉ ÚTOČÍI NA IZRAELSKÉ ARABYRakety odpalované příslušníky libanonského Hizballáhu si nevybírají. Neznají rozdíl mezi národnostmi,vírami, barvou pleti. Na severoizraelský přístav Haifa dopadají tucty raket. Na tu Haifu, v níž se každý rokpořádají společné oslavy svátku svátků: židovské chanuky, křesťanských vánoc a muslimského ramadánu.Nyní zde společně truchlí nad oběťmi raket.Před raketovým útokem se v Nazaretu žádné sirény neozvaly…První raketa dopadla v Haifě sotva stometrů od chrámu Stella Maris. „V těchtodnech slavíme svátek proroka Eliáše.V normálních dobách sem přijíždějíz Galileje tisíce arabských křesťanů,“vypráví 78letý otec Fernandez, jenž zdeslouží už od roku 1949. „Letos jsme čekaliaž 20 tisíc návštěvníků. Přijelo jich všakjen několik stovek,“ dodává.Rakety dopadly také na Nazaret, největšíAraby obývané město v Izraeli,a též na Midždal Krum, Taršichu, Hurfišči Sachnin. V Nazaretu při raketovémútoku zahynuly dvě muslimské děti:Mahmúd a Ravíja Taluzovi. Zahynultaké 35letý muž, který se shodou okolnostíhlásil k šíitské větvi islámu – zrovnajako ti, kteří raketu vypálili. Jednaraketa dopadla na hlavní nazaretskouulici, třídu Papeže Pavla VI. Druházasáhla autoopravnu, která byla naštěstíprázdná – zaměstnanci i majitelé aut jiopustili o hodinu dříve.Před raketovým útokem se v Nazaretuneozvaly sirény. Na rozdíl od jiných městzde poplachové zařízení není – všichni seasi domnívali, že Hizballáh by přeci naarabské město nezaútočil. ObyvateléNazaretu se tedy namísto poplachovéhozařízení museli zatím spokojit jen s tím, žeizraelský premiér Ehud Olmert zatelefonovalstarostovi města a vyjádřil upřímnousoustrast příbuzným obětí. Hizballáhneudělal ani to.Televize a rozhlas patřící tomuto libanonskémumilitantnímu hnutí uvádějí každýden názvy všech izraelských měst, která sestala terčem raketových útoků. Nazaretmezi nimi nebyl. Ani Midždal Krum aniTaršicha. Televizní stanice Al-Manar tři dnyo muslimských obětech útoku mlčela. Ažkdyž skandál nabyl mezinárodních rozměrůa nemohl se dál tajit, přijel do Nazaretuzpravodaj panarabské televize Al-Džazíraa vyzpovídal truchlícího otce. Ten ovšem naadresu šéfa Hizballáhu řekl: „Na HassanaNasralláha se nezlobím. Jistě nemělv úmyslu zabít mé děti. On je hodný člověk,nikoho nechce zabíjet, jistě ani židovskéděti.“ Jeho slova lze pochopit jen na pozadífaktu, že arabští obyvatelé Nazaretunejsou součástí pouze izraelské, nýbržtaké libanonské reality. V libanonskéSaidě a Súru žijí tisíce Palestinců, jejichžpředkové uprchli v roce 1948 z dnešníhoIzraele do Libanonu. V uprchlickém tábořeAjn Hilva žijí stovky lidí, pocházejícíchz vesnice Seforíja – dnešní izraelskéCipori. Tedy z téže vesnice, z níž shodouokolností pocházejí i rodiny dětí, které sestaly oběťmi útoku v Nazaretu. Jejich příbuznív Ajn Hilvě – a také samozřejměodhodlaní příslušníci Hizballáhu –naslouchají tomu, co říká otec zabitýchdětí o Nasralláhovi. Jsou však slyšeti jiné, rozumnější hlasy. „Raketový útokna Nazaret ukázal, že izraelští Arabovétvoří nedílnou součást izraelské společnosti,“napsal izraelsko-arabský publicistaNazír Madžlí. „Co je dobré pro Izrael,je dobré také pro ně. A všechno špatnéškodí také jim. Nazaret, Haifa, Naharíja –tatáž bolest, tatáž cena, tytéž rakety.“ A vzápětídodal: „Jsme tady a jsme také tam. IzraelštíArabové jsou rozpolceni – nikoli všakproto, že nevědí, na čí stranu se mají postavitanebo komu by měli stranit. Obávají sevša,k o osud obou stran. Chtěli by, aby seukončilo prolévání krve a konečně začaldialog.◗ Yehuda LAHAV, IzraelPoznámka redakce:Text byl psán v době probíhajících bojůmezi Izraelskou armádou a militantnímipříslušníky Hizballáhu. Dnes už vládnev oblasti křehké příměří, redakce se všakpřesto domnívá, že Lahavův článek ilustrujenedávnou situaci z poněkud méně známéstránky, a proto jej zařazuje do čísla.Foto: www.atpm.comElul 5766 7