č.12 - Maskil

majitelů originálů – Moravského zemskéhomuzea v Brně, Spolku Adalberta Stiftera a Sudetoněmeckéhoarchivu v Mnichově. Harmonickáa upřímná spolupráce těchto institucí má mimořádnýsymbolický význam a je i následováníhodným vzorem pro budoucnost.Pečlivá grafická úprava, perfektně zvládnutýtisk barevných reprodukcí i kvalitní křídovýpapír je zárukou silného estetickéhoprožitku nad krásnou knihou. Unikátní soubortakřka dvě stě let starých kvašů představujeobrovské bohatství krajových oděvůzačátku 19. století. V té době oděv nebyl jenpraktickou odpovědí na rozmary počasí, alebyl rovněž strukturovaným komunikačnímsystémem, který umožňoval na první pohledsnadno rozeznat, který muž je ještě svobodný,která panna ještě neprovdaná, odkuda z jakého prostředí pocházejí. Kroje takbyly, řečeno dnešním jazykem, z daleka viditelnýmsouborem osobních dat. Tato knihauspokojí nejen odborníky na historii, etnografiia folkloristiku, ale může být i vhodnýmdárkem pro každého milovníka krásné knihy.Vzhledem k zrcadlovému, českoněmeckémutextu můžeme knihou potěšit příbuznéi známé v německy mluvících zemích.Miroslava Ludvíková, MORAVSKÉA SLEZSKÉ KROJE – KVAŠE Z ROKU1814, Moravské zemské muzeum, BrnoELIE WIESEL, nositel Nobelovy cenymíru, patří nesporně mezi současné elitníautory zabývající se židovskou tématikou. Vesvé knize, nazvané PŘÍBĚHY O DŮVĚŘE,představuje prostřednictvím Hagar, Mojžíše,Árona, Mirjam a dalších starou židovskounárodní historii, která byla utvářena rodinnýmidramaty a národními tragédiemi, vášněmi,žárlivostí i politickými ambicemi, ale předevšímdůvěrou v Boha. Autor pracuje s živýmjazykem a přitažlivou, srozumitelnou formouzapojuje čtenáře dosvých úvah, kterénejsou jen rezonancíminulosti, ale i obratnoua tolik potřebnouaktualizací.Eseje o velkýchpostavách židovské historiejistě uvítají čtenářise zájmem o tradicejudaismu, duchovnía reflexivní literaturu a o biblické příběhydoplněné obrazy z židovských legend.Elie Wiesel,PŘÍBĚHY O DŮVĚŘE, 137 STR.,PORTÁL, Praha 2001Dokážete správně interpretovat termínyjako postmarxismus, koncept memu, vnitřníměsto nebo strategický esencialismus?Pokud váháte nad těmito a dalšími termíny,kterými jsme obklopeni v denním i odbornémtisku, pak může pomoci praktickýSLOVNÍK KULTURÁLNÍCH STUDIÍbritského autora CHRISE BARKERA.Kulturálním studiím dává zvláštní nádechprávě jejich teoretický jazyk. Je to sada nástrojůpřevzatých z mnoha různých teoretických proudůa metodologických přístupů, jimiž jsou kulturálnístudia tvořena. Přesně určit hranice těchto studiíjakožto soudržné,jednotné akademickédisciplinys jednoznačněvymezenýmitématy, pojmya metodami bylovždy obtížné,neboť se v zásadějedná o multidisciplinárníoblastbádání. Chcemelivšak z tradičního zvyku vše zařazovat, pak simůžeme pomoci konstatováním, že kulturálnístudia jsou velmi podobná kulturní politice, jsoumožností, jak chápat svět a účastnit se jeho proměn.Chris Barker, SLOVNÍKKULTURÁLNÍCH STUDIÍ, 206 STR.,PORTÁL, Praha 2006Zlatá šedesátá léta. Před pokladnou divadlaSemafor stojí stovky lidí ve frontě nalístky. Za několik hodin jsou vyprodánavšechna jeho měsíční představení. Popularitatandemu Suchý-Šlitr, WaldemaraMatušky, Evy Pilarové a dalších semaforákůbyla doslova hvězdná. Suchého písničky sehrají nejen v rozhlase a televizi, ale takéu táboráků konzervativních trampů, kteřídovolili, aby poetika semaforských písnízaujala čestné místo vedle uctívaných předválečnýchhitů klasiků trampské písně. Jehotvorba zlidověla v tom nejlepším slovasmyslu, Jiří Suchý – výtvarník, muzikant,zpěvák a především básník – autor tisícůtextů písní s nepřekonatelnou pečetí noblesnípoetiky – se stal ještě za svého života národnímklasikem.Mladá novinářka MAGDA HETTNE-ROVÁ je autorkou knižního rozhovoru sezakladatelem a majitelem divadla SemaforJiřím Suchým. Otázky a odpovědi rozdělilado devíti chronologicky řazených kapitol,v nichž se Suchý dotýká vzpomínek nakonec světové války, vojenskou službu,osmašedesátý rok a připomíná své potížes bývalým režimem… Vedle těchto „velkých“témat se autorce podařilo získat odpovědii na řadu velmi osobních, intimních otázek.V celku pak vznikla knížka, kteránenuceným, nebulvárním způsobem představuježivoucího klasika české kultury v jehoosobní, nečítankové podobě. K půvabuknihy přispívají i četné Suchého kresby,fotografie z jeho soukromého archivua drobné ukázky z jeho básnické a písňovétvorby.Magda Hettnerová, JIŘÍ SUCHÝ –MÉ SRDCE – TISÍC KILOWATT,PORTÁL, Praha 2005Nesporným obohacením slovenské literárníscény je sympatický talent VIOLYKOVÁČOVÉ, která se už několik letpokouší zrekonstruovat osudy židů z maléhoměstečka. A z tohoto prostředí také čerpánáměty svých povídek v kterých zachytilapříběhy lidí, žijících až do osudných válečnýchdnů v integraci s místní komunitou, abypak – za pasivního přihlížení sousedů – zmizeliv nenávratnu.Hybšovi, Königovi, Natanovi, Majerovi,Švarcovi, pan Goldberg a rabín Weiss – jsouprotagonistyúsměvných příběhů, zachycujícíchdrobné a všední události v židovskékomunitě malého městečka Svätý Jur nedalekoBratislavy. Autorka používá prostý, alekultivovaný jazyk, kterým „maluje“ výstižnédrobnokresby lidských charakterů, aby takvytvořila plastickýobrazmísta, kde seděj odehrává.Knížku s velkýmcitem ilustrovalaSašaSvětlíková.Svými jemnými,v sépiovéhnědi laděnýmikresbamivytvořiladůstojný pendant vlastnímu textu. Půvabnouknihou potěšíte i své přátele – doporučujijako kultivovaný dárek.Viola Kováčová, ČAS BARCHESU, Gplus G, PRAHA 2004◗ Milan KALINAElul 576617