Doporučení pro diagnostiku a léčbu komorových arytmií

4.2. Riziková stratifikace u neischemické kardiomyopatieèi jiného kardiálního postieníU dilatační nebo hypertrofické kardiomyopatie, arytmogenní kardiomyopatie(dysplazie) pravé komory, syndromu dlouhého QT aj– má invazivní elektrofyziologické vyšetření podstatně menší význam.Může však upřesnit, zda je synkopa podmíněna závažnějšímpostižením převodního srdečního systému (a je tedy indikace k trvalékardiostimulaci), nebo zda je podkladem obtíží typická reentry–tachykardievyužívající převodní systém (BBRT), u níž může býtúčinnou léčbou katetrizační ablace. V rizikové stratifikaci se víceuplatňují jiné klinické ukazatele (tab. 4).5. Léèba komorových arytmií5.1. Benigní a ménì rizikové komorové arytmieV zásadě platí, že asymptomatická či málo symptomatická komorováextrasystolie nepředstavuje indikaci k léčbě. U nemocných bez strukturálníhosrdečního onemocnění jsou frekventní KES důvodemk perspektivnímu sledování funkce levé komory.Také u pacientů se symptomatickými formami komorové extrasystoliebez prokazatelného závažnějšího srdečního postižení se vyhýbáme podáváníantiarytmik. Snažíme se ovlivnit danou situaci psychoterapiínebo léčbou anxiolytikem. V některých případech lze uspět podánímmenší dávky betablokátoru.Léčbu antiarytmikem indikujeme až v případě, že jsou symptomyvelmi výrazné a výše zmíněnými způsoby se nepodařilo stavzklidnit. V této situaci bývá preferována menší dávka propafenonu čijiného antiarytmika s nižším proarytmickým potenciálem a s nižšímvýskytem závažnějších vedlejších účinků.14