Tvar 4/2010 - iTvar

ozhovorspojit se s komunitourozhovor s karlem benešemDvacet let spolu jezdíme na srazy autorůa různá čtení, ale o tom, co tě k vlastnítvorbě přivedlo, jsme nikdy nemluvili…Takže – kdy to začalo?Když mně byly čtyři nebo pět let, prorokovalami jedna stařenka, že budu spisovatel.Usoudila tak z toho, že mi její zuby připomínalysmrtku. Znám to samozřejmě jenz vyprávění, ale výrazně to ovlivnilo mojedětství. Nahrával jsem si na magnetofonTesla B4 improvizované pohádky, s prvnímipísmenky psal a maloval komiksy, většinoušlo o kosmické výpravy, pak jsem se rozepsal,psal povídky a začal několik románů. Snadnejdál jsem dotáhl Sfingu s plynovou maskoudíky objevenému psacímu stroji Remington.A pak to přišlo. Když jsem přelouskaldetektivky Ed McBaina, to mě odkojilo vícnež třeba verneovky, narazil jsem u rodičův knihovně na Kámasútru ve slovenštině.Probudilo se ve mně tušení, kniha se tvářilajako šifra, ale za ní se objevila ještě jednakniha, zdála se mi jako úmyslně ukrytá, aleasi byla dozadu jenom vyšoupnutá neobratností– Kafkův Proces. Zpočátku se to daločíst jako detektivka, ale pak jsem se ztratil,a protože kniha byla schovaná za záhadnouKámasútrou, pořád jsem ji tam vracel, aby sena to nepřišlo, a čekal, co se v románu budedít. Nedělo se nic a já jsem měl dojem, žechyba je na mojí straně. Po těch všech detektivkách,kdy se všechno rozuzlilo zásahemlogiky, přišlo máchnutí do prázdna. Začaljsem filozofovat a to se promítalo do dalšíhopsaní, bavil mě experiment.Jakého druhu?Víc než psát o něčem mě bavilo psát nějak.Povídka Matka Math byla například dodetailu popsaný sen, Koruna zpívá začínáholou větou a různými vsuvkami se rozvíjíaž na několik stran. Dospělo to do fáze, kdyjsem věděl, jak povídku napsat, ale nemělobsah. Forma bez obsahu, anebo taky hra.Hodně mě v tomhle ovlivnily Buñuelovyfilmy, jejich fantazie.Jako experiment je možné chápat i tvůjesej o Rychlých šípech z pohledu hlubinnépsychologie… Proč jsi sáhl právěpo nich?Do Jungova světa jsem byl doslova vcucnut.Jednak jsem našel syntézu svého dosavadníhofilozofování, jednak C. G. Jung píšejazykem, který je mi blízký. A protože mámv knihovně knížky Pů a Tao a Pů a filosofové,pustil jsem se do experimentu napsat něcona ten způsob. Inspirace byla jednoznačná,Dušín má žluté vlasy, což je archetyp slunečníhobožstva, takže interpretační hra najungiána byla na světě.Nechtěl jsi tak trochu popíchnoutzaryté foglarovce?Spíš jungovce. Fascinovalo mě, jak snadnolze cokoli interpretovat jungiánským jazykem.Až jsem nabyl dojmu, že celý svět analyticképsychologie je jen veliká hra fabulace.Jako správný experiment mě esej dovedl kezjištění, že z hlubinné psychologie dělámomylem jakýsi druh filozofie či vědy, alepřitom se jedná o úplně jiný žánr. Hlavnímtahounem je imaginace, a nikoli vědění,podobně jako duše je živá, vane si, kam chce,a není matematickým vzorcem. Dopředujsem vůbec netušil, že objevím tolik paralel,tolik intertextových odkazů, až mě ta počátečníironie přejde.Například?Především je to pojem Stínadla, zdánliváhra se slovy mě dovedla k myšlenceústředního jungiánského pojmu stínu jakofenoménu nevědomí. Pak tu máme Druhoustranu, čili dva světy, které se zásadně liší, ačtvar 04/10/10jsou na teritoriu jednoho města. Dobýt světstínu je ta největší pošetilost, které se můžeDruhá strana dopustit. Přesto se o to pokusína základě jakéhosi předmětu touhy, ježkav kleci, jehož obsah se v závěru rozpustív nenávratnu. To je expozice celého příběhu.Vezměme druhý příklad. Postava Jana Tleskače,tvůrce tajemného předmětu, má svůjpočátek jako řada mytologických hrdinů,je to nalezenec, nikdo neví, odkud se vzal,a jeho ručka svírá hlavolam – tajemství. Mávšechny důležité heroické atributy včetněpronásledování a násilné smrti. V posledkujsem se celý text pokusil otočit jako učebnicizákladních jungiánských pojmů naprofláklých příkladech. V závěrečné úvazepokládám otázku, čím to, že je v trilogiitolik odkazů na hlubinnou psychologii.Naštěstí odpověď je podle mého docelasnadná. Foglar není Proust, ale dítě, kterési hraje, není žádný intelektuál a jeho psaníje naprosto intuitivní. Skrz něj promlouváněco mnohem původnějšího, dokonce takpůvodního, že sám netuší, jak ďábelskoupostavu v Dušínovi vytvořil…Takže Foglara můžeme chápat jako naivistu?Myslím, že je rozdíl mezi naivním uměníma art brut, tedy uměním v surovémstavu. Obrazy přicházejí jurodivým z nevědomía tohle je příklad v literárním oboru.Přesto mě pořád zaráží, jak propracovanéjsou některé detaily. Například důvody, pročse klub málem rozpadl kvůli zradě. Nejvícna zničení klubu pracuje Dušín, kdo by tobyl řekl, že?A kdo by byl řekl, že tví „Šípáci“ nezaujmoužádného nakladatele? Nicméněobsáhlý úryvek přece jen vyšel tiskem,a to ve sborníku Fenomén Foglar…Bavilo mě balancovat na hranici patafyzikya seriózního výzkumu, a tak jsemměl na téma Jung a Rychlé šípy přednáškuv literární kavárně Obratník v show JakubaZahradníka Ubrousek básníků. Rozbalil jsemdva alchymistické plakáty a na nich demonstrovalsvět Vontů, a myslím, že se posluchačidocela bavili. O přednášce se dozvědělIvo Jirásek z Letní školy Lipnice, který právěchystal sborník ke stému výročí Foglarovanarození, a přes jednoho mého kamarádamě poprosil o kus textu. Sborník nakonecvyšel na konci roku 2007 a rozebírá Foglarůvodkaz opravdu v širokém kontextu,takže téma s hlubinnou psychologií tamnaštěstí docela zapadá.Přesto – ucelené knižní vydání jsi vzdala spokojil ses s vyvěšením textu nainternetu.Dát celý text na internet jsem měl jakoalternativu od začátku. Už tehdy vypadalanadějně licence Creative Commons (CC), podníž lze vystavovat na internetu a sám si řídit,jakou míru autorského zákona chci uplatňovat.Tehdy jsme jako Česká republika přistupovalike slaďování s naším zákonem spolus Vietnamem a Bangladéší, zatímco napříkladMaďaři, Poláci a Slovinci už CC dávnopoužívali. To o ledasčem vypovídalo. Navícmě baví DIY neboli „udělej si sám“. Podobnějako u filmů si dělám střih sám, dokážu siudělat na počítači i sazbu, jsem soběstačný.Text jsem vystavil 16. dubna 2009, v den,kdy byly CC licence oficiálně uvedeny dočeského prostředí.To je sice pěkné, ale co ta přemírabalastu, která na síti je? Neobáváš se,že v ní i kvalita zanikne?V knihkupectví není balastu a šancína zánik o nic méně. Pravda je, že se tímzmenší šance dostat se do citačních indexů,foto TvarKarel Beneš (nar. 8. ledna 1967 v Praze) vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT, při FF UK studovalmatematickou lingvistiku, pracuje v IT oddělení ve Vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Knižnědebutoval překladem díla Arthura Shenka: Chřestot kostot (Krásné nakladatelství, 1994), v letech1997–2000 spolupracoval s týdeníkem Nové knihy jako recenzent, v roce 2003 vymyslel a zrežírovaldokumentární film Pindíci (o sběratelské vášni Patrika Linharta) a v roce 2006 film Básník 007(o Věře Dumkové), v rukopise má dokončený více než stostránkový esej Rychlé šípy a hlubinná psychologie.Je členem Skupiny XXVI a administrátorem jejích webových stránek xxvi.layne.cz.Hodně se dnes diskutuje o úrovni psanéhoslova vůbec, o tom, že jde neustáledolů, což zřejmě souvisí s úrovní vzdělání,potažmo jazykovou vybavenostítoho kterého autora, ale také čtenáře…Ze školy si ještě pamatuji termín „laicizacea demokratizace literatury“, takžese ptám: není to jen její neustálé pokračování?Anebo začíná být normou polovzdělanostči nevzdělanost?Chodí mi mraky e-mailů, kde se nějaktechnicky dohadujeme, často mám problémpochopit, co tím básník chtěl říci. Zjistil jsem,že nestačí, když budu psát jen přesně, musímpsát polopatě, jinak mi slova někdo překroutía pochopí úplně opačně. Jsou to sice„jen“ nějaké technické maily, ale právě tadyse musí technici přesně domlouvat, protožepak technologie nefungují, dávají špatnáčísla, a přitom jsme na nich stále závislejší.Jenomže jak vidíš, potíž má už tenhle žánra teď si představ, že jsme odkázáni na jazykpro domluvu v nějakých abstraktnějšíchvěcech. Hodně se dneska mluví o společnostivědění, což je ale velmi pochybný pojem, ktealena druhé straně je k dispozici diskuze.Kdo bude chtít, cestu si najde.Přijde mi, že na jedné straně vnímámeslabinu internetu v bezbřehosti a na druhéstraně se cítíme tou bezbřehostí ohroženi.Díky vyhledávačům se nám zdá, že mámevšechny informace jako na dlani, ale opakje pravdou. Máme jen nějakou neuspořádanouskrumáž faktů. V ontologickýchwebech jsou tomu sice dodávány alespoňnějaké vztahy, ale skutečná znalost se neodehrajebez kritického myšlení. Tady majívelikou šanci zdroje, které mají redakcia recenzenty. To je dosud výsadou tištěnýchperiodik, kacířsky se však domnívám, že toje pole neorané, alespoň pro český internet,a ještě kacířštěji si myslím, že na tištěnéformě by pak nemuselo záležet…Podle tebe internet zatím nepřeválcovaltištěná média vlastně jen díky tomu,že kašle na pečlivou redaktorskoupráci?Přesně tak. Obecně vzato by nemělozáležet na tom, kde se texty objeví. Nakorektury se může stejně dobře kašlati u tištěných médií. Pomiňme teď jasnouvěc, že časopis se lépe čte vytištěný a takpodobně. Tištěná média mají starou tradicia ještě v nich přetrvává kultura psanéhoslova. Naproti tomu internetová média vznikajía zanikají velice rychle a pochopitelněnestihnou dospět. Obrazně řečeno, chovajíse jako bouřliváci a bouře stíhá i jazykovoukvalitu. Možná už ale internet tištěná médiapřeválcoval. Soudím tak z reakce Murdocha,který se rozhodl zpoplatnit webové zpravodajstvísvého domu.Redakci ale postrádají i licence CreativeCommons, čímž může dojít k tomu, žesi autor vystaví dílo plné gramatickýchchyb nebo jiných nesmyslů a s těmi topak bude kopírováno a šířeno dál…To je pochopitelně problém, ale souvisíspíš se snadností publikování. Na jednéstraně opravdu chybí konzervativní přístup,kdy redakce je stejně vážená jako text, alena druhé straně jde do popředí kvas, čímžse proměňuje i jazyk. Výměna informací jedůležitější než jejich kvalita. CC jsou předevšímpro šíření uměleckých děl, ale stejnětak dobře se mohou šířit i vědecká díla,například diplomové práce. Že se chováumění impulzivně, to je věc známá, ale díkyinternetu si musíme zvyknout, že se takhlechovají i neumělecká díla. Vcelku je tovýzva ke kritičtějšímu myšlení. Věřím, žese třeba podaří vyvážit střídmost a nestřídmost,že se objeví jazykově pečlivá a kritickyvyvážená internetová média a že po nichbude hlad.