Tvar 4/2010 - iTvar

že se jedná vlastně o dětskou hru, je, jakoby nám filozof odpověděl na existenciálníotázku kudlou do zad. Nabízí se však odpověďprostší, než si myslíme. Už jen samotnýfakt, že po celou dobu těchto úvah vlastněvnímáme román jako kód, který nás uvádído světa hlubinných archetypů, vlastněmetanaraci ospravedlňuje. Proč by kód měltajit, že je kódem? Tím lépe pro naši hermeneutiku,že má v textu oporu v signálu, ževýklad je žádoucí.Opět se v této souvislosti nabízí promyšlenápsychologická symbolika starýchalchymistů: Ludus puerorum neboli chlapeckáhra symbolizuje proces Díla. Dítěpřistupuje ke hře zcela jinak než dospělý.Ví naprosto přesně, že se jedná o hru plnoupravidel, ale také nečekaných zvratů. To jevšak neomezuje plně prožít hru tak, jako byšlo o samotný život. Tento přístup můžemenazvat infantilní, aniž míníme cosi hanlivého.Symbol celosti je ještě obsažen vestvořitelských tvůrčích silách, jež přirozenédětství dosud neztratilo. Také psychoterapeutve své práci rozehrává hru s asociacemi,vytahuje z hlubiny snové symbolya podněcuje k aktivní imaginaci. Výkladsnů a imaginativních představ, mnohdyjako nejvýznamnějších projevů nevědomí,připomíná hru s významy, do nichžje formou přenosu zatažen i léčitel. Jehovlastní psýché získává až podezřele silnouvazbu na psychické struktury léčeného.Musí trvale sledovat tok svých osobníchemocí a afektů a získat nadhled nad všelijakýmiraporty, přenosovými situacemiInzercedivadlo českých a světových premiérBř e z e n1.po / PÍSKOVIŠTĚ / M. Walczak / režie J. Pokorný / EK2.út / PERFECT DAYS / L. Lochhead / režie A. Nellis3.st / UBU SE BAVÍ / 2. PREMIÉRA/ A. Jarry / režie J. Havelka4.čt / MILADA / J. Pokorný / režie J. Ornest5.pá / TARTUFFE GAMES/ Pan Molière a kolektiv / režie J. Frič6.so / JEDEN DEN / A.Goldflam / EK7.ne / PLAY STRINDBERG / F. Dürrenmatt / host / EK8.po / ZÁZRAK V ČERNÉM DOMĚ/ M. Uhde / režie J. Nvota9.út / TARTUFFE GAMES/ Pan Molière a kolektiv / režie J. Frič10.st / CESTA HOŘÍCÍHO MUŽE/ K. McAllister / režie M. Záchenská11.čt / PERFECT DAYS / L. Lochhead / režie A. Nellis12.pá / HUS: Alia minora Kostnického koncilu/ L. Smoljak / režie L. Smoljak15.po / CESTA HOŘÍCÍHO MUŽE/ K. McAllister / režie M. Záchenská16.út / A TANČIT! / F. Kater / režie Jo-Anna Hamann17.st / KOMPLIC / F. Dürrenmatt / režie D. Czesany18.čt / UBU SE BAVÍ / A. Jarry / režie J. Havelka19.pá / PLATONOV JE DAREBÁK!/ A. P. Čechov / režie J. Pokorný20.so / HUS: Alia minora Kostnického koncilu/ L. Smoljak / režie L. Smoljak21.ne / Britské večerní menu divadla NaHraně / host / EK22.po / CESTA HOŘÍCÍHO MUŽE/ K. McAllister / režie M. Záchenská23.út / A TANČIT! / F. Kater / režie Jo-Anna Hamann24.st / SARABANDA / I. Bergman / režie J. Pokorný25.čt / ŘEDITELÉ / D. Besse / režie M. Záchenská26.pá / PODNĚCOVÁNÍ A TREST / režie J. Ornest / EK27.so / TARTUFFE GAMES/ Pan Molière a kolektiv / režie J. Frič28.ne / ČESKÁ PORNOGRAFIE / P. Hůlová / host29.po / BLANCHE A MARIE/ P. O. Enquist / režie J. Nebeský30.út / PODNĚCOVÁNÍ A TREST / režie J. Ornest31.st / MILADA / J. Pokorný / režie J. OrnestPokladna otevřena po – pá od 14 do 20 h.Tel: 222 868 868rezervace e-mailem: pokladna@nazabradli.czwww.nazabradli.czZačátky představení v 19.OO, není-li uvedeno jinaka jinou duševní havětí. Myšlenka, že Rychléšípy dospěly k jakémusi stupni supervize,ovšem není na místě. Existuje však ještějeden výklad, který staví na ideologii osvícenéhorozumu, jehož snahou je vystoupitsvým úsilím z toku dějin. Dušínovská etikahyperkorektnosti, která jde až za hraniciindividua, se lehce zamění za metafyzickoupředstavu věčnosti. Takové sebeuspokojenímá však jeden katastrofální důsledek:vypadává ze hry, což je pro psychický procesosobní integrace naprosto smrtelné.O dalších důvodech, proč se tak nečekaněromán obrací k metanaraci, se podrobnějizmíníme v závěru všech úvah.Pokud se ponoříme zpět do vlastního příběhu,nemůžeme se ubránit neřešitelnémuparadoxu. Jsou-li Rychlé šípy natolik rytířské,že opouštějí v touze pomoci bažení poježku v kleci, pak se nám celý zlom v chováníjeví jako nová taktika na získání hlavolamu,a tedy vůbec žádná charita. Je-livšak cílem oblafnout Široka nečekanýmšokem, pak klub splňuje všechny podmínkyšlechetnosti ducha, kvůli níž Široko ve Stínadlechpodniká své mise. O tom, že jdepřece jen o fintu, nám podávají důkaz následujícíslova: „Jsme Rychlé šípy, snad nás znáš!Nejsme ze Stínadel! Patříme na Druhou stranu.Ale chceme dopomoct Stínadlům k takovémumíru a svornosti, jaké tu panovaly za dob VojtěchaVonta. Víme, že je zde nyní několik skupina každá chce převzít vedení. Známe jednuz nich, vede ji dobrý chlapec Vláďa Dratuš.Myslíme, že by byla ze všech nejschopnější zjednatve Stínadlech pořádek a klid. Proto se takyliterární životfoto Tvarsnažíme získat ježka v kleci, odznak VelkéhoVontství. Tím by přibyli Vláďovi Dratušovidalší přívrženci. Víš přece jistě dobře sám, copro Vonty znamená!“ Čtenář však moc dobřeví o druhém, nevysloveném důvodu baženípo ježkovi. Ať tak, či onak, Široko za danésituace nemůže z tohoto paradoxu vycouvata nezbývá mu nic, než jej potvrdit: „Zkoušeljsem povahy i tělesné schopnosti. Vždy jsemvšak nanejvýš objevil hrubou sílu a špatnévlastnosti, ale ušlechtilost ducha, o kteroumi především šlo, jsem nenašel. Vy jste první,kteří se mi zamlouváte svým rytířským chováním.“Po tomto Širokově prohlášení, kterési nezadá s alchymistickými promluvamik čerstvým adeptům Díla, putuje ježek dorukou Rychlých šípů do úschovy. Jako druhostranícinemají nárok na jeho mocenskouhodnotu a musí jej předat Dratušovi, čímžse tento slepý vozataj stává automatickyVelkým Vontem. Pro Druhou stranu má hlavolamzcela jiný význam, z čehož nám jasněvysvítá, jakou strukturu bude mít nadcházejícíconiunctio oppositorum.Poznámky:1Aurora consurgens zmiňuje černé sluncejako černý (tmavý) měsíc v protikladu keslunci.2Job 38,41 v překladu Nové Bible Kralické3Pozoruhodné je použití havrana (krkavce)a holubice jako indikátorů ustupujícípotopy.4Ó Štěstěno, jako Luna proměnlivá dorůstáš,aby ses umenšovala. (Volný překlad.)Už po deset let vydává vždy v lednu volná výtvarná a literárně-estetická společnost TeplickýŠlauch 2000 nový almanach. Nejinak tomu bylo i letos. Jeho křest se odehrál jako už poněkolikátév Jazzclubu v Teplicích (23. ledna), a protože byl jubilejní, přišla na přetřes i jakásibilanční statistika, s kterou na úvod seznámil všechny přítomné „otec zakladatel“ MartinTomášek. Kromě jiného uvedl, že za těch deset let prošlo Šlauchem „27 výtvarníků a 54literátů, vykouřilo se 4800 kusů cigaret a 520 doutníků, vypilo se 7 960 půllitrů piva a 150 litrůvína, vyšlo 10 almanachů, 1 básnický sborník s překladem do esperanta, realizovalo se 10 slavností,5 přednášek, 6 výstav, 9 vernisáží a 35 výjezdů do měst v ČR“. Za tahle čísla by se jistěnemusel stydět ani Český statistický úřad. Křtilo se obligátním šampaňským, na pódiuse střídali almanachoví autoři (P. Linhart, V. Bartošková, L. Kocián, P. Moučka, M. Šedivýaj.), hudebníci (M. David, M. Herbst) a hosté (J. Straka, J. Karchňák). Nicméně vystoupenívšech doslova přebil svou cedníkovou vizáží a „člověkolapkou“ posledně jmenovaný JaroslavKarchňák (na snímku), jinak také performer a organizátor tzv. kravatování básníků,které se každoročně koná v Benešově nad Ploučnicí.O několik dní dříve (16. ledna) křtil v Ústí nad Labem svou sbírku Poezmije královéhradeckýbásník Ivan Pasadena, který debutoval v roce 2006 prvotinou nazvanou Antropotyjátrsuma sumárum čaj rum bum. Křest se odehrával v Café Max, alternativní to kavárnědisponující prostory jen o málo většími než běžný obývací pokoj, takže i kdyby přišla pouzepolovina lidí, stejně by bylo našlapáno. Sympaticky vyvedený a griotkou křtěný paperbackvyšel jako samostatně neprodejná příloha časopisu H_aluze, a jak na záložce psáno jest,společným znakem Pasadenových básní „je oponování vůči konzumu a suché konstatování častokrátnelibé a zatuchlé skutečnosti, která profituje na lidské blbosti“. A jak jsem tam tak sedělaa pila europivo, napadla mě taky jedna taková: Dobrý den, jsem Stella, Stella Artois, jinak nic/ Nikdo mě nemá rád a přece se všude točím / Tak co bych chtěla víc?Svatava Antošováto na jazykuBig Book Boutique, stálo v titulku. B je sympatickálitera, připomíná plné prsy. A nejen mně.A tady je v násloví dokonce ještě o jedna ňádravíc, než má Bardotka, to se počítá. Akorát žeasi nevíte, co si pod tím Big Book Boutiquepředstavit. Tak to vezmu od začátku, ostatněmnohé okolnosti se mi zdají být výmluvné.Jsem lapený v sociální síti, myšleno nainternetu, záchytná sociální síť, podporyv nezaměstnanosti, příspěvky na bydlení,invalidní důchody, to je něco jiného. Mimo jinéje v té síti taky spousta básníků – a věřte nebone, nepřestávají kvůli tomu být básníky. Teďmyslím tu síť internetovou. V té záchytné jichje zatím pořád ještě víc, v té dokonce mnozíbásníky být začínají, nouze učí housti. Já do níještě nespad. Ale přesto jsem se na Facebooku,teď už to slovo tedy definitivně padne, přidalke skupině, která se vzájemně informuje, co jezrovna v Praze zadarmo. Koncerty, výstavya podobně.V pondělí jsem se díky ní dozvěděl, že vestředu je Big Book Boutique. V domě č. p.,tuším, 37, Dlouhá ulice – pozvánka jak do Stínadel.Ocituju ji celou, zdá se mi (rozto)milá.A pražáckým autorům odpouštím, že vesniceje podle nich stejně potřebná jako nemocnicenebo hospic. Ostatně záchytnou sociální síťu nás vždycky pletou ti, kteří nemají ponětí,kdo do ní padá.Taky máte doma knihy, které jste už přečetlia chcete poslat dál? Taky máte domaknihy, které Vám zabírají prostor? Takychcete číst nové knihy, ale ty v obchodechjsou prostě příliš drahé? Taky jste obdrželik vánocům dárek, který Vám nevyhovuje?V tom případě si přijďte vyměnit a směnitknížky na bazar se jménem BIG BOOKBOUTIQUE! Možná bude někoho dalšíhobavit právě ta knížka, která Vás nezajímá...Akce se koná ve středu 20. ledna2010 od 20h v klubovně 2. patro na adreseDlouhá 37, Praha 1. Vstupné je minimálnějedna kniha. Čím více knížek přinesete,tím více si jich odnesete. A ty knížky, kterézůstanou, budou odvezeny do knihovnyněkteré nemocnice, hospicu či vesnice.Zbytné knihy se vždycky najdou, sbalil jsemjich pár decimetrů a šel. Bylo to dobrodrúžo,dvůr domu 37 tmavý, nikde žádná cedulka– zato další lidé, co koukají, kudy se svou trochoupísmen do mlýna. Nakonec jsme našli,vyložili knížky na stoleček, už jich tam párdesítek bylo. A podívat se, co už tu leží, dát sipivo, vydýchat.Viděl jsem ten večer pár desítek dobřenaložených lidí a pár set knížek. Sedli jsmesi s Prazdrojem a dívali se na cvrkot, měljsem dobrý pocit. Jednak už z toho, že se tulidé rochní v knížkách, ale taky z toho, žemůžu voyeursky, sociologicky sledovat, kdose čeho zbavuje a kdo si co vybírá. Potěšilomě, že rychle zmizely některé svazky, kteréjsem sám donesl; ostatně nebyly špatné, jenjsme si prostě nebyli souzení. A potěšilo mě,že i jiné knížky se dostávají k majitelům, sekterými si pravděpodobně souzení budou.Tamhle vysoká dívčina v riflích velmi těsně:Deník Bridget Jonesové. Hipíř schramstnultřikrát Castanedu a jednoho Kerouaka navíc.A podobně.Mám rád, když si věci najdou svoje lidi. Stůl,na kterém teď píšu, též trpěliv v mrholu kontejnérustoje čekal – a dočkal se mne. Tady sinejenom knížky hledaly majitele, taky večíreksi našel mě. Přiznám se, že vůbec nevím, co tovlastně bylo za prostor, kde jsem byl – snad tamněco bývá častěji, výčep byl zařízen i zásoben –,přiznám se, že vůbec nevím, kdo to vymyslela kdo organizoval. A je mně to fuk. Vyměniljsem pár decimetrů knížek za dvě o součtu šířekrovnajícím se zhruba jednomu palci. Jednaz nich navíc kdysi byla součástí mé knihovničky,ale zřejmě si našla někoho jiného.Nezůstal jsem na party, nevím, kolik ještěpřišlo lidí, kolik se celkem protočilo knížek,kolik jich půjde do vesnice či do hospice. Alelíbilo se mi to. Hlavně proto, že je to tak jednoduchávěc, která se dá provést úplně kdekoli,snadno. Akorát že tady to někdo udělaldoopravdy.Gabriel Pleskatvar 04/10/13