Rozhlasový podzim - Český rozhlas

15| 10| Pá 19.00| Sál Martinů | Pražské premiéry
15| 10| Fri 7.00 pm| Martinů Hall | Prague premieres
totiž ve Vilniusu tvořili až do hitlerovské a stalinské genocidy značnou část obyvatelstva a litevskému hlavnímu
městu se nikoli náhodou říkalo Jeruzalém severu. Šenderovase pojí dlouholeté přátelství s Davidem Geringasem,
významným violoncellistou litevského původu (Šenderovasův otec Michail byl prvním Geringasovým učitelem
hry na violoncello), pro něhož napsal hned několik skladeb, mj. Concerto in Do („Do“ v názvu je hříčkou:
neoznačuje pouze „C“, ale odkazuje i k litevské podobě Geringasova křestního jména Dovydas) z roku 2002.
Jeho balet Desdemona (2005) si udržuje stálé místo v repertoáru Opery a baletu Litevského národního divadla.
Napsal též hudbu k litevsko-německému filmu Ghetto, uvedenému v roce 2007 na Febiofestu.
...rozevřel jsem náruč – přelud...
Koncert pro kytaru a smyčcový orchestr
...i řeka, i strom tam zpívá,
a pták, a taky vítr, víc a víc...
...rozevřel jsem náruč – přelud...
Poslouchám – poslouchám – a nemůžu se naposlouchat.
„Tento úryvek pochází z neobyčejné básně Pod nebem Všemohoucího z pera litevského básníka Bernardase
Brazdžionise, který po válce emigroval do Spojených států. V této básni, která inspirovala vznik skladby, má
své místo fantazie, snění o Kráse, věčný konflikt s realitou... To je, zdá se, téma téměř celé mé tvorby. ‚Přelud‘
odráží věčnou lidskou snahu dosáhnout nedosažitelné, vidět neviditelné, zaslechnout neslyšitelné...
Skladba je jednovětá. Je to dialog člověka s okolním světem a tento dialog dramaturgicky určuje konflikt díla.
Nepřemýšlel jsem nad konkrétními technikami, usiloval jsem o to, aby každý nástroj ‚promlouval‘ hlasem
pro něj příznačným. Zkušený posluchač pocítí ve struktuře skladby skryté řady neopakujících se tónů a jejich
modifikace, klastry, harmonie procházející celým dílem, podpořené zněním volné struny kytary. Ale... To je jen
skladatelova ‚kuchyně‘... Pro posluchače je přece důležitý výsledek a emocionální hladina díla – to, co vzrušuje,
nebo nevzrušuje, to, co stojí za zamyšlení a prožití spolu s interprety, nebo naopak za odhození... Skladba je
věnována iniciátorům jejího vzniku a prvním interpretům – kytaristovi Reinbertu Eversovi, dirigentovi Donatasi
Katkusovi a Litevskému komornímu orchestru sv. Kryštofa.“
Anatolijus Šenderovas
www.mic.lt/en/persons/info/senderovas
Arvo Pärt (nar. r. 1935) je skladatel mezinárodního významu. Jeho hudbu charakterizuje silná kompoziční logika
a sakrální atmosféra. Jako nejodvážnější novátor estonské hudby šedesátých let 20. století začal ve svých
raných dílech používat nejdůležitější modernistické kompoziční techniky. V osmdesátých letech si Pärt vydobyl
celosvětový věhlas svým meditativním stylem zvaným „tintinnabuli“ (zvonky). Jeho hudba má výrazný vliv na
současnou estonskou hudbu. V letech 1954–1957 studoval Arvo Pärt hudební teorii na Střední hudební škole
v Tallinnu a pokračoval studiem kompozice na tallinnské konzervatoři u Heino Ellera v letech 1957–1963. Od
roku 1958 do roku 1967 pracoval jako mistr zvuku v Estonském rozhlase a poté se stal skladatelem na volné
noze. V roce 1980 Pärt s rodinou z politických důvodů emigroval ze sovětského Estonska do Vídně a o rok později
odjel do Berlína, kde získal stipendium DAAD (Německá akademická výměnná služba). Po vzniku samostatné
Estonské republiky v roce 1991 obnovil Pärt vazby na svou vlast. Své první skladby napsal Arvo Pärt pro klavír
– 2 sonatiny (1958–1959), Partita (1959) a další jsou ukázkami neoklasicistního stylu. V šedesátých letech začíná
v jeho dílech dominovat sonoristika. První Pärtova orchestrální skladba se jmenovala Nekrolog (1960), byla
určena pro symfonický orchestr a šlo o první dodekafonické dílo v estonské a sovětské hudbě. Na základě sonoristických
a serialistických metod vytvořil Symfonii č. 1 (Polyphonic, 1963) a orchestrální skladbu Perpetuum
mobile (1963) věnovanou Luigimu Nonovi. Obě zmíněné skladby vynikají jako jasné příklady Pärtova „architektonického“
tvarování formy. V roce 1965, po uvedení díla Perpetuum mobile na Varšavském podzimu, se
Pärtově hudbě dostalo mezinárodního věhlasu. Jeho Collage on BACH (1964) pro hoboj a orchestr, koncert pro
cello Pro et contra (1966), Symfonie č. 2 (1966) a Credo (1968) pro klavír, smíšený sbor a orchestr (na motivy
Ježíšova kázání na hoře) jsou skladby založené na technice koláže stavějící do protikladu dramatická zvuková
40