Rozhlasový podzim - Český rozhlas

16| 10| So 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň
16| 10| Sat 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall
Wojciech Kilar (1932) patří k nejvýraznějším polským skladatelům. Patří do skupiny autorů, kteří se stali
známí jako takzvaná Polská škola. Jeho vlastní originalita vystoupila do popředí v roce 1974 po premiéře
symfonické básně Krzesany, kde se skladatel výrazně nechal inspirovat podtatranským polským folklórem
a do značné míry opustil hudební řeč avantgardy 60. let. Ke Krzesanymu přidal později ještě dvě
další jednověté skladby, které tvoří s prvou jakýsi volný podtatranský triptych. Třetí z nich nazvaná Orawa
je rozsahem nevelká kompozice psaná pro smyčcový orchestr a plně vykazuje znaky charakteristické
pro „podtatranský” triptych: srozumitelná melodika a rytmika ovlivněná folklórem, důraz na zvukovou
stránku. Kromě zmiňovaných tří kompozic je Kilar autorem velkého množství filmové hudby a v koncertní
hudbě se v poslední době věnuje symfonickým a duchovním žánrům.
Kromě Chopina, Szymanowského hudby a hudby autorů Polské školy 60. let 20. století u nás další polští
autoři nejsou téměř známi. V Polsku ale vždy kvetla hudba plnohodnotným životem a tento umělecký
obor zde pěstovala řada významných osobností. Jednou z nich byl Ignacy Jan Paderewski (1860–1941).
Dnes je znám především Paderewského politický odkaz. V době první světové války a při vytváření Versailleské
smlouvy vehementně bojoval za polské zájmy a stal se na čas předsedou polské vlády. V Polsku
je jeho politický odkaz chápán podobně jako u nás odkaz T. G. Masaryka. Jeho odkaz hudební kromě
populární drobničky – klavírního Menuetu – ale téměř vymizel z podvědomí. Uvedení jeho Koncertu pro
klavír a orchestr a moll, op. 17, který skladatel napsal, když mu bylo osmadvacet let, je tedy vhodnou
připomínkou díla umělce, který byl ve své době oslavován jako málokdo. Klavírní virtuos Paderewski,
výborný interpret Chopina, vystupující za svého života na koncertních pódiích celého světa, vytvořil ve
svém koncertu brilantní a efektní kompozici, která dává sólistovi možnost předvést všechny stránky svého
umění a z které z níž na nás dýchá pravý „rozevlátý“ romantismus.
Antonín Dvořák (1841–1904) patří od dob své tvůrčí zralosti již přes sto let k „hvězdám“ repertoáru
vážné hudby. Z jeho četného díla žije na světových pódiích intenzivně především komorní a symfonická
hudba. Symfonie č. 8 G dur, op. 88 je dílem vzniknuvším v době, kdy již skladatel trvale dobyl po krušných
mladých létech uměleckého úspěchu a kdy ani nestačil plnit objednávky na vytváření nových děl.
Ve vrcholné tvůrčí pohodě načrtl skladatel za pouhý měsíc novou symfonii a práci nad ní okomentoval
slovy: „Melodie se mi jen hrnou.“ Ačkoliv vykazuje dílo v převážné míře idylickou a radostnou atmosféru,
přece se tu a tam mihne stín: v dramatickém středním díle prvé věty, ve středu věty druhé. Stín je
ale vždy vyrovnán návratem do energické optimistické nálady. Pro přirozenost a „samozřejmost“ této
hudby si často ani neuvědomíme, kolik kompozičního umu a kolik nezvyklé originality tato symfonie
obsahuje. Tisíce jednotlivých krásných detailů této mistrovské partitury byly již nesčetněkrát prověřeny
koncertními i studiovými provedeními a lze bez nadsázky konstatovat, že za víc než sto dvacet let od
doby vzniku díla nevybledly.
Wojciech Kilar (1932) is one of the most distinctive Polish composers. He belongs to the group of authors
who became known as the Polish School. His own originality came to the fore in 1974, after the première
of his symphonic poem Krzesany, which was strongly inspired by the folklore of the area under the Tatra
Mountains and in which Kilar, to a large degree, abandoned the musical language of the 1960s avant-garde.
Krzesany was later supplemented with two more one-movement compositions and thus a loose Tatra
triptych was created. The third one, called Orawa, is a short composition for string orchestra. It fully shows
the typical features of the “Tatra” triptych: comprehensible melodic and rhythmical structure influenced by
folk music and an emphasis on the aspect of sound. Besides the aforementioned three compositions, Kilar
has also written a large number of film scores and as regards concert music, he has recently been pursuing
a great deal of symphonic and sacred music.
59