62.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
62.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
62.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
BULLETIN ADVOKACIE 4/2009<br />
O nezávislosti<br />
Tak nám do zuřící krize ještě<br />
padla vláda. S vládou se<br />
velmi pravděpodobně<br />
změní i ministr spravedlnosti,<br />
a to pochopitelně nebude bez vlivu<br />
na celou obec právnickou.<br />
Státní zástupci i soudci jistě netrpělivě<br />
očekávají, kdo a s jakým<br />
náhledem na (ne)závislost justice<br />
a personální obsazení vedoucích<br />
státních zástupců a soudních<br />
funkcionářů nahradí doktora Pospíšila<br />
ve funkci. Soudní exekutoři<br />
budou zase jistě zvědavi, které<br />
z jejich vedení nový ministr asi<br />
vybere. Notářů se zřejmě takové<br />
detaily jako změna na ministerské<br />
sesli zásadním způsobem nedotknou,<br />
což je (nejen) pro ně<br />
dobře.<br />
Kupodivu stav advokátský má<br />
v tomto nejblíže ke svým ctěným kolegům notářům.<br />
Ano, můžeme se ptát, zda nás nový ministr oblékne do<br />
taláru dříve či později, zda budou obhájci ex offo mezi<br />
námi i nadále (v ČR asi jako poslední) přispívat částí<br />
své odměny na odstraňování následků povodní či zda<br />
budeme opatrovancům ztraceným nebo v cizině zatoulaným<br />
poskytovat „procesní“ úkony právní služby s plnou<br />
„hmotněprávní“ odpovědností za „odměnu“<br />
300 Kč brutto. Uvedené drobnosti mi ale nikterak nebrání<br />
v hrdém konstatování, že politické turbulence nemohou<br />
samy o sobě nic změnit na základním atributu<br />
naší profese – na nezávislém postavení nás advokátů.<br />
Je skutečně až s podivem, za jak krátkou dobu si <strong>Česká</strong><br />
<strong>advokátní</strong> <strong>komora</strong> vydobyla pevné postavení a prestiž<br />
nejen uvnitř našeho státu, ale i mezi ctěnými kolegy<br />
ve světě. Právě v kontaktu s advokáty ze zahraničí se<br />
opakovaně utvrzuji, že není zdaleka samozřejmostí, a to<br />
ani v zemích s podstatně déle trvající kontinuitou právního<br />
státu a demokracie, aby bylo v platném právu tak<br />
systematicky dbáno <strong>advokátní</strong> nezávislosti a aby jakékoli<br />
zásahy do této nezávislosti byly pod kontrolou stavovského<br />
orgánu advokátů samých. Je zde tedy něco jiného<br />
než proměny politické reprezentace, co by mohlo<br />
naši nezávislost ohrozit či oslabit? Asi nepřekvapím,<br />
když zde vyslovím přesvědčení, že touto hrozbou můžeme<br />
být hlavně my sami – advokáti. Nebezpečí spatřuji<br />
ve dvou ohledech.<br />
Prvním z nich by byla, byť i postupná, ztráta povědomí<br />
samotných advokátů o tom, co je esencí a smyslem<br />
<strong>advokacie</strong>, tedy o postavení advokáta jakožto univerzál-<br />
3<br />
úvodník<br />
ního ochránce zájmů klienta, vždy připraveného<br />
je v mezích zákona artikulovat<br />
a hájit. Obecně praktikujícímu advokátovi,<br />
který často funguje jako<br />
lokální ombudsman či psychoterapeut,<br />
a někdy i jako právní pojišťovna svých<br />
klientů, asi nepřijde na mysl, že by mohl<br />
na podstatu svého postavení a poslání<br />
advokáta zapomenout. Pokud ale někdo<br />
sedí od rána do večera nad<br />
rozsáhlými memorandy a syndikovanými<br />
smlouvami a při slově klient se mu<br />
neodbytně vybaví i příslušný „rate“ či<br />
„cap“, pak se u něj optika primárního<br />
zájmu o potřeby klienta může snadněji<br />
rozostřit. Ať už tedy přicházíme denně<br />
do styku s konkrétními klienty z masa<br />
a kostí a na soudech tzv. „bydlíme“, nebo<br />
pracujeme jako specialisté v rámci<br />
týmu, příliš často se s živým klientem<br />
nepotkáme a cestu na soud i po letech<br />
praxe dlouze hledáme na mapě, neměli bychom ztratit<br />
ze zřetele, že je to právě klient a jeho zájmy, kdo dává<br />
smysl naší nezávislosti a kdo je v posledku i jejím nejlepším<br />
garantem!<br />
Druhé nebezpečí pro naši nezávislost vidím v možném<br />
zneužívání nám daných oprávnění. Advokát v našem<br />
státě je obdařen nezávislostí vskutku mimořádnou.<br />
Tato nezávislost je opodstatněna účelem <strong>advokacie</strong>, tedy<br />
již zmíněnou ochranou zájmů klienta. Tam, kde jsou<br />
dána mimořádná oprávnění, je však pochopitelně více<br />
možností i pro jejich zneužití. Základ advokátovy nezávislosti<br />
tkví v důvěrnosti jeho vztahu ke klientovi jako<br />
osobě často právním vědomím zcela nenadané, a tudíž<br />
odsouzené svému právnímu zástupci bezmezně důvěřovat.<br />
Toto rozložení sil však jistě není pobídkou k užívání<br />
<strong>advokacie</strong> jakožto generátoru vlastních odměn za<br />
právní zastoupení bez ohledu na smysl a účel poskytnuté<br />
právní služby, či k jiné formě zneužití našeho výsadního<br />
postavení.<br />
Pokud mé obavy o možné oslabení dnes příkladně nezávislé<br />
<strong>advokacie</strong> sdílíte, budete patrně souhlasit se závěrem,<br />
že pouze každodenní, upřímný a korektní přístup<br />
ke klientům bude z nich nadále činit nejlepší<br />
garanty naší nezávislosti.<br />
Mgr. PAVEL PĚNKAVA, advokát v Ostravě
Change language