62.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

Bulletin advokacie 4/2009
Z německé judikatury
Kolize zájmů, stavovský přestupek,
náhrada škody, povinnost advokáta
podat žadateli o právní službu
informaci o existenci mandátního
vztahu s protistranou
I. Pokud společná advokátní kancelář zastupuje protivníka
žadatele o právní službu, je povinností advokáta žadatele
informovat o této skutečnosti i v případě, že neexistuje věcná
nebo právní souvislost se zakázkou pro protistranu.
II. Pokud advokát není od počátku ochoten zastupovat
klienta vůči protistraně také v soudním řízení, musí o této
skutečnosti klienta informovat.
Rozsudek Německého spolkového dvora
(Bundesgerichtshof), ze dne 8. 11. 2007,
sp. zn. IX ZR 5/06
Okolnosti případu
Žalovaní advokáti zastupovali žalobkyni ve sporu
s bankou. Jakmile se celá věc vyvinula do té míry, že bylo
nevyhnutelné zahájit soudní řízení, sdělil advokát, který
zastoupení žalobkyně převzal, že ji nemůže před soudem
zastupovat proto, že jiný z partnerů společné
advokátní kanceláře zastupoval delší dobu předmětnou
banku a byl z její strany vystaven tlaku. Pokud by kancelář
zastupovala žalobkyni před soudem, hrozilo ukončení
dlouhodobého mandátního vztahu s bankou.
Žalobkyně požadovala od svých advokátů po výpovědi
mandátu vrácení honoráře ve výši několika desítek tisíc
eur, které musela v souvislosti s výměnou advokáta
zaplatit dvakrát, dále požadovala náhradu za zmeškaný
čas a náhradu vlastní vynaložené práce. Podle názoru žalobkyně
bylo povinností advokátní kanceláře upozornit
ji na to, že ji nebude zastupovat v případném soudním
řízení. Podle názoru žalobkyně neměl advokát zastoupení
vůbec převzít, a to bez ohledu na to, zda šlo pouze
o poradu nebo o převzetí zastoupení v soudním řízení.
Ustanovení § 43a odst. 4 BRAO (německý spolkový advokátní
řád) zakazuje advokátům zastupování v případě
kolize zájmů. Ustanovení § 3 odst. 1 BORA (profesní řád
- SRN) definuje konkrétní případy střetu zájmů. Jedním
z takových případů je zejména zastupování obou stran
v téže věci. V daném případě o takový případ nešlo. Protistrana
byla zastupována pouze v jiných záležitostech, se
kterými neměl žadatel o poskytování právní služby nic
společného, navíc protistrana byla zastupována jiným
partnerem téže kanceláře.
Porušení povinnosti advokáta při zpracování mandátu
se advokátům vytknout nedalo. Šlo proto hlavě o otázku,
zda již před uzavřením mandátní smlouvy nebylo povinností
advokáta žadatele o právní službu o existujícím
vztahu k protistraně informovat.
47
z judikatury
Z odůvodnění rozsudku
Spolkový soudní dvůr v odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že v daném případě nejde jenom o otázku hodnocení
samotného advokáta, zda budou dotčeny jeho nezávislost
a zájmy klienta. Právě vývoj v tomto případě ukazuje,
že častá činnost pro odpůrce, i když se jedná jen o činnost
společníka/partnera, může vést k větší či menší ekonomické
závislosti, která může mít případně vliv na jiné klienty.
Senát uznal, že mandátní vztah s protistranou v jiné věci
nemusí stát vždy v cestě správnému výkonu mandátu.
Advokát je však povinen žadatele o právní služby o existujícím
vztahu k protistraně informovat tak, aby žadatel
mohl zvážit, zda chce za dané situace o právní pomoc advokáta
žádat. To platí zvláště tehdy, pokud advokát již předem
ví, že může převzít mandát jen v omezeném rozsahu,
v daném případě pouze pro mimosoudní aktivity. I o této
výhradě je povinen advokát žadatele o právní pomoc informovat
zejména vzhledem k dodatečným nákladům klienta
při zajištění nového advokáta.
Skutečnost, že žalobkyně skutečně mandát vypověděla
po obdržení informace o omezeném mandátu advokáta
a kolizi zájmů, svědčila o tom, že v případě, že by znala
uvedené okolnosti, mandát by vůbec neudělila. Bylo nutné
tedy přezkoumat nárok na proplacení honoráře v rámci
náhrady škody (§ 280 odst. 1, § 311 odst. 2 německého
občanského zákoníku). Pokud žalobkyni vznikla nutnost
vynaložit totožné náklady spojené se zajištěním jiného advokáta,
byl její nárok na vrácení zaplaceného honoráře důvodný.
Co se týče nároku žalobkyně na náhradu vlastní
marně vynaložené práce a času, potvrdil soud dosavadní
rozhodovací praxi, podle které poškozený má nárok na
náhradu škody jenom v případě, že za tuto práci jemu nebo
jeho zaměstnancům náleží finanční odměna. Jinak za
vlastní práci a čas náhrada škody zpravidla nenáleží.
Poznámka:
Již dnes se rozhodují mnohé komerčně zaměřené advokátní kanceláře
v Německu i České republice pro činnost buď na straně bank, obchodníků
s cennými papíry, pojišťoven, zaměstnavatelů atd., nebo na straně
spotřebitelů, zaměstnanců atd., a to nejen z finančních důvodů. Se
stoupající mírou internacionalizace advokátních kanceláří a fluktuace
mezi kancelářemi, a to i na úrovni partnerů, se zvyšuje pravděpodobnost
konfliktů zájmů. Advokát v kanceláři s více právníky, někdy tisícovkami,
musí být při přijetí mandátu ještě opatrnější než samostatný advokát.
Právě zkoumání konfliktů zájmů není jen stavovskou povinností,
ale může při špatném odhadu nebo chybějícím vysvětlení jednomu
z klientů vést k oprávněným nárokům na náhradu škody. Sice je jistě
škoda odmítnout právně nebo finančně zajímavý mandát, je to
však částečně nutnost.
Jiný zajímavý a dosud v německé literatuře nepříliš reflektovaný
aspekt rozsudku představuje stanovená povinnost advokáta zastupovat
klienta případně i před soudem, pokud to neodmítne již při převzetí
mandátu a klienta na to neupozorní. Může existovat množství důvodů,
proč například nepokračovat v plnění mandátu zahájením soudního
řízení. Nicméně z pohledu klienta je téměř vždy očekáváno, že za něj
jeho advokát bude bojovat také před soudem a nebude tak muset skutkovou
podstatu líčit jinému procesnímu advokátovi a tomu také platit.
Takže i zde musí být advokát, který přijme mandát, opatrný.
✤ ARTHUR BRAUN, M.A., advokát z Prahy.
✤ Upravila redakce.