62.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

BULLETIN ADVOKACIE 4/2009
Úvaha téměř ústavněprávní
❏ Podnět k tomuto právnímu přemítání (píši je 16. 3.
2009) jsem objevil v předvčerejší Mladé frontě DNES.
Uveřejnili tam prvostránkový článek Elišky Kolínkové s názvem
„Zákaz vstupu s dětmi na kavárně v Brně“. Zprvu
jsem se domníval, že dětem je zakázán vstup na střechu kavárny.
Když jsem však četl dál, zjistil jsem, že na vchodu
do brněnské kavárny Blended se nachází znak přeškrtnutého
kočárku. Takto stanovený zákaz pak kavárna doprovází
sdělením, které je zároveň „důvodovou zprávou“ i marketingovou
praktikou. Internetové stránky podniku
Blended totiž lákají na „bezpečné posezení bez psů, nenarušované
projevy dětí a jejich rozvíjejících se osobností.“ Posléze
uvedená slova, svým způsobem k dětem uznalá, přeložil
majitel podniku do řeči méně sofistikované. Podle
zmíněného článku v Mladé frontě DNES kavárník Martin
Roztočil prohlásil, že mu vadí křik malých rozjívenců. (Jeho
slova mi připomenula můj dávný rozhovor se spisovatelem
Václavem Lacinou. Ten pro mateřskou školu poblíž
domova, kde trávil zbytek života, použil novotvar „fakaneum“
– zřejmě podle vzoru „lyceum“.)
Pan Roztočil dále rozvedl svou argumentaci a operoval
i obecnějším zájmem. V kavárně prý není prostor pro
kočárky. „Servírky pak nemají volný průchod“, tvrdil a dodal:
„Když někdo s kočárkem přijde, nevyhodím ho.“ Nu,
to již by bylo na vědeckou i praktickou debatu o tom, jaký
právní význam máme přikládat obrázku, na němž se
nachází symbol s přeškrtnutým kočárkem. „Doporučující
normy“ (pěkný to příklad na protimluv v přívlastku)
byly zvláštním vynálezem socialistického zemědělskodružstevního
práva. Otázkou také je, jak se páně kavárníkovo
ústupné sdělení srovnává s informací na internetu.
Pokud by se v kavárně Blended skutečně vyskytovaly
děti (včetně projevů prokazujících jejich rozvíjející se
osobnost), mohl by být majitel pronásledován pro klamavou
obchodní praktiku. Reklama totiž mohla u návštěvníků
kavárny vzbudit jistá „oprávněná očekávání“.
Autorka článku v Mladé frontě DNES si ostatně vyžádala
stanovisko i od České obchodní inspekce, která má
potírat jak diskriminaci zákazníků, tak klamavé obchodní
praktiky. Mluvčí ČOI Kamila Juhaňáková pravila, že
„zákaz může být oprávněný, například pokud kavárna není
pro děti bezpečná….Kdyby se dítěti něco stalo, matka bude
žalovat majitele. My mu proto nemůže nařídit, aby zákaz
zrušil“. Podle paní mluvčí a jejího názoru, volně interpretovaného
Eliškou Kolínkovou, nelze usoudit, že ono omezující
sdělení diskriminuje matky s dětmi. Něco to má do
sebe, na značce zákazu není přeškrtnuta matka s dítětem,
ale pouze kočárek s dítětem. V českém zákonodárství pak
nenacházím žádné ustanovení, které by zakazovalo diskriminovat
osobnosti podle toho, v jakém prostředku jsou
přepravovány. Výkladový problém by ovšem mohla vyvolat
již zmíněná skutečnost, že objekt, resp. subjekt zákazu
je různě vymezován jednak v zákazovém symbolu, jednak
v propagačním sdělení. Tam se také mluví
o „bezpečném posezení bez psů“, aniž se bere v úvahu i cí-
79
nakonec
tění těchto přátel člověka a jejich právo na individuální
rozvoj, včetně pobytu v kavárně. S tím by nemuseli být
spokojeni ochránci zvířat a nebyl jsem s tím spokojen ani
já. Někdy se domáhám vstupu do restauračních zařízení,
která jsou „Hundfeindlich“, s odůvodněním, že náš čtvernožec
byl vlídně přijat v klubu znalců burgundského vína.
(V této souvislosti mi poněkud přeskočily myšlenky a dovolím
si právní exkurz spíše vilný než volný. V díle amerického
autora jsem si před časem přečetl: „Aby prodali co
nejvíce knih a videokazet o sexu, snaží se nakladatelé a producenti
v nás vzbudit pocit, že jsme po sexuální stránce naprosto
neschopní, pokud si okamžitě nekoupíme produkt, který
nám nabízejí, a náležitě se nepoučíme…..Je jen otázkou
času, kdy se na pultech objeví publikace se slibným názvem
„Krásnější orgasmus pro vašeho psa a kočku“, a každému,
kdo za ni nevysolí 29 dolarů 95 centů, bude hrozit žaloba za
týrání zvířat.“ Joannides, P.: SEX je umět, chtít a vědět, přeložil
Dalibor Míček, Alpress, Frýdek-Místek 1999, s. 118.)
Leč vraťme se k příspěvku v Mladé frontě DNES. Jeho
autorka se dotázala na názor i mého kolegy z brněnské
právnické fakulty Jana Svatoně, odborníka na ústavní právo.
Ten soudil, že matkám s dětmi by měl být zásadně
umožněn přístup do kavárny. Zároveň však dodal, že by
záleželo na tom, jak by její vlastník svůj zákaz vysvětloval.
Souhlasím, každý právní příkaz i zákaz umožňuje více výkladů
a měl by být interpretován rozumně. (Jistě pochopíme,
proč v jednom americkém muzeu zakazovali, aby ve
výstavních sálech byly konzumovány potraviny a nápoje.
Nerozumně si však počínal strážce pořádku, který tuto
normu vztáhl i na kojení dítěte.)
Myšlenka Jana Svatoně mi připomenula i obecněji
použitelné pokyny, jak řešit situace, v nichž se střetávají
různé zájmy (přihlédnout k okolnostem jednotlivého
případu; vážit zájmy). Docela chápu zájem těch, kdo si
v kavárně hodlají přečíst nerušeně noviny, poklábosit
o politice či sportu, představit známým nějaký převratný
nápad umělecký či podnikatelský. Ti budou zřejmě
pátrat po kavárně bez dětí a zvířecích miláčků. Pro svůj
názor mohou najít oporu ve výroku jednoho z proslulých
amerických soudců: Ten měl prohlásit něco na způsob,
že nejzákladnější lidské právo spočívá v tom, aby ostatní
takříkajíc „nerušili naše kruhy“. Stejně tak mám pochopení
pro mladé maminky s kočárky, jimž by právě kavárna
mohla být místem, kde se svěřují kamarádkám.
Oběma těmto zájmům lze dát průchod ve větších městech,
kde je restauračních podniků povícero (v Brně určitě).
Jestliže na několika z nich nalezneme symbol „přeškrtnutého
kočárku“ (a pro milovníky klidu ho lákavě
doplní reklama), pak jiné podniky mohou objevit „mezeru
na trhu“ a v reklamě tvrdit: Rádi u nás uvítáme rodiče
s dětmi (i s těmi, které přivezete v kočárcích). Vzpomínám
si, jak jsem kdysi volil pobyt v rakouském
hotýlku, neboť inzeroval: U nás přijímáme k pobytu i Vaše
psí mazlíčky, za něž nebudete muset platit.
✤ prof. PETR HAJN