Aktuální bezpečnostní hrozby - FBI

Starý zákon (podobný ţidovské bibli, ale křesťany jinak interpretovaný) a Nový zákon (který
se zaměřuje na ţivot a skutky Jeţíše Krista a který byl napsán pravděpodobně v letech 48-
95 n. 1.). Někteří křesťané věří, ţe bible obsahuje doslovné slovo boţí, zatímco jiní hájí názor,
ţe bibli napsali proroci inspirovaní bohem, takţe jejich dílo připouští interpretaci.
Jako doplnění uvádím, ţe symbolem křesťanství se stává kříţ. Kříţ s Jeţíšem Kristem
je symbol katolických a pravoslavných větví křesťanství, kříţ prostý symbolizuje
protestantskou, tedy evangelickou víru. Zvláštní je v křesťanské symbolice mnoha vyobrazení
ukřiţování Jeţíše za dlaně. Podle tradic výkonu tohoto trestu, v době, kdy Jeţíš Kristus ţil se
hřeby při výkonu tohoto trestu vţdy zatloukly do zápěstí a to do dvou míst. Pokud měl kat
zkušenosti, vrazil dlouhý hřeb do prostoru mezi kostmi, jemuţ dnes anatomie říká Destotŧv
prostor. Hrot hřebu tento prostor roztáhl, ale nic nepřerazil, nanejvýše přerušil mediánní nerv,
v dŧsledku čehoţ se palec křečovitě zkroutil do prohlubně dlaně. Pokud byl kat méně zručný,
hřeb vrazil mezi radius a cubitus. V obou případech však bylo přichycení pevné. Pokud by
byla osoba přibita za dlaně, svalovina by se vahou těla protrhla a oběť by s kříţe spadla.
Pokud jde o nohy, ty se přibíjely rŧzně. Buď byly poloţeny vedle sebe a kaţdá přibitá zvlášť
jedním hřebem, nebo byly překříţeny přes sebe a přibity najednou, u čtverhranných kříţŧ
byly roztaţeny. Provádělo se také ukřiţování hlavou dolŧ v měkkých pŧdách, kdy se tak
těţiště přeneslo a kříţ byl stabilní. V Římské říši zavedli u přibití nohou zvláštnost, ţe nohy
byly umístěny vedle sebe a hřeb projel oběma patami současně, čímţ tělo vypadalo
překříţeno. Rozdíl od křesťanských vyobrazení a techniky popravy na kříţi byl i v tom, ţe na
obrazech nese Jeţíš kříţ v celku, ale v praxi odsouzenec nesl po zbičování na místo popravy
jen vodorovné horní břevno, zvané patibulum. Svislá část zvaná stips jiţ byla zatlučená na
místě popravy do země. Na místě popravy byl odsouzený přivázán k patibulu provazy, nebo
přibit hřeby do zápěstí a toto patibulum s odsouzencem bylo pomocí kladky vytaţeno nahoru,
kde zapadlo do výřezu v stipsu. Po zavěšení byly přibity nohy. Nohy se však nikdy neopíraly
o podpěru jako na svatých obrazech, protoţe by to odporovalo smyslu ukřiţování, kdy se
odsouzenec nemohl vzepřít o podporu a udusil se. Vzepření o hřeby na rukou i nohou bylo
bolestivé. Hrudní koš byl plný vzduchu a nemohl se vyprázdnit. Ukřiţovaným se proto
k urychlení smrti a sníţení trápení, které trvalo i 3 dny, přivazovalo na nohy závaţí, nebo jim
byly přeraţeny kosti holenní a lýtkové na nohou a tím bylo znemoţněno i nepatrné vzepření
k nádechu. Ţidovský zákon rovněţ umoţňoval podávat odsouzenci nápoj otupující mysl, aby
se bolest zmenšila. Vzpomeňme, ţe podle Bible bylo Jeţíšovi podáváno víno smíchané
s drogou a po ukřiţování ocet. Odsouzenec byl ponechán na kříţi, dokud se úplně nerozpadli.
Jako studijní materiál sestavil: Mgr. Ing. Radomír Ščurek, Ph.D. 20