Aktuální bezpečnostní hrozby - FBI

Akt označení osoby či skupiny jako extremistické mŧţe být rovněţ vnímám jako
technika k dosaţení politického cíle (kupříkladu prezentovaná vládami usilujícími o obhájení
svého statusu quo).
Termín extremismus lze rovněţ relativizovat s odvoláním na sociology Wilcoxe
a George, kteří tvrdí, přestoţe se historicky uţití nálepky extremismu vţdy týkalo obou pólŧ
politického spektra, ţe někteří levicově orientovaní členové akademické obce si zjevně přejí
a usilují o změnu referenčního rámce tohoto termínu, kdy by pod tento výraz mimo rámec
sociální přijatelnosti spadala pouze krajní pravice.
Obsah pojmu slova extremismu je ve světě, ve společenských vědách, politické praxi,
v praxi státních orgánŧ, ale i v běţném jazyce chápán velmi odlišně! Vţdy však vyrŧstá
z intolerantních nálad ve společnosti (z nesnášenlivého postoje, neschopnosti nebo neochoty
respektovat cizí přesvědčení, názor, chování, náboţenství a v krajních případech i fyzickou
odlišnost), případně jich vyuţívá ke svým ideologickým nebo mocenským a politickým
cílŧm. V současné době se tak jedná o vţitý výraz pro krajně vyhrocené.
2.1.1 Politický radikalismus
Politický radikalismus lze definovat jako krajně radikální aţ výstřední postoj, který
vztah mezi realitou a poznáním, rozpor mezi svými členy na jedné straně a státem na straně
druhé převádí na jediný problém – na atak vŧči politické moci a na nezákonnou cestu
k uchvácení státní moci.
Politický radikalismus (extremismus) začíná propagandou, demagogií usilující o
zvýšení nespokojenosti se stavem společnosti a fungováním státu, vyvoláváním přímých
sráţek formou provokací a také individuálním terorem se státní mocí. Dochází ke střetnutí a
také k měření sil státu a vlastní výkonné sloţky extremistŧ. Sleduje, zda uţ je schopen
úspěšného boje s orgány státní moci (armáda, policie), zda rozklad a oslabení silových
institucí státu, oslabení jejich stability a jistot, je natolik rozkolísané, ţe lze proti ní s
úspěchem vystoupit v přímém boji. Pro extremní organizaci je v této situaci kaţdé řešení,
které odstraní nespokojenost občanŧ a zejména jejích přívrţencŧ, to nejnebezpečnější.
Zavrhují uplatnění prospěšných návrhŧ státních orgánu. Stupňují své pro stát nepřijatelné
poţadavky a o účinných přijatých opatřeních prohlašují, ţe se jedná o vynucené ústupky a
svŧj sílicí tlak na stát stupňují do maxima. Politický radikalismus je vnímán jako krajní
politický postoj, jenţ nevede k odstranění pravidel politické hry pohybující se v rámci
demokratického právního státu, byť i na jeho okraji.
Jako studijní materiál sestavil: Mgr. Ing. Radomír Ščurek, Ph.D. 39