Ukázka z knihy - Vyšehrad

stra­na mu­sí po­drob­ně znát Sta­li­no­vy ar­gu­men­ty. Ma­sa­ryk ni­jak ne­po­le­mi­zo­val
a s uve­de­ným po­sto­jem se mlč­ky zto­tož­nil. Drti­na teh­dy se­hrál pro bu­douc­nost státu
osu­do­vou ro­li, ne­boť té­měř oka­mži­tě při­pus­til mož­nost pří­pad­né­ho od­stou­pe­ní
ČSR od na­bíd­ky Marsha­llo­va plá­nu. Byl pře­svěd­čen, že je nut­né uči­nit se So­vět­ským
sva­zem za kaž­dou ce­nu do­ho­du a udr­žet ten­to spo­je­nec­ký sva­zek.
Ješ­tě té­hož ve­če­ra před půl­no­cí při­jal Jo­sef Sta­lin v Kre­mlu vlád­ní de­le­ga­ci slože­nou
z před­se­dy vlá­dy Kle­men­ta Gottwal­da, mi­nis­trů Ja­na Ma­sa­ry­ka a Pro­ko­pa
Drti­ny a vel­vy­slan­ců Arnoš­ta Hei­dri­cha a Ji­ří­ho Ho­rá­ka. Za so­vět­skou stra­nu se
jed­ná­ní ve­dle Sta­li­na účast­ni­li mi­nis­tr za­hra­ni­čí Vja­če­slav Mo­lo­tov a praž­ský chargé
d’af­fai­res Mi­chail Bo­drov. Če­s­ko­slo­ven­ská stra­na na úvod kon­sta­to­va­la, že by si
přá­la se Sta­li­nem pro­jed­nat tři zá­le­ži­tos­ti – če­s­ko­slo­ven­sko-fran­couz­skou smlou­vu,
jed­ná­ní me­zi ČSR a SSSR o hos­po­dář­ských a ob­chod­ních vě­cech, ale ta­ké otáz­ku
účas­ti na pa­říž­ské kon­fe­ren­ci o plá­nu hos­po­dář­ské ob­no­vy Ev­ro­py. Gottwald ujis­til
Sta­li­na, „že jsme na po­zvá­ní do Pa­ří­že od­po­vě­dě­li si­ce klad­ně, ale s čet­ný­mi zá­važný­mi
vý­hra­da­mi, kte­ré nám dá­va­jí mož­nost vol­né­ho roz­ho­do­vá­ní. Vlá­da ČSR by­la
roz­hod­nu­ta ihned od­vo­lat své­ho zá­stup­ce, kdy­by se uká­za­lo, že to­ho je tře­ba.“ 7 Stalin
pro­hlá­sil, že Mar­sha­llův plán se uká­zal být jen zá­s­těr­kou vel­mo­cí pro vy­tvo­ře­ní
zá­pad­ní­ho blo­ku, kte­rý by izo­lo­val So­vět­ský svaz. Ozna­čil účast na pa­říž­ské konfe­ren­ci
za „vo­pros druž­by“ a do­dal: „Po­klá­dá­me tu­to věc za otáz­ku zá­sad­ní, na níž
zá­vi­sí va­še přá­tel­ství s SSSR. Půj­de­te-li do Pa­ří­že, do­ká­že­te, že chce­te spo­lu­pů­sobit
při ak­ci na izo­la­ci So­vět­ské­ho sva­zu. Všech­ny slo­van­ské stá­ty od­mí­tly, i Albá­nie
se ne­bá­la od­mít­nout, a pro­to sou­dí­me, že bys­te mě­li své roz­hod­nu­tí zru­šit.“ 8 Po­dle
Arnoš­ta Hei­dri­cha mlu­vil Sta­lin si­ce klid­ně, ale „stá­le s ta­ko­vým dů­ra­zem, aby
účast­ní­ci od pr­vo­po­čát­ku ne­mě­li nej­men­ších po­chyb­nos­tí o tom, že je­ho slo­va jsou
pro nás roz­ka­zem“. 9
Po­dle ofi­ci­ál­ní­ho zá­pi­su se Ma­sa­ryk sna­žil vy­svě­t­lit, že roz­hod­nu­tí o účas­ti na
pa­říž­ské kon­fe­ren­ci vy­chá­ze­lo z ná­ro­do­hos­po­dář­ských záj­mů ČSR a je­jí zá­vi­slos­ti
na su­ro­vi­nách ze Zá­pa­du. Na­víc upo­zor­nil na to, že praž­ská vlá­da by­la ujiš­ťo­vá­na
­Pol­skem, že se pa­říž­ské kon­fe­ren­ce ta­ké zú­čast­ní. Ma­sa­ryk ov­šem Sta­li­na upo­kojo­val,
že Pra­ha ne­ch­ce či­nit nic pro­ti so­vět­ským záj­mům. Kon­sta­to­val, že Sta­li­nův
ná­zor bu­de vlád­ní de­le­ga­ce tlu­mo­čit do Pra­hy a že ne­po­chyb­ně „če­s­ko­slo­ven­ská
vlá­da se po­dle to­ho ihned za­ří­dí“. 10 Po­dle Drti­no­vých vzpo­mí­nek, na roz­díl od ofici­ál­ní­ho
zá­pi­su, mlu­vil Ma­sa­ryk mno­hem pre­g­nant­ně­ji a sám byl s je­ho vy­stou­pením
vel­mi spo­ko­jen. Drti­na byl pře­kva­pen je­ho ote­vře­nos­tí a sta­teč­nos­tí. Na­o­pak
Gottwald se cho­val pří­liš ústup­ně.
Sta­lin kon­sta­to­val, že si­ce ne­po­chy­bu­je o přá­tel­ství Če­s­ko­slo­ven­ska, ale že je
pře­svěd­čen, že by se ČSR svou účas­tí v Pa­ří­ži ne­cha­la zneu­žít ja­ko ná­stroj pro­ti
So­vět­ské­mu sva­zu. Do jed­ná­ní pak vstou­pil Drti­na, kte­rý ubez­pe­čo­val so­vět­ské­ho
vlád­ce o tom, že „ta­ké stra­na, do kte­ré on pa­t­ří, by se ne­účast­ni­la ni­če­ho, co by
7
Ka­rel KAP­LAN – Ale­xan­dra ŠPIRITOVÁ (ed.), ČSR a SSSR 1945–1948, dok. 160, s. 363. Zá­pis o jed­nání
u Sta­li­na 9. 7. 1947 pu­b­li­ko­val ta­ké sám Drti­na v pří­lo­ze svých pa­mě­tí, viz Pro­kop DRTINA, Če­s­ko­sloven­sko
můj osud. II/2, s. 683–690.
8
Ka­rel KAP­LAN – Ale­xan­dra ŠPIRITOVÁ (ed.), ČSR a SSSR 1945–1948, dok. 160, s. 364.
9
La­di­slav Ka­rel FEIERABEND, Po­li­tic­ké vzpo­mín­ky III, s. 467.
10
Karel KAPLAN – Alexandra ŠPIRITOVÁ (ed.), ČSR a SSSR 1945–1948, dok. 160, s. 365. K to­mu srov.
Drti­no­vu osob­ní re­fle­xi to­ho­to jed­ná­ní v Pro­kop DRTINA, Če­s­ko­slo­ven­sko můj osud. II/2, s. 334.
282
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á