Ukázka z knihy - Vyšehrad

a ta­ké do­pad­ne. To je přá­ním nás a to mu­sí být přá­ním všech spra­ved­li­vých ob­čanů
to­ho­to stá­tu.“ 95
Dru­hý den si po­zval Drti­nu na sou­kro­mou au­dien­ci pre­zi­dent Be­neš. Mi­nis­tr sprave­dl­nos­ti
mu po­drob­ně re­fe­ro­val o všem, co se v krčmaň­ském pří­pa­du do­sud zjis­tilo,
a při­dal i ně­kte­ré dal­ší po­li­tic­ké ko­men­tá­ře. Be­neš je­ho zprá­vu po­zor­ně vy­sle­chl
a dá­le ji již ne­ko­men­to­val, po­ho­vo­řil však ote­vře­ně o ne­udr­ži­tel­nos­ti po­mě­rů ve vládě.
Vlád­ní ka­bi­net ztrá­cí ak­ce­schop­nost a do vo­leb se to asi ne­zlep­ší. Pre­zi­dent ta­ké
zdů­raz­nil, že ko­mu­nis­tům již ne­lze ustu­po­vat, „ale že to po­ve­de na­ko­nec ke sráž­ce,
zda jsme si to­ho vě­do­mi a zda jsme na to při­pra­ve­ni“ Ten­to roz­ho­vor ná­hle pře­ru­ši­la
roz­hla­so­vá zprá­va, kte­rá uvá­dě­la, že Ju­ra Sos­nar re­zig­no­val na po­sla­nec­ký man­dát
a slo­žil i všech­ny stra­nic­ké funkce. Be­neš to oko­men­to­val slo­vy: „Pros­tě – ho­di­li ho
přes pa­lu­bu! To je váš ús­pěch!“ Drti­na sou­hla­sil s tím, že se po­da­ři­lo za­sáh­nout KSČ
na cit­li­vém mís­tě, pro­to­že mě­la oka­mži­tě sna­hu se od své­ho po­slan­ce dis­tan­co­vat. 96
Ná­sled­ně se pre­zi­dent a je­ho bý­va­lý ta­jem­ník vrá­ti­li k pro­ble­ma­ti­ce vzta­hů me­zi
KSČ a os­tat­ní­mi stra­na­mi. Be­neš zo­pa­ko­val te­zi, kte­rou v ob­dob­né for­mě ře­kl
Drti­no­vi již na pod­zim: „Jest­li­že zjis­tí­te, že ne­mů­že­te dá­le při­jí­mat od­po­věd­nost za
čin­nost vlá­dy, a jest­li­že mně dvě vlád­ní stra­ny řek­nou, že ne­mo­hou dá­le ve vlá­dě
se­tr­vat, dá mně to pří­le­ži­tost, abych za­sá­hl do vnitř­ní po­li­ti­ky.“ Drti­na od­po­vě­děl,
že jsou při­pra­ve­ni na vše­ch­no a že vě­dí, „že bez utká­ní s ko­mu­nis­ty to ne­půj­de“.
Dá­le po­kra­čo­val ja­kým­si svým osob­ním vy­zná­ním: „Ví­me, že to bu­de vel­mi zlé,
vel­mi těž­ké, ale ne­ní vy­hnu­tí a my vě­ří­me, že to lze vy­hrát a že lze de­mo­kra­cii u nás
udr­žet, bu­dou-li pev­ně dr­žet do­hro­ma­dy všich­ni de­mo­kra­tič­tí či­ni­te­lé! A po­kud jde
o mě, pa­ne pre­si­den­te, já jsem tak roz­hod­nut, že i kdy­by mě to mě­lo stát ži­vot, já ten
boj o de­mo­kra­cii svést mu­sím, já ne­mo­hu ne­čin­ně při­hlí­žet, jak se u nás svo­bo­da
bez bo­je pro­hrá­vá a ztrá­cí. Já to cí­tím ja­ko svou po­vin­nost. A jsem tak při­pra­ven
na vše­ch­no, že i s po­ráž­kou mu­sím po­čí­tat, i na tu mož­nost jsem my­s­lit mu­sil. Jsem
však roz­hod­nut, že bych se od nich za­vřít ne­dal, to bych ra­dě­ji spá­chal se­be­vraž­du.
Ale jak ří­kám, pa­ne pre­si­den­te, vě­řím, že to vy­hra­je­me, půj­de­me-li všich­ni po­hroma­dě.“
97 Drti­na teh­dy na­byl do­jmu, že pre­zi­dent Be­neš bu­de v roz­ho­du­jí­cí chví­li
stát pev­ně na stra­ně ne­ko­mu­nis­tic­kých po­li­ti­ků a ne­ustou­pí žád­né­mu tla­ku. Zne­poko­jo­val
jej pou­ze pre­zi­den­tův špat­ný zdra­vot­ní stav.
Po ná­vště­vě u pre­zi­den­ta se Pro­kop Drti­na vy­dal spo­lu se Zdeň­kem Mar­jan­kem
do Bra­ti­sla­vy, kde měl jed­nat s no­vým po­vě­řen­cem spra­ve­dl­nos­ti Andre­jem Bu­zou
a zú­čast­nit se spo­leč­ných práv­ních po­rad mi­ni­s­ter­stva a po­vě­ře­nec­tva spra­ve­dl­nos­ti.
Šlo teh­dy ze­jmé­na o při­pra­vo­va­né osno­vy ob­čan­ské­ho a trest­ní­ho zá­ko­ní­ku. Bě­hem
své­ho bra­ti­slav­ské­ho po­by­tu byl Drti­na po­zván Já­nem Lich­ne­rem a Jo­ze­fem Lettri­chem,
aby se zú­čast­nil sjez­du De­mo­kra­tic­ké stra­ny. Drti­na tu­to poz­ván­ku ra­dě­ji
ne­při­jal, pro­to­že se obá­val, aby ne­dal ko­mu­nis­tic­ké pro­pa­gan­dě zá­min­ku k ob­vi­nění
z to­ho, že se stý­ká s „re­ak­cí“. Ru­dé prá­vo si však stej­ně tu­to pří­le­ži­tost ujít ne­necha­lo
a 28. led­na 1948 uve­řej­ni­lo pal­co­vé ti­tul­ky kri­ti­zu­jí­cí pak­to­vá­ní slo­ven­ských
de­mo­kra­tů s ná­rod­ní­mi so­cia­lis­ty. Ko­mu­nis­tic­ký de­ník tvrdil, že se při­pra­vo­va­lo
95
Viz Spo­leč­ná če­s­ko-slo­ven­ská di­gi­tál­ní par­la­ment­ní kni­hov­na – ste­no­pro­to­kol 91. schů­ze Ústa­vo­dár­né­ho
ná­rod­ní­ho shro­máž­dě­ní 1946–1948 [on-li­ne]. B. d. [cit. 31. 5. 2010]. Do­stup­ný z WWW: .
96
Pro­kop DRTINA, Če­s­ko­slo­ven­sko můj osud. II/2, s. 457.
97
Tam­též, s. 458.
316
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á