Ukázka z knihy - Vyšehrad

K A P I T O L A J E D E N Á C T Á
V zá­pa­se o de­mo­kra­tic­ké Če­s­ko­slo­ven­sko
O D M Í T N U T Í M A R S H A L L O V A P L Á N U
Jed­ním z kul­mi­nač­ních bo­dů na ces­tě Če­s­ko­slo­ven­ska ke ko­mu­nis­tic­ké dik­ta­tuře
by­ly oka­m­ži­ky, v nichž se roz­ho­do­va­lo o po­ten­ci­ál­ní účas­ti ČSR na Marsha­llově
plá­nu. Jed­na­lo se o plán hos­po­dář­ské ob­no­vy Ev­ro­py, kte­rý vy­hlá­sil ame­ric­ký
mi­nis­tr za­hra­ni­čí Ge­or­ge C. Marsha­ll 5. červ­na 1947 ve svém pro­je­vu na Har­vardově
­uni­ver­zi­tě. Praž­ská vlá­da by­la spo­lu s os­tat­ní­mi ev­rop­ský­mi ze­mě­mi po­zvá­na
na usta­vu­jí­cí kon­fe­ren­ci v Pa­ří­ži dne 12. čer­ven­ce 1947. 1 Gottwal­do­va vlá­da jed­nala
po­pr­vé o Marsha­llo­vě plá­nu na své taj­né schů­zi 24. červ­na 1947. Na návrh Ja­na
Ma­sa­ry­ka se pak 4. čer­ven­ce 1947 jed­no­my­sl­ně vy­slo­vi­la (včet­ně zá­stup­ců KSČ) pro
při­je­tí po­zvá­ní na pa­říž­skou kon­fe­ren­ci. Zá­ro­veň by­lo roz­hod­nu­to, že před­sed­nic­tvo
vlá­dy ur­čí 7. čer­ven­ce 1947 na tu­to kon­fe­ren­ci de­le­ga­ci a dá jí po­třeb­né in­struk­ce. 2
To­to roz­hod­nu­tí vy­chá­ze­lo pře­de­vším z na­lé­ha­vých po­třeb ná­rod­ní­ho hos­podář­ství,
vel­kou ro­li však hrá­ly i kon­zul­ta­ce s pol­ský­mi před­sta­vi­te­li, kte­ří avi­zova­li
svůj zá­jem o účast na Marsha­llo­vě plá­nu. V Pra­ze by­li na ná­vště­vě před­se­da
pol­ské vlá­dy Jó­zef Cy­ran­kie­wicz a mi­nis­tr prů­my­slu a ob­cho­du Hi­la­ry Minc. Oba
po­tvrzo­va­li, že Pol­sko po­zvá­ní do Pa­ří­že při­jme. Drti­na sly­šel tu­to in­for­ma­ci spo­lu
s Rip­kou pří­mo od Min­ce na za­hrad­ní par­ty na pol­ské am­ba­sá­dě. Urči­tou zdr­žen­livost
ze­jmé­na u Gottwal­da a dal­ších mi­nis­trů za KSČ však vy­vo­lá­va­la sku­teč­nost, že
po­zvá­ní na kon­fe­ren­ci ne­při­jal So­vět­ský svaz. Když se však Gottwald sna­žil zí­s­kat
in­for­ma­ce z Moskvy, jak po­stu­po­vat ve vě­ci Marsha­llo­va plá­nu, do­stal od­po­věď,
že žád­né kon­krét­ní po­ky­ny ne­exi­s­tu­jí. Moskva na po­čát­ku čer­ven­ce 1947 vá­ha­la,
k ame­ric­ké ini­cia­ti­vě zau­jí­ma­la si­ce ne­ga­tiv­ní sta­no­vi­s­ko, na dru­hé stra­ně zva­žo­va­la,
zda by ne­by­lo vý­hod­něj­ší se kon­fe­ren­ce zúčast­nit, jed­ná­ní zkom­pli­ko­vat, za­brá­nit
jed­no­my­sl­né­mu při­je­tí plá­nu a pak de­mon­st­ra­tiv­ně ode­jít. Hos­po­dář­ské záj­my ČSR
však jed­no­znač­ně ho­vo­ři­ly ve pro­s­pěch za­po­je­ní se do Marsha­llo­va plá­nu. 3 Drti­na
poz­dě­ji při­pus­til, že sám v té do­bě ne­měl úpl­ně přes­nou před­sta­vu o vzni­ku a ob­sahu
Marsha­llo­va plá­nu, ne­boť teh­dy pří­liš ne­sle­do­val ak­tu­ál­ní me­zi­ná­rod­ní po­li­ti­ku.
1
K pro­ble­ma­ti­ce Marsha­llo­va plá­nu a jed­ná­ní o účas­ti ČSR viz Ru­dolf JIČÍN – Ka­rel KAP­LAN – Ka­rel
KRÁTKÝ – Ja­ro­slav ŠILAR (ed.), Če­s­ko­slo­ven­sko a Marsha­llův plán. Sbor­ník do­ku­men­tů. Se­ši­ty ÚSD. Sv. 1.
Pra­ha 1992. Dá­le též Jin­dřich DEJMEK a kol., Marsha­llův plán. Še­de­sát let po­té. Pra­ha 2007; Zde­něk VESE­
LÝ, Marsha­llův plán a Če­s­ko­slo­ven­sko. Pra­ha 1987; Vá­c­lav VEBER, Osu­do­vé úno­ro­vé dny. Pra­ha 2008,
s. 81–116; Pe­tr PROKŠ, Če­s­ko­slo­ven­sko na roz­ces­tí: Marsha­llův plán a únor 1948. Slo­van­ský pře­hled, roč.
ILXXX, č. 2, 1993, s. 170­–183.
2
Ka­rel KAP­LAN – Ale­xan­dra ŠPIRITOVÁ (ed.), ČSR a SSSR 1945–1948. Do­ku­men­ty me­zi­vlád­ních jedná­ní.
Brno 1997, dok. 158, s. 360­–361.
3
K to­mu viz např. Vá­c­lav VEBER, Osu­do­vé úno­ro­vé dny, s. 87–88.
278
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á