Ukázka z knihy - Vyšehrad

Ná­sled­ně Drti­na do­pl­nil své dří­věj­ší vý­kla­dy krčmaň­ské­ho pří­pa­du. Infor­mo­val
vlá­du o gra­fo­lo­gic­kých po­sud­cích pís­ma na ba­líč­cích a o tom, že se Ju­ra Sos­nar dal
28. led­na 1948 do­bro­vol­ně k dis­po­zi­ci vy­še­t­řu­jí­cí­mu soud­ci v Olo­mou­ci. By­lo proti
ně­mu for­mál­ně za­há­je­no še­t­ře­ní a by­la na něj uva­le­na řád­ná vy­še­t­řo­va­cí vaz­ba.
Pro­ti Pro­ko­pu Drti­no­vi vy­stou­pil mi­nis­tr Ale­xej Če­pič­ka, kte­rý byl sám do to­ho­to
pří­pa­du za­ple­ten. Pro­tes­to­val pro­ti to­mu, že uve­de­ná kau­za by­la ode­brá­na kraj­skému
stát­ní­mu zá­stup­ci Ka­rlu Tur­ko­vi. Drti­na mu ne­dů­vě­řo­val, pro­to­že šlo o ko­munis­tu,
a na­víc s ním by­la spo­je­na ne­bla­há zku­še­nost z vý­sle­chů pří­sluš­ní­ků ges­ta­pa
bě­hem re­tri­bu­ce.
Na Drti­no­vo vy­stou­pe­ní za­re­a­go­val od­po­le­d­ne Kle­ment Gottwald, kte­rý po­žado­val,
aby mi­nis­tr spra­ve­dl­nos­ti od­vo­lal své údaj­né tvr­ze­ní, „že ve Sbo­ru ná­rod­ní
bez­peč­nos­ti jsou lum­po­vé, zlo­čin­ci, gau­ne­ři a ges­ta­pá­ci“. Drti­na prý ta­ké věš­til
KSČ špat­ný ko­nec, Gottwald v tom však spa­t­řo­val „jen zá­blesk ži­vo­čiš­né ne­ná­vis­ti
ur­či­tých kru­hů vů­či ko­mu­nis­tic­ké stra­ně, kte­rá je dnes ve­li­kou stra­nou pra­cu­jí­cího
li­du a je vý­hrad­ně ve služ­bách pra­cu­jí­cí­ho li­du a slou­ží jen je­mu. Ji­nak by chtěl
před­se­da ra­di­ti mi­nis­tru spra­ve­dl­nos­ti, když už se dal na ře­me­slo pro­ro­ko­vá­ní, aby
byl opa­tr­něj­ší ve svých pro­roc­tvích.“ Gottwald pak po­kra­čo­val in­ter­pre­ta­cí mostec­ké
afé­ry, kte­rá by­la v pří­mém roz­po­ru s fak­ty, jež uve­dl Drti­na. Pro­jev za­kon­čil
vý­hrůž­kou, že po­kud ne­pře­sta­ne skan­da­li­zo­vá­ní StB, mo­hli by ko­mu­nis­té ce­lý případ
od­ha­lit před ve­řej­nos­tí „se vše­mi je­ho sou­vi­slost­mi“. 105 K Drti­no­vě kri­ti­ce Stát­ní
bez­peč­nos­ti se však při­po­ji­li i so­ci­ál­ní de­mo­krat Vá­c­lav Ma­jer, li­do­vec Adolf Procház­ka
a slo­ven­ský de­mo­krat Šte­fan Koč­va­ra. Na­o­pak na Gottwal­do­vu a No­s­ko­vu
stra­nu se při­klo­nil Lud­vík Svo­bo­da. Po ná­sle­du­jí­cí únav­né de­ba­tě pro­hlá­sil Hu­bert
Rip­ka, že zde po­strá­dá vů­li vy­ře­šit spor­né vě­ci do­ho­dou a že již fak­tic­ky ne­exi­s­tuje
spo­lu­prá­ce Ná­rod­ní fron­ty. Kle­ment Gottwald po­kra­čo­val ve svých ne­po­kry­tých
vý­hrůž­kách, na ad­re­su slo­ven­ských de­mo­kra­tů po­zna­me­nal, že by mě­li být vel­mi
opa­tr­ní, ne­boť na Slo­ven­sku ješ­tě bu­dou pro­bí­hat pro­ce­sy.
Ve svém zá­vě­ru k ce­lé roz­pra­vě Drti­na zdů­raz­nil, že Gottwald pře­krou­til je­ho
slo­va. Po­přel, že by ho­vo­řil o tom, že se Sbor ná­rod­ní bez­peč­nos­ti sklá­dá ze sa­mých
gau­ne­rů a zlo­čin­ců. Šlo mu jen o to, „aby Sbor ná­rod­ní bez­peč­nos­ti byl očiš­těn od
ně­ko­li­ka gang­s­ter­ských a ges­ta­pác­kých ži­vlů, kte­ří se do ně­ho vlou­di­li v re­vo­luč­ních
dnech a chtě­jí v něm prak­ti­ko­vat své me­tho­dy. To je pře­ce po­ža­da­vek, kte­rý mu­sí bý­ti
v záj­mu nás všech.“ Dá­le Drti­na od­mí­tl, že by pro­ro­ko­val špat­ný ko­nec KSČ, ta­kový
osud če­ká jen to­ho, kdo po­uží­vá ges­ta­pác­kých a gang­s­ter­ských me­tod. 106 Drti­na
ta­ké ozná­mil, že již uči­nil opa­t­ře­ní, aby ná­lez zbra­ní byl vy­lou­čen z trest­ní­ho ří­ze­ní
ve vě­ci kra­bič­ko­vé­ho aten­tá­tu. Vy­še­t­řo­vá­ní ile­gál­ní­ho skla­du zbra­ní by­lo již té­měř
skon­če­no a mi­nis­tr spra­ve­dl­nos­ti před­po­klá­dal, že do­jde co nej­dří­ve k ve­řej­né­mu
pro­ce­su. Drti­na ta­ké zdů­raz­nil, že dů­vo­dů pro ne­dů­vě­ru vů­či mi­ni­s­ter­stvu vni­tra
je ce­lá řa­da a ne­jde jen o ty, kte­ré by­ly do­sud zmí­ně­ny. Pou­ká­zal na vy­uží­vá­ní přísluš­ní­ků
ges­ta­pa ja­ko svěd­ků, ze­jmé­na pro­ti růz­ným ve­řej­ným a po­li­tic­kým či­ni­telům.
Zmí­nil se i o Be­dři­chu Po­kor­ném, jenž měl ode­jít ze zpra­vo­daj­ské služ­by, ale
ten­to slib ne­byl splněn, pro­to­že se stal šé­fem je­jí­ho slo­ven­ské­ho od­dě­le­ní. Drti­na též
105
NA, f. 100/24, sv. 39, a. j. 828, zá­pis o taj­né čás­ti 133. schů­ze tře­tí vlá­dy, 13. 2. 1948. Gottwal­do­vo vy­stoupe­ní
k mos­tec­ké afé­ře viz též Mi­ro­slav BOUČEK – Mi­lo­slav KLIMEŠ, Dra­ma­tic­ké dny úno­ra 1948, s. 69­–73.
Pod­stat­né pa­sá­že ze zá­pi­su vlá­dy jsou za­řa­ze­ny v Ka­rel KAP­LAN, Ne­kr­va­vá re­vo­lu­ce, s. 149­–152.
106
NA, f. 100/24, sv. 39, a. j. 828, zá­pis o taj­né čás­ti 133. schů­ze tře­tí vlá­dy, 13. 2. 1948.
320
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á