Ukázka z knihy - Vyšehrad

Obálka krabičky
s výbušninou
adresovanou
ministru Drtinovi
Zdroj: archiv autora
ve­řej­nost pro­ti KSČ. V po­dob­ném du­chu psa­lo ná­sle­du­jí­cí den Ru­dé prá­vo. Ná­rodně­so­cia­lis­tic­ké
Svo­bod­né slo­vo na­o­pak po­zna­me­na­lo: „Ať je vý­sle­dek še­t­ře­ní ja­kýko­liv,
zůs­tá­vá fak­tem, že aten­tát měl po­stih­nout oso­by, kte­ré v po­sled­ních dnech by­ly
po­sta­ve­ny na pra­nýř ne­ná­vist­nou kam­pa­ní. My­sl aten­tát­ní­ko­va ne­bo je­ho fan­ta­zie
by­la ří­ze­na pod­ně­ty tou­to kam­pa­ní ži­ve­ný­mi.“ 50 Stej­né hod­no­ce­ní za­u­jal ná­sled­ně
po­sla­nec­ký klub ná­rod­ně­so­cia­lis­tic­ké stra­ny, kte­rý aten­tát od­sou­dil a ozna­čil jej za
dů­sle­dek ne­bý­va­lé­ho roz­či­lo­vá­ní a agi­tač­ních me­tod po­sled­ních týd­nů. 51
Ta­ké Pro­kop Drti­na, plá­no­va­ná oběť aten­tá­tu, se k to­mu­to pří­pa­du ve­řej­ně vy­jádřil
ob­dob­ným způ­so­bem a pří­mo za­re­a­go­val na před­cho­zí vy­stou­pe­ní Ru­dol­fa Slánské­ho.
Ve svém pro­je­vu v Mni­cho­vě Hra­diš­ti se Drti­na po­zas­ta­vil nad ta­ko­vý­mi
vý­ro­ky a po­lo­žil otáz­ku, zda je pří­pad­ný aten­tát na se­kre­tá­ře a služ­ky ně­co mé­ně
za­vr­že­ní­hod­né­ho než útok na čle­ny vlá­dy. Ta­ko­vý vý­rok je na­víc vel­mi přek­va­pi­vý
u před­sta­vi­te­le stra­ny, jež se po­va­žu­je za je­di­né­ho ochrán­ce so­ci­ál­ně sla­bých ob­čanů.
Pro­kop Drti­na dá­le pro­hlá­sil: „Ne­vím, kdo je vi­nen. Vě­řím, že ne­ní vin­na ko­munis­tic­ká
stra­na, ale ta­to stra­na ne­se od­po­věd­nost za to, že se ta­ko­vým způ­so­bem
za­ča­lo o mi­nis­trech psát a uka­zo­vat na ně prstem. Chci vás ujis­tit, že se semk­ne­me
do­hro­ma­dy ješ­tě ví­ce a že žád­né­mu ná­si­lí ne­ustou­pí­me… Boj o podsta­tu sa­mé de­mokra­cie
vchá­zí v těch­to dnech do no­vé­ho sta­dia…“ 52
Krát­ce po aten­tá­tu na­bí­dlo opět mi­ni­s­ter­stvo vni­tra Pro­ko­pu Drti­no­vi po­li­cejní
ochra­nu ve for­mě „jed­no­ho až dvou ci­vil­ních or­gá­nů stát­ní bez­peč­nos­ti“, což
mi­nis­tr spra­ve­dl­nos­ti stej­ně ja­ko v mi­nu­los­ti od­mí­tl. 53 Když stej­nou na­bíd­ku ob­dr­žel
Pe­tr Zen­kl, rov­něž o ni žád­ný zá­jem ne­pro­je­vil. 54 Drti­na me­zi­tím ob­dr­žel řa­du blaho­přá­ní
k to­mu, jak šťast­ně vy­vá­zl z ne­dáv­né­ho po­ku­su o aten­tát. Me­zi gra­tu­lan­ty
50
Cit. dle Pro­kop DRTINA, Če­s­ko­slo­ven­sko můj osud. II/2, s. 371–372.
51
Viz Ota HORA, Svě­dec­tví o pu­či II, s. 49.
52
Cit. dle Ota HOLUB, Smrt ze zá­lo­hy. Pra­ha 1978, s. 223.
53
NA, f. P. Drti­na, k. 24, sign. 7-36-2-1, ochra­na ústav­ních či­ni­te­lů, 13. 9. 1947. K to­mu srov. Pro­kop DRTI­
NA, Če­s­ko­slo­ven­sko můj osud. II/2, s. 373.
54
Jož­ka PEJSKAR (ed.), Praž­ský pri­má­tor, s. 60.
294
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á