Ukázka z knihy - Vyšehrad

mi­nis­tr spra­ve­dl­nos­ti dá pří­sluš­ným or­gá­nům po­kyn, aby za­há­ji­ly pří­prav­né ří­ze­ní
pro­ti Pra­vo­mi­lu Rei­chlo­vi. Ten­to návrh vlá­da schvá­li­la. Po­li­tic­ké na­pě­tí se pře­ne­slo
ná­sle­du­jí­cí den i na schů­zi Ná­rod­ní fron­ty, kte­rá mě­la pro­jed­nat spor­né bo­dy ústavy
a otáz­ku na­ča­so­vá­ní par­la­ment­ních vo­leb. Ná­rod­ní so­cia­lis­té po­ža­do­va­li co nejdří­věj­ší
ter­mín vo­leb, bez ohle­du na stá­le chy­bě­jí­cí kon­sen­zus ve vě­ci no­vé ústa­vy.
Účast­ní­ci jed­ná­ní se na ter­mí­nu vo­leb ne­do­ho­dli.
Krčmaň­ský ani mos­tec­ký pří­pad na­ko­nec ne­by­ly vi­nou ko­mu­nis­tic­ké­ho pře­vra­tu
řád­ným způ­so­bem do­ře­še­ny. Po­s­ti­hu se ne­do­čka­li sku­teč­ní pa­cha­te­lé kra­bič­ko­vé­ho
aten­tá­tu ani strůj­ci po­li­cej­ních pro­vo­ka­cí v mos­tec­ké afé­ře. Pro­ces s ob­vi­ně­ný­mi
ak­té­ry mos­tec­ké­ho pří­pa­du se od­eh­rál až po úno­ru 1948 – pl­ně v re­žii ko­mu­nis­tic­ké
mo­ci. Před sou­dem se tak ta­to kau­za in­ter­pre­to­va­la ja­ko re­ál­ná pří­pra­va pro­ti­stát­ní­ho
spik­nu­tí, ni­ko­liv ja­ko dů­sle­dek pro­vo­ka­ce StB a OBZ. 100 Krčmaň­ská afé­ra vy­vo­lá­vá
dod­nes otáz­ky, kdo stál v po­za­dí za ne­úspěš­ným aten­tá­tem. Exi­s­tu­je do­kon­ce te­o­rie,
že byl při­pra­ven so­vět­skou taj­nou služ­bou, prav­dě­po­dob­něj­ší se však zdá být předpo­klad,
že šlo o ak­ti­vi­tu izo­lo­va­né sku­pi­ny ra­di­kál­ních ko­mu­nis­tů z Olo­mouc­ka. 101
Z A Č Á T E K Ú N O R O V É V L Á D N Í K R I Z E
Vni­t­ro­po­li­tic­ké na­pě­tí od led­na 1948 ne­bý­va­le ros­tlo, ne­pro­bě­hlo je­di­né za­se­dá­ní
vlá­dy či Ná­rod­ní fron­ty, na němž by ne­do­šlo k prud­ké kon­tro­ver­zi. Na své schů­zi
10. úno­ra 1948 se vlá­da vrá­ti­la k pro­jed­ná­vá­ní pla­tů ve­řej­ných a stát­ních za­městnan­ců.
Mi­nis­tři za ná­rod­ně­so­cia­lis­tic­kou, li­do­vou a De­mo­kra­tic­kou stra­nu zno­vu
od­mí­tli osno­vu na­vr­že­nou po do­ho­dě s ÚRO mi­nis­trem fi­nan­cí Ja­ro­mí­rem Do­lanským
a zno­vu svor­ně pod­po­ři­li návrh mi­nis­tra vý­ži­vy Vá­c­la­va Ma­je­ra. Vět­ši­nou
pat­nác­ti hla­sů byl Ma­je­rův návrh při­jat. Za­se­dá­ní se při­tom účast­ni­li i zá­stup­ci
od­bo­rů, je­jichž jmé­nem vy­stou­pil po hla­so­vá­ní Anto­nín Zá­po­toc­ký, kte­rý va­roval,
že ta­to otáz­ka bu­de v nej­bliž­ší do­bě pře­dlo­že­na ce­los­tát­ní­mu sjez­du zá­vod­ních
rad a od­bo­ro­vých or­ga­ni­za­cí, jenž byl ná­sled­ně svo­lán na 22. úno­ra. Již v prů­bě­hu
roz­pra­vy za­re­a­go­val na to­to pro­hlá­še­ní Pro­kop Drti­na, kte­rý kon­sta­to­val: „Dnes
by­la vlá­da před­se­dou ÚRO po­sta­ve­na do si­tua­ce, že se jí ře­klo, že buď při­jme ur­čitý
návrh ja­ko dik­tát, ne­bo udě­lá ně­co ji­né­ho, ale pak to bu­de mí­ti ur­či­té ná­sled­ky,
o kte­rých si mi­nis­tr ne­mů­že ani do­b­ře před­sta­vi­ti, ja­ké ma­jí bý­ti. (Zá­po­toc­ký si­ce)
žá­dal vlá­du, aby pro­jev ne­chá­pa­la ja­ko hroz­bu, ale řeč­ník ne­ví, jak by jej mo­hla
ji­nak chá­pa­ti…“ 102 Vlá­da pak ješ­tě dlou­ze di­s­ku­to­va­la o osno­vě zá­ko­na o pře­ve­de­ní
smluv­ních za­měst­nan­ců do slu­žeb­ní­ho po­mě­ru. Drti­na na­vr­ho­val, aby zá­kon na­byl
100
V květ­nu 1948 byli Pra­vo­mil Rei­chl, Šte­fan Kar­vá­nek a Pa­vel Ba­bec od­sou­ze­ni k tres­tu smr­ti, Rei­chlo­vi
byl po­slé­ze trest změ­něn na do­ži­vo­tí a Kar­ván­ko­vi v od­ně­tí svo­bo­dy na pat­náct let. Řa­da dal­ších osob by­la
od­sou­ze­na k ně­ko­li­ka­le­tým či mno­ha­mě­síč­ním tres­tům vě­ze­ní.
101
Po úno­ro­vém pře­vra­tu 1948 by­li trest­ně stí­há­ni ni­ko­liv sku­teč­ní vi­ní­ci aten­tá­tu, ale pra­cov­ní­ci jus­ti­ce,
kte­ří se před­tím ve vy­še­t­řo­vá­ní to­ho­to pří­pa­du an­ga­žo­va­li – Zde­něk Mar­jan­ko a Fran­ti­šek Do­le­žel. Mar­janko
do­kon­ce 11. 5. 1949 ze­mřel za přes­ně ne­vy­jas­ně­ných okol­nos­tí ve vaz­bě (údaj­ně spá­chal ve vě­ze­ní StB
v Pra­ze-Ru­zy­ni se­be­vraž­du obě­še­ním). Do­le­žel byl pro­puš­těn na svo­bo­du v ro­ce 1955 po od­py­ká­ní ulo­že­ného
tres­tu. Blí­že viz Pro­kop TOMEK, „Pří­pad Dr. Do­le­žel a spol.“ – va­zeb­ní pod­mín­ky osob „Pří­pa­du Krčmaň“.
In: La­di­sla­va KREMLIČKOVÁ (ed.), Se­cu­ri­tas im­pe­rii 7. Sbor­ník k pro­ble­ma­ti­ce bez­peč­nost­ních služeb.
Pra­ha 2001, s. 12–35.
102
Cit. dle Ka­rel KAP­LAN, Ne­kr­va­vá re­vo­lu­ce, s. 148.
318
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á