You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
hned vzápětí přesvědčit při krátké audienci u prezidenta. 57 Je zvláštní, že ačkoliv na<br />
podzim 1947 národní socialisté mysleli na budování neformálních informačních<br />
kanálů a domluvili si přímé spojení s prezidentovou manželkou, v průběhu vládní<br />
krize v únoru 1948 jeho využití v podstatě selhalo.<br />
Policejní vyšetřování krabičkového atentátu bylo zahájeno ve velkém a efektním<br />
stylu. Do akce byly údajně nasazeny čtyři stovky policistů a veřejnost byla prostřednictvím<br />
tisku zásobena každou zjištěnou maličkostí. Vyšetřovatelé zjistili podobu<br />
muže, který balíčky podal na poštovním úřadě v Ostrovní ulici v Praze, a na tomto<br />
základě pak začalo masové pátrání. Bezpečnost nakonec došla k závěru, že výrobcem<br />
krabiček byl vršovický obuvník Stanislav Pilař, který údajně zhotovil několik<br />
desítek úplně stejných dřevěných kazet. Ministerstvo vnitra vypsalo půlmilionovou<br />
odměnu, která měla být vyplacena tomu, kdo by svým upozorněním uvedl policii na<br />
stopu nebo jinak přispěl k dopadení pachatele neúspěšného atentátu. Svou odměnu<br />
ve výši sto tisíc korun vypsala také národněsocialistická strana.<br />
Dne 15. září 1947 našli rybáři v jedné vltavské tůni v Braníku balíček, který<br />
obsahoval několik náloží TNT, zápalníky a zápalné šňůry. Podle odborného posudku<br />
se jednalo o totožnou třaskavinu, kterou obsahoval pekelný stroj v krabičkách.<br />
Odhadovalo se, že se balíček nacházel ve vodě maximálně tři dny. Policie také s velkou<br />
slávou oznámila výsledky svého pátrání, že fiktivní firma a adresa odesílatele<br />
balíčků (parfumerie K. Malý/Malá) nejsou zcela vymyšlené a že v Praze dříve existovalo<br />
mydlářství Anny Malé. V kinech se promítal dokumentární film ukazující<br />
doličné předměty a podrobně popisující okolnosti neúspěšného atentátu. Film měl<br />
posloužit k tomu, aby se případní svědci rozpomněli na důležité skutečnosti a sdělili<br />
je bezpečnostním orgánům. Od 20. září 1947 se však již nová zjištění neobjevovala<br />
a policie se pak k případu přestala vyjadřovat.<br />
Drtinovo očekávání, že policejní šetření povede ke zdárnému konci, rychle sláblo.<br />
Jeho důvěra v branickou stopu „byla nejen podlomena chováním komunistických<br />
politiků i psaním jejich novin, ale stala se … nyní přímo podezřelá, že je to stopa<br />
nepravá, policií nebo někým nad ní záměrně zkonstruovaná za tím účelem, aby<br />
celé vyšetřování uvázlo. Čím dál tím více vzrůstalo naše podezření, že je vyšetřování<br />
záměrně řízeno do slepé uličky a že policie rozhodla svou údajnou stopu utopit<br />
v bahně branických vltavských tůní.“ 58 Také jeho přítel, nejvyšší státní zástupce<br />
Jaroslav Drábek, v hodnověrnost branického nálezu nevěřil, neboť „bylo zjištěno, že<br />
řečená tůň je několik metrů hluboká, a lidé, kteří domnělé třaskaviny vylovili, nedovedli<br />
vysvětlit, jak to v tak hluboké a špinavé vodě provedli. Nápadné bylo, že policie<br />
nepřestávala tvrdit, že skříňky byly vyrobeny v Praze a že výrobce je znám. Také<br />
jsme už věděli, že Pilařovy krabice se od krabic s pekelnými stroji značně lišily.“ 59<br />
Dne 25. září 1947 vydal klub národněsocialistických poslanců usnesení, v němž<br />
konstatoval, že vyšetřování pokusu o atentát postupuje velmi pomalu, a uložil členům<br />
bezpečnostního výboru, aby zjistili, v jakém stadiu se šetření nachází, aby požádali<br />
ministra vnitra Noska o rychlé a svědomité pátrání a aby byla brzo podána zpráva<br />
jak bezpečnostnímu výboru sněmovny, tak i veřejnosti. Dne 7. října 1947 vystoupil<br />
57<br />
AÚSD, f. H. Ripka, k. 45, a. j. 1541, záznam o rozhovoru s paní Benešovou a prezidentem republiky,<br />
6. 11. 1947.<br />
58<br />
Prokop DRTINA, Československo můj osud. II/2, s. 397.<br />
59<br />
Jaroslav DRÁBEK, Z časů dobrých i zlých, s. 130.<br />
296<br />
|<br />
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á