Ukázka z knihy - Vyšehrad

ve stra­ně a je váž­nou pře­káž­kou pro dal­ší vý­voj stra­ny na Olo­mouc­ku. Zá­važ­né je,
že sou­dr. Sos­nar opě­tov­ně ne­správ­ně in­for­mo­val ve­dou­cí funk­cio­ná­ře stra­ny (soud.
No­s­ka) a ješ­tě v po­sled­ních dnech pro­hlá­sil jed­no­znač­ně, že stra­na se ne­mu­sí obávat
žád­ných ne­pří­jem­ných pře­kva­pe­ní v sou­vi­slos­ti s je­ho čin­nos­tí, a to vše, ač­ko­liv
vě­děl, že je­ho tvr­ze­ní ne­ní prav­di­vé.“ Inter­ní ma­te­ri­ál kon­sta­to­val, že by Sos­nar mo­hl
být trest­ně stí­hán pro pře­cho­vá­vá­ní zbra­ní, pro pod­vo­dy (ze­jmé­na ve vzta­hu k je­ho
údaj­né par­ty­zán­ské čin­nos­ti), pro krá­de­že a zpro­ne­vě­ry, do­kon­ce snad i pro kon­fident­ství.
Aten­tát na mi­nis­try byl ozna­čen za pro­vo­ka­ci, „ať již jej spá­chal kdo­ko­li“. 89
Již v pro­sin­ci 1947 při­pra­vo­va­lo ve­de­ní KSČ in­ter­pe­la­ci na mi­nis­tra Drti­nu, kte­rá
mě­la pro­ká­zat na­ru­šo­vá­ní po­li­cej­ní­ho vy­še­t­řo­vá­ní kra­bič­ko­vé­ho aten­tá­tu ze stra­ny
jus­tič­ních or­gá­nů. Vý­sled­ný text in­ter­pe­la­ce pře­dlo­žil po­sla­nec Jo­sef Zu­za­ňák, který
se do­tá­zal na tři otáz­ky. Žá­dal in­for­ma­ce, jak da­le­ko po­kro­či­lo še­t­ře­ní stát­ní­ho
za­stu­pi­tel­ství v Olo­mou­ci a dá­le ja­kou sou­vi­slost má krčmaň­ský pří­pad s po­ku­sem
o aten­tát na tři čle­ny vlá­dy. Na zá­věr se Zu­za­ňák do­ta­zo­val, proč soud­ní or­gá­ny
od­mít­ly dát zprá­vu o vý­sled­ku vy­še­t­řo­vá­ní v Krčma­ni bez­peč­nost­ním or­gá­nům,
ač­ko­liv ná­rod­ně­so­cia­lis­tic­ký tisk byl in­for­mo­ván ve­li­ce po­drob­ně.
Před za­se­dá­ním par­la­men­tu ur­če­ným pro po­sla­nec­ké in­ter­pe­la­ce Pro­kop Drti­na
svo­lal na so­bo­tu 17. led­na prv­ní po­ra­du se Zdeň­kem Mar­jan­kem a stát­ním zá­stupcem
Fran­tiš­kem Do­le­že­lem. Do­ho­dli se, že mu při­pra­ví pí­sem­né pod­kla­dy pro je­ho
vy­stou­pe­ní ve sně­mov­ně. Ve­čer ná­sle­du­jí­cí­ho dne se ko­na­la v Mar­jan­ko­vě by­tě
dal­ší schůz­ka, při kte­ré de­tail­ně pro­bra­li ce­lý krčmaň­ský pří­pad a vy­jas­ni­li konkrét­ní
ob­sah mi­nis­t­ro­vy od­po­vě­di. Do ur­či­té mí­ry při­chá­ze­la teh­dy ta­to in­ter­pe­la­ce
ne­vhod, pro­to­že vy­še­t­řo­vá­ní Ja­na Kop­ky a je­ho spo­leč­ní­ků zhru­ba od po­lo­vi­ny prosin­ce
ne­při­ne­slo žád­né no­vé sku­teč­nos­ti. O po­dá­ní ob­ža­lo­by na ty­to oso­by však ani
tak ne­by­lo po­chyb. Drti­na si však kla­dl otáz­ku, jak na­lo­žit s no­vý­mi in­for­ma­ce­mi
o taj­ném skla­du zbra­ní v Olo­mou­ci. Šlo o sku­teč­nos­ti ve­li­ce zá­važ­né, kte­ré mo­hly
být vel­kým va­ro­vá­ním pro ve­řej­nost. Na dru­hé stra­ně s vy­še­t­řo­vá­ním kra­bič­ko­vé­ho
aten­tá­tu pří­mo ne­sou­vi­se­ly a nic k to­mu­to pří­pa­du ne­při­ná­še­ly.
Pro­kop Drti­na se nej­pr­ve roz­ho­dl, že o na­le­ze­ných zbra­ních v par­la­men­tu ho­vo­řit
ne­bu­de. Zde­něk Mar­jan­ko a Fran­ti­šek Do­le­žel však s tím­to je­ho po­sto­jem po­le­mizo­va­li,
je­ho zdr­žen­li­vost vů­bec ne­mo­hli po­cho­pit. Sna­ži­li se ta­ké Drti­nu pře­svědčit,
že sou­vi­slost me­zi ná­le­zem zbra­ní a kra­bič­ko­vým aten­tá­tem exi­s­tu­je. Tím­to
spo­je­ním pro ně by­la oso­ba Aloi­se Za­ple­ta­la, jenž pro­ka­za­tel­ně fi­gu­ro­val v obou
pří­pa­dech. Oba ta­ké ar­gu­men­to­va­li tím, že v dů­sled­ku sen­zač­ní­ho od­ha­le­ní by se
mo­hli při­hlá­sit no­ví svěd­ci, kte­ří by vě­dě­li o do­sud ješ­tě ne­z­ná­mých okol­nos­tech.
Olo­mouc­ké stát­ní za­stu­pi­tel­ství na­víc při­pra­vo­va­lo žá­dost imu­nit­ní­mu vý­bo­ru sněmov­ny
o vy­dá­ní po­slan­ce Ju­ry Sos­na­ra k trest­ní­mu stí­há­ní. I z to­ho dů­vo­du by by­lo
vhod­něj­ší, aby mi­nis­tr spra­ve­dl­nos­ti o ce­lé zá­le­ži­tos­ti ote­vře­ně in­for­mo­val. Drti­na
na­ko­nec pro­hlá­sil, že se de­fi­ni­tiv­ně roz­hod­ne po dal­ším uvá­že­ní ce­lé vě­ci a po­dle
vý­vo­je zbý­va­jí­cích dvou dnů.
Z je­ho ini­cia­ti­vy se pak rá­no 20. led­na 1948 před za­se­dá­ním vlá­dy usku­teč­ni­la
po­ra­da ná­rod­ně­so­cia­lis­tic­kých mi­nis­trů v kan­ce­lá­ři Pe­tra Zen­kla. Pro­kop Drti­na
po­psal svým ko­le­gům no­vá od­ha­le­ní v Olo­mou­ci a svě­řil se jim se svou po­chyb­ností,
zda má o těch­to vě­cech ho­vo­řit v par­la­men­tu. Na Pe­tra Zen­kla, Ja­ro­sla­va Strán­
89
NA, f. 100/24, sv. 59, a. j. 925, in­for­ma­ce o krčmaň­ském pří­pa­du.
312
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á