Ukázka z knihy - Vyšehrad

umož­nit ban­de­rov­cům vol­ný prů­chod přes na­še úze­mí. Pro­kop Drti­na poz­dě­ji vzpomí­nal,
jak na něj za­pů­so­bil te­a­t­rál­ní výs­tup mi­nis­tra Lud­ví­ka Svo­bo­dy ve vlá­dě:
„Ne­tu­ši­li jsme až do to­ho­to vý­kla­du na­še­ho vel­ké­ho stra­té­ga, že otr­ha­nec Bu­rlak
ja­ko ná­stroj svě­to­vé re­ak­ce je ve­li­kým ohro­že­ním na­ší tak těž­ce zno­vu do­by­té sa­mostat­nos­ti,
ba co ví­ce, že ohro­žu­je sám ví­těz­ný So­vět­ský svaz!“ 70 Vlá­da na­ko­nec v zá­ří
1947 od­sou­hla­si­la ozbro­je­ní a na­sa­ze­ní par­ty­zá­nů-do­b­ro­vol­ní­ků do bo­jo­vých opera­cí,
ač­ko­liv se ne­ko­mu­nis­té obá­va­li, že sku­teč­ný účel vy­zbro­je­ní par­ty­zá­nů je ji­ný
a že ma­jí po­slou­žit k za­stra­še­ní slo­ven­ských de­mo­kra­tů a dal­ších od­půr­ců ko­mu­nistic­ké
stra­ny na Slo­ven­sku. Pro­ti­ban­de­rov­ská vo­jen­ská ak­ce by­la na­ko­nec ofi­ci­ál­ně
ukon­če­na 12. lis­to­pa­du 1947.
De­ba­ta o mo­bi­li­za­ci ozbro­je­ných sil pro­ti ban­de­rov­cům na vý­chod­ním Slo­ven­sku
se ode­hrá­va­la na po­za­dí mno­hem váž­něj­ší­ho po­li­tic­ké­ho spo­ru. Pod­zim 1947 byl
to­tiž na Slo­ven­sku ve zna­me­ní zá­sad­ní­ho mo­cen­ské­ho střet­nu­tí me­zi KSS a De­mokra­tic­kou
stra­nou. 71 Již v červ­nu 1947 pře­dlo­ži­li ko­mu­nis­té Ná­rod­ní fron­tě zprá­vu,
kte­rá ob­vi­ňo­va­la De­mo­kra­tic­kou stra­nu z hle­di­s­ka bez­peč­nos­ti stá­tu, že se do­sud
ne­očis­ti­la od bý­va­lých lu­ďá­ků. Ne­ko­mu­nis­tic­ké stra­ny se slo­ven­ských de­mo­kra­tů
ne­za­sta­ly a pod­po­ři­ly usta­ve­ní ko­mi­se k pro­vě­ře­ní ta­ko­vých po­de­zře­ní. Od po­lo­vi­ny
zá­ří 1947 ko­mu­nis­té za­há­ji­li sou­stav­nou kam­paň, jež za asi­s­ten­ce bez­peč­nost­ních
or­gá­nů od­ha­lo­va­la údaj­né roz­sá­hlé pro­ti­stát­ní spik­nu­tí na Slo­ven­sku.
Dne 16. zá­ří 1947 re­fe­ro­val mi­nis­tr vni­tra Vá­c­lav No­sek na za­se­dá­ní vlá­dy o činnos­ti
ile­gál­ní sku­pi­ny v Ži­li­ně a o za­tče­ní ně­ko­li­ka de­sí­tek osob. Krát­ce na­to ko­munis­tic­ký
tisk uvá­děl, že pro­ti­stát­ní sku­pi­ny mě­ly kon­takt na ge­ne­rál­ní ta­jem­ní­ky
De­mo­kra­tic­ké stra­ny Já­na Kempné­ho a Mi­lo­še Bu­gá­ra. Dne 27. zá­ří 1947 po­žá­da­lo
po­vě­ře­nec­tvo vni­tra o vy­dá­ní obou po­slan­ců k trest­ní­mu stí­há­ní. Ná­sle­do­va­ly dal­ší
zprá­vy o sen­zač­ních od­ha­le­ních, zá­ro­veň s tím se však mno­ži­ly i po­chy­by o re­gulér­nos­ti
po­čí­ná­ní Stát­ní bez­peč­nos­ti a o prav­di­vos­ti vzná­še­ných ob­vi­ně­ní. Obje­vi­lo
se po­de­zře­ní, že bez­peč­nost­ní or­gá­ny vy­uži­ly pro­ti údaj­né­mu lu­ďác­ké­mu pod­zemí
agen­tů pro­vo­ka­té­rů. Dne 9. říj­na 1947 za­sla­li Kempný a Bu­gár spo­leč­ný do­pis
mi­nis­tru spra­ve­dl­nos­ti Drti­no­vi a imu­nit­ní­mu vý­bo­ru Ústa­vo­dár­né­ho ná­rod­ní­ho
shro­máž­dě­ní. V tom­to lis­tě do­ka­zo­va­li svou ne­vi­nu. Cí­lem ce­lé kam­pa­ně by­la po­dle
nich „lik­vi­dá­cia de­mo­kra­tic­kých fo­riem ži­vo­ta v ČSR a vô­bec všet­ké­ho, čo je ne­komu­nis­tic­ké“.
72 Dne 14. říj­na 1947 jed­na­la vlá­da o žá­dos­ti vy­dat Bu­gá­ra a Kempné­ho
k trest­ní­mu stí­há­ní. Vzhle­dem k po­li­tic­ké­mu ná­tla­ku ze stra­ny Gottwal­da na­ko­nec,
přes od­por slo­ven­ských de­mo­kra­tů, os­tat­ní stra­ny pod­po­ři­ly ko­mu­nis­tic­ké po­ža­davky.
Otáz­ku vy­dá­ní těch­to dvou slo­ven­ských de­mo­kra­tů pro­jed­ná­val imu­nit­ní vý­bor
sně­mov­ny, kde však re­ál­ně hro­zi­lo za­mít­nu­tí to­ho­to ná­vr­hu. Na­ko­nec imu­nit­ní výbor
schvá­lil 16. říj­na vy­dá­ní Kempné­ho a Bu­gá­ra na je­jich vlast­ní žá­dost do soud­ní,
ni­ko­liv po­li­cej­ní vaz­by.
Na kon­ci zá­ří 1947 do­šlo k „od­ha­le­ní“ dal­ší pro­ti­stát­ní or­ga­ni­za­ce, v je­jímž če­le
měl fi­gu­ro­vat Otto Obuch, tis­ko­vý re­fe­rent ka­bi­ne­tu ná­měst­ka před­se­dy vlá­dy za
De­mo­kra­tic­kou stra­nu Já­na Ursí­ny­ho. Vy­še­t­řo­va­te­lé při­nu­ti­li Obu­cha k vý­po­vě­
70
Pro­kop DRTINA, Če­s­ko­slo­ven­sko můj osud. II/2, s. 412.
71
K okol­nos­tem po­li­tic­ké kri­ze a tzv. spik­nu­tí na Slo­ven­sku viz např. Jan RYCH­LÍK, Če­ši a Slo­vá­ci,
­1945–1992, s. 97–111; Vá­c­lav VEBER, Osu­do­vé úno­ro­vé dny, s. 146–170; Ka­rel KAP­LAN, Ne­kr­va­vá re­volu­ce,
s. 85–95; ten­týž, Pět ka­pi­tol o úno­ru, s. 132–149.
72
Cit. dle Mi­chal BARNOVSKÝ, Na ces­te k mo­no­po­lu mo­ci, s. 198.
302
|
K A P I T O L A J E D E N Á C T Á