ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...

Tuf: Altruismus – motivace nesobeckého chování
málo přes 25 % (25 % od matky a pouze s pravděpodobností 1 : 14-20 dalších
25 % od otce).
Na první pohled to vypadá, že by každá dělnice udělala lépe, kdyby
produkovala vlastní potomstvo, se kterým by byla příbuznější, než se svými
sestrami (Ridley 2000). Nicméně vzhledem k její výživě v larválním stádiu není
schopna oplodnění, proto by produkovala pouze trubce. Samozřejmě i trubci jsou
potřeba pro napáření mladých královen, v zájmu dělnic by proto bylo trubce
produkovat. Nejvýhodnější je nechat pářit mladé královny (tj. sestry) se svými syny
(50% příbuznost), méně výhodné je nechat je pářit se svými bratry (25%
příbuznost) a nejméně výhodné je nechat pářit mladé královny se svými synovci
(syny jiných dělnic, příbuznost nižší než 25 %). Z toho důvodu se včelí dělnice drží
navzájem v šachu a přestože se pokouší klást do pláství i svá vajíčka, navzájem si
je pečlivě odstraňují. Ponechávají pouze vajíčka označená pachovou značkou
královny.
Relativní komplikovanost genocentrického pohledu na altruistické chování
je příčinou častého nepochopení. Příkladem může být citát z práce o prosociální
orientaci jedince (Kusák 1994, s. 66): „Sklon pomáhat příslušníkovi svého druhu je
diktován instinktem, který je odpovědný za přežití druhu… Ani sociobiologové se
však neshodují v tom, jak se příslušná dispozice dostává do genetické výbavy
příslušníků daného druhu. Poukazuje se přitom na skutečnost, že ti z nich, kteří
jednají ve prospěch druhých, jsou vystaveni daleko většímu riziku (jedinci
signalizující ostatním blížící se nebezpečí hynou mezi prvními), ale také na to, že
jsou to často ti, kteří nejsou nositeli genetických informací (např. trubci u včel)“.
Trubci samozřejmě nositeli genetické informace jsou (jako každý organismus).
Pokud měl autor na mysli dělnice, které se samy běžně nemnoží, zcela opomenul
skutečnost, že všechny geny, včetně toho hypotetického pro altruismus, získaly od
své matky, která se rozmnožování věnuje po celý život. Gen pro altruismus v těle
královny se tudíž nemusí manifestovat a projevuje se až v jejím potomstvu.
Jiné obecně známé chování vydávané za příklad zbytečného riskování ve
prospěch svých příbuzných je varování okolí před predátorem. Údajně by bylo pro
jedince, který zahlédl nebezpečí, mnohem bezpečnější, kdyby se nenápadně
vytratil. Přesto u řady skupinově žijících druhů se vyskytují tzv. strážci, kteří
namísto shánění potravy vyhlížejí nepřítele. Poté, co byla na tuto problematiku u
23