ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...
ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...
ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Tuf: Altruismus – <strong>motivace</strong> <strong>nesobeckého</strong> <strong>chování</strong><br />
4. Souhrn<br />
Altruismus je jeden z průsečíků zájmů věd společenských a věd přírodovědných.<br />
Z různých aspektů k němu přistupuje filosofie a klasická psychologie na jedné<br />
straně, na straně druhé neurologie, sociobiologie a evoluční psychologie. Zatímco<br />
filosofická a psychologická definice je založena na motivaci aktéra, evoluční<br />
definice altruismu, pod vlivem současného genocentrického mainstreamu, se<br />
zaměřuje na „užitečnost“ tohoto <strong>chování</strong>, čili na jeho přínos k přežívání či šíření<br />
svých genů (fitness).<br />
V principu lze v evolučních úvahách rozlišit tři základní kategorie altruismu.<br />
První kategorií je příbuzenský altruismus. V tomto případě je příjemcem pomoci<br />
někdo, kdo je s aktérem pokrevně příbuzný, kdo s ním tedy sdílí geny. Typickými<br />
příklady je péče o potomstvo, vyšší ochota pomáhat sourozencům, fenomén<br />
pomocníků (helpers), nepotismus, či společenství sociálního hmyzu. Druhou<br />
kategorií je reciproční altruismus. Aktér provádí altruistický čin s vyhlídkou, že jeho<br />
příjemce mu jej někdy oplatí. Reciproční altruismus je tak základem pro<br />
kooperativní <strong>chování</strong>, protože přináší výhody všem zúčastněným (tzv. hry<br />
s nenulovým součtem). Třetí kategorií altruismu, která navazuje volně na<br />
reciprocitu, je pojetí altruismu jako signálu. Aktér svým <strong>chování</strong>m ukazuje příjemci<br />
či okolí, že si může dovolit pomáhat, že má dostatek zdrojů. Příjemci tohoto<br />
signálu jsou potenciální sexuální partneři či společníci pro případnou spolupráci<br />
(aktér ukazuje, že se vyplácí s ním spolupracovat, že nepodvádí), eventuelně je<br />
určen potenciálním nepřátelům jako výhrůžka. S tímto pojetím souvisí teorie<br />
prestiže; jedinci, jimž je vykazována úcta, se často chovají altruisticky a jsou<br />
vzorem, respektive vhodným modelem k nápodobě. Další extrapolace takto<br />
pojímaného <strong>chování</strong> je jeho přijetí jako norma a ostrakizace jedinců, kteří se podle<br />
této normy nechovají (podvodníků).<br />
S altruistickým <strong>chování</strong>m, coby prostředkem získání prestiže v očích jeho<br />
příjemce, je spojena podmínka neanonymity aktérů. V anonymních situacích se<br />
v různých výzkumech zjistila nižší ochota spolupracovat, podílet se na společném<br />
zisku a zneužívat anonymity situace. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli zopakovat<br />
jeden z klasických experimentů zaměřený na vliv situačních proměnných na<br />
altruistické <strong>chování</strong>, s doplněním další proměnné – anonymity.<br />
47
Change language