ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...

Tuf: Altruismus – motivace nesobeckého chování
mláďatům. R. 1889 vznikla v Nantech společnost
altruistická vydávající vlastní časopis. —
V nár. hospodářství dlužno rozuměti a-mem soubor
jednání, jež má především za účel hospodářskou výhodu
jiných. Srv. Dargum, Egoismus und A. (Lip., 1885)
1.2. Morálka očima filosofie
Z uvedených definic je zřejmé, že altruismus je převážně filosofický pojem a že je
filosofy chápán jako jeden ze základních kamenů etiky a morálky lidstva. Z tohoto
důvodu byl dosti často používán avšak zřídka diskutován. Altruismus byl po staletí
natolik zjevný, že nebylo zapotřebí jej probádat.
Zajímavá je etymologie slova morálka. Latinské mos znamená mrav,
obyčej, zvyk. Ve zvycích a obyčejích lidí i národů se přitom projevují společenské
normy. Mravnost je tak dána pravidly společného a společenského života. Tento
postoj je však vlastní některým filosofickým směrům až od konce XIX. století, do té
doby byla etika založena na předpojatých (tj. vyšších) mravních principech. Toto
pojetí se traduje od díla Aristotelova (1996). Díla některých filosofů smýšlejících
jinak (např. Machiavelliův „Vladař“, Hobbesův „Leviatan“ ad.) byla příliš
kontroverzní a filosofickým „mainstreamem“ převážně odsuzována. Rozdíl mezi
filosofickými postuláty a každodenní pozorovanou praxí se také projevil ve vzniku
subjektivismu, relativismu, skepticismu a nihilismu (Klaus & Buhr 1985). Jeden ze
základních přelomů v nazírání morálky je tak údajně spojen se vznikem marxismu.
Dle Filosofického slovníku: „… předmarxistická […] etika se tak projevila a
projevuje jako neschopná vědecky určit skutečnou podstatu morálky. […] Morálka
vznikla se společností a společně s ní se měnila a vyvíjela.“ (Klaus & Buhr 1985,
s. 409). Zásadní kritice byla podrobena dosavadní morální filosofie také perem
Johna Graye: „Morální filosofie je do značné míry odvětvím fikce, ale přesto se
ještě nenašel filosof, který by napsal velké literární dílo. Tento fakt by nás neměl
překvapovat: filosofie se nezajímá o pravdu o lidském životě.“ (Gray 2004, s. 119).
Jednou z relativně nových filosofických disciplín je evoluční etika, kterou
začal rozvíjet Darwin ve svém „Původu člověka“ v roku 1871 (Darwin 1923). Ta se
snaží o zvědečtění teorie morálky a formulování přirozenosti člověka. Do debaty
kolem etiky tak byl vnesen nový, tj. evoluční rozměr. Myšlenka evoluce se ve vědě
a filosofii prosadila převážně ve druhé polovině XIX. století, po vydání (1859)
Darwinova díla O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných
5