ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...

Tuf: Altruismus – motivace nesobeckého chování
Obrázek 4: Příklad vězňova dilematu (upraveno podle Dawkins 1998).
Pokud se však do hry zavede prvek opakování (v klasickém vězňově
dilematu těžko představitelná, ale hra se převede například na získávání peněz),
nejlepší strategií je tzv. půjčka za oplátku (tit for tat). Nejvýhodnější je udělat na
začátku vstřícný krok a v dalších kolech opakovat tah spoluhráče. Pokud se totiž
sejdou dva hráči s touto strategií, vede to ke kooperaci. Samozřejmě tato
spolupráce funguje v neanonymním prostředí, čili u jedinců, kteří jsou schopni si
zapamatovat, komu pomoc předtím poskytli. Na subhumánní úrovni se
s takovýmto způsobem chování můžeme setkat již u některých letounů
(Chiroptera). Například upíři obecní (Desmodus rotundus) se živí krví velkých
savců. Ne každý večer jsou však všichni jedinci úspěšní při pátrání po kořisti,
proto v případě úspěchu vypijí krve co nejvíce. Ti neúspěšní pak žebrají o potravu
u těch úspěšných a ti jí část vyvrhnou. Ve většině případů se takto chovají ke
svým potomkům (cca 70 %), přesto se pravidelně vyskytuje i dar krve
nepříbuznému jedinci (Wilkinson 1984). I u upírů je zavedena asymetrie ceny a
zisku. Stejné množství může pro sytého upíra znamenat malou oběť a pro
vyhladovělého záchranu života. Pro opakované vězňovo dilema je navíc podstatná
podmínka neanonymity – a ta se u upírů podařila prokázat taky (Wilkinson 1984).
V zajetí ve smíšené skupině upíři přednostně darovali krev svým známým před
upíry z původně jiné populace a odmítali tak nakrmit ty jedince, kteří jim sami dříve
odmítli pomoci.
25