ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...

Tuf: Altruismus – motivace nesobeckého chování
surikat zaměřena pozornost výzkumníků, se zjistilo, že nehlídají pouze příbuzní
jedinci, ale i nepříbuzní imigranti a hlavně, že hlídají převážně ti, kteří jsou
nasycení. Zdaleka neplatí, že by strážci svým hlídkováním drasticky zvyšovali
riziko svého spatření, drželi stráž převážně v bezpečí, tj. nedaleko své nory
(Clutton-Brock et al. 1999). Surikaty vesměs upozorňovaly na predátory, kteří o
jejich skupině již věděli, eventuelně se k ní blížili. Onen varovný signál tedy není
určen (pouze) ostatním členům smečky, ale (převážně) přímo predátorovi (Zrzavý
1999). Upozorňuje ho, že potenciální kořist o něm ví, nenechá se zaskočit a tudíž
je velmi nepravděpodobné, že bude ulovena. Surikaty se tedy nijak svým
„hlídacím“ chováním pro další jedince neobětují, hlídají prostě samy sebe. Celá
řada podobných případů domnělého altruismu se po bližším přezkoumání ukazuje
jako čistě sobecké chování. Tyto případy zřejmě nepatří mezi příbuzenský
altruismus, dostáváme se tak k jiné kategorii.
2.2. Reciproční altruismus
Teorie recipročního altruismu se týká situací, kdy jeden osoba pomáhá druhé
s vyhlídkou, že tato jí pomoc posléze oplatí. Celistvě jako první tuto teorii
formuloval Trivers (1971). Základním kamenem recipročního altruismu je tzv.
teorie her s nenulovými součty (Axelrod 1984). Teorie her se začala v evoluční
biologii využívat od 60. let XX. století. Představit si je můžeme na klasickém
příkladu Vězňova dilematu. Představme si, že dva obžalovaní jsou předběžně
zadrženi. Jsou obžalováni z několika méně závažných činů, ale jsou (oprávněně)
podezřelí ze spáchání velkého zločinu. Každý sedí v jedné cele. Na jejich
výpovědi závisí výše trestu: pokud budou oba dva „zatloukat“, zločin jim nebude
prokázán a vyváznou jen s podmínkou za méně závažné činy. Každý je však
vybídnut ke spolupráci s obžalobou – když podá důkazy o vině svého kolegy
v případě zločinu, vyvázne na oplátku s čistým rejstříkem. Pokud se oba zradí
navzájem, budou potrestáni oba, nicméně jejich trest bude nižší, než kdyby byl
usvědčen jen jeden z nich (obr. 4). Každý z nich je v pokušení zradit svého kolegu,
protože se nedá spoléhat, že sám nebude zrazen. Nejlepší by sice bylo
spolupracovat, ale pořád je lepší si odsedět 3 roky, když se usvědčíme navzájem,
než se nechat napálit a pykat sám za oba. Za podobné modelové situace je
nejlepší nespolupracovat. Asymetrie mezi cenou a ziskem je základní podmínkou
pro dilema.
24