ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...
ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...
ALTRUISMUS motivace nesobeckého chování - Katedra ekologie a ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Tuf: Altruismus – <strong>motivace</strong> <strong>nesobeckého</strong> <strong>chování</strong><br />
3. Vliv anonymity situace na altruistické <strong>chování</strong>:<br />
výzkumná část<br />
3.1. Výběr tématu<br />
Jedna z recentně přeložených učebnic sociální psychologie (pomineme-li řadu<br />
skript, věnujících se vybraným kapitolám) je kniha „Základy sociální psychologie“<br />
od Nicky Hayesové (1998), lektorky sociální psychologie na britské Bradfordově<br />
univerzitě. V této knize je rozebírán experiment Lernera a Lichtmanové<br />
(Lerner & Lichtman 1968) zkoumajících ochotu studentek vybrat si v párovém<br />
testu méně atraktivní roli v závislosti na reakci druhé osoby. Hayesová jejich<br />
výsledky použila pro „vyvrácení“ geneticky deterministického vysvětlení<br />
altruistického <strong>chování</strong>: „Když byl výběr ponechán na respondentech, jen 9 %<br />
z nich si vybralo účast v experimentální skupině. […] Ale když jim bylo řečeno, že<br />
jejich partner je žádá, aby se šokům podrobili oni, protože se „strašně bojí“, 72 %<br />
respondentů s tím souhlasilo. Podíl altruistických rozhodnutí byl ještě vyšší, když<br />
jim bylo řečeno, že druhá osoba dostala možnost výběru první, ale rozhodla se, že<br />
to „nechá na nich“. […] Je tedy zřejmé, že vlastní zájmy nejsou jediným faktorem,<br />
který determinuje lidské <strong>chování</strong>. Většina respondentů se rozhodla „sobecky“,<br />
když neměla žádné další informace, ale když jim byly poskytnuty informace o<br />
partnerovi, nastala dramatická změna v povaze jejich volby. To svědčí o tom, že u<br />
většiny lidí stačí i malý podnět k tomu, aby jednali nesobecky. […] Dokonce i<br />
Milgram […] tvrdí, že naše první reakce na obtížnou situaci je spolupracovat,<br />
nikoliv soupeřit. Zdá se, že badatelé skutečně podceňují schopnost vzájemně<br />
spolu vycházet.“ (Hayesová 1998, s. 136-137). Ze zmíněné interpretace<br />
Dawkinsovy teorie je zřejmé, že s ní autorka není příliš důkladně seznámena,<br />
přestože v době, kdy knihu psala, již uplynulo 17 let od prvního vydání<br />
Dawkinsonova „Sobeckého genu“ včetně kapitol o reciproční altruismu a čtyři roky<br />
od druhého vydání s doplněnou kapitolou o teorii her.<br />
Popsaný experiment byl i přes nešikovnou interpretaci výsledků zajímavý a<br />
stal se inspirací pro tuto práci. Do experimentu jsme však zavedli další proměnnou<br />
– anonymitu mezi účastníky.<br />
33