Historie zrady - České národní listy

ní správy, ministerstva vnitra, ministerstva zemědělství a dalších
úřadů, včetně českého četnictva a policie. Pochopitelně pod kontrolou
„panského národa“.
Pro vystěhovávané obyvatelstvo a k zamezení jeho působení
na české občany, aby neovlivňovali německé ostrůvky, byly vydány
úřední pokyny. Z pověření reichsprotektora oznámil komisařský
vedoucí Bodenamtu 30. ledna ministerstvu vnitra, že pro
vyškovské přestěhovalce je uzavřeno město Jihlava, další obce jihlavského
německého jazykového ostrůvku, obce německého jazykového
ostrova kolem Brna, německý jazykový ostrov olomoucký
včetně města Olomouce, dále okres Vyškov, Slavkov a Plumlov.
Tento výnos je doplněn dalším německým příkazem z 15. února
1941, zakazujícím stěhování obyvatelstva z vyškovského obvodu
do vzdálenosti 50 km od vystěhovaných obcí.
Proces vystěhování se přes úsilí nacistů protáhl až do konce války.
Ještě v jarních měsících 1945 se nacisté snažili dokončit vystěhování
posledních obcí třetí etapy. (Srovnej: Mikš, J., Stryjová, D.:
Ztracené domovy, s. 51 – 63. V této publikaci je podrobně rozebrán
celý průběh vystěhovávání.)
Průvodním jevem celého vystěhování českého obyvatelstva bylo
násilí. Nacisté stále zdůrazňovali, že vystěhovávání probíhá podle
zákona na obranu československého státu z roku 1937, ačkoliv
Němci tento stát sami likvidovali.
Téměř dvacet tisíc českých občanů bylo násilně přinuceno odevzdat
Němcům – okupantům své domovy, hospodářství, půdu,
zemědělské zařízení, chovy dobytka a vůbec všechno, co podědili
a vybudovali k zabezpečení existence svých rodin. Téměř s holýma
rukama museli živořit v přikázaných místech pobytu. Nikdo
těmto občanům nemůže nahradit prožité týdny, měsíce a roky
útlaku, nejistoty a strádání, které je postihly jen proto, že byli
Češi. Patřili mezi první, kteří na své kůži pocítili nacistické řešení
české otázky.
| 120 |