Historie zrady - České národní listy

zástupci vycházející z těchto koncepcí neměli zájem na politické
dohodě s československou vládou.
Jednání mezi zástupci obou národů se konalo 30. října a další
počátkem listopadu 1918. Nejprve se zúčastnil předseda Německé
nacionální strany Lodgman von Auen, později zástupce německé
sociální demokracie Josef Seliger.
Zástupci německé strany žádali, aby československá strana
zajistila v německých oblastech zásobování a zachování „klidu
a pořádku“. Českoslovenští zástupci Švehla, Rašín, Stříbrný
byli ochotni na německé požadavky přistoupit, jestliže němečtí
politikové uznají svou příslušnost k československému
státu. Na tuto podmínku však němečtí zástupci odmítli přistoupit
a žádali naopak, aby československá vláda uznala německé
provincie za součást německého Rakouska. Na těchto politických
otázkách jednání ztroskotalo.
Po ztroskotání jednání s německými zástupci přikročila vláda
Československé republiky k obsazení sporných území. Československo
v této době ještě nemělo vojsko, jeho funkci částečně
plnili italští a francouzští legionáři. Obsazování německých
oblastí pokračovalo úspěšně a koncem prosince 1918 bylo dokončeno.
Po 28. říjnu se tyto „rakouské“ oblasti neustále zmenšovaly.
Ve smíšených oblastech vznikaly české národní výbory, které
přebíraly správu do svých rukou. Řada území vyhlašovaných
„německých provincií“, které se měly stát součástí Rakouska, fakticky
nebyla pod správou zemských vlád. Platilo to i o Brnu, Olomouci
a Znojmu, kde údajně měla být německá většina a byla
obklopena českým okolím. Ukázalo se, že politika samostatných
provincií, která násilně rozbíjela ekonomickou i politickou jednotu
československých zemí, neměla ve větší míře stoupence ani
obránce uvnitř německých oblastí. Na nóty prorakouských politiků
dohodovým velmocím odpověděl Eduard Beneš diplomatickou
ofenzívou. Obrátil se na velmoci, aby potvrdily oprávněnost
československého postupu. Jednání bylo zakončeno úspěchem
Československa. Francie, Anglie i Spojené státy potvrdily opráv­
| 15 |